Probudil jsem se na vlhkost na tváři. Benny stál nedemnou a oblizoval mi tvář.

"Benny. Kde to jsme?" Pohladil jsem ho srsti.

"Ve vězení, kde asi. Trochu zapoj mozek."

Rozhlédl jsem se kolem. Ležel jsem na studené zemi v kamenné cele, ruce v poutech a připoutané řetězem ke zdi.

"Já omdlel?"

"Jo. Když tě sem táhli. Prostě ses skácel k zemi."

"To nejspíš tím krvácením." Zamumlal jsem. Sjel jsem pohledem k mému lýtku a hrudníku. Obojí bylo pevně obvázané. Meterius mě chce zabít sám, jasně že mě nenechá vykrvácet.

"Tony? Mohl bys vytvořit sníh?" Ozval se Benny.

"Proč?"

"Není tu voda." Rozhlédl se po místnosti. "A já mám fakt žízeň."

"Jo. Jasně." Natáhl jsem spoutané ruce a vytvořil v dlaních kupku sněhu. Benny se do ní hned pustil.

"Jen tak mimochodem." Ozval se když dožral."Nejsme tu sami. Naproti v cele je někdo další."

Prudce jsem zvedl hlavu a podíval se přes mříže na straně cely. Byla tam úzká chodbička a za ní další mříže. Vstal jsem a došel na kraj cely.

"Ehm, haló? Je tam někdo?"

"Záleží na to kdo se ptá." Ozval se hlas. Byl rozhodně mužský, hodně chraplavý, jako by měl s mluvením problém. Nebo spíš jakoby nemluvil hodně dlouho.

"Jmenuji se Tony. Antony Jackson." Pokoušel jsem se nahlédnout do druhé cely. Panovala tam však naprostá tma.

"J-jackson? To je mi povědomé..."

"Můj otec, Percy Jackson, byl Lovec. Možná proto." Z druhé cely se ozvalo zalapání po dechu.

"Nevěděl jsem že Lovec měl děti."

"Vím, je to šílené, sám jsem to do nedávna nevěděl."

Neodpověděl. Slyšel jsem jen, jak dýchá.

"Řeknete mi kdo jste?" Zeptal jsem se ho po chvíli. "Já vám to řekl."

"Jmenuji se Págos [1]. Jsem menší bůh námrazy. Syn Nyx."

"Nikdy jsem o vás neslyšel."

"Víš kolik je nižších bohů chlapče?" Zachraptěl. "Bylo by nemožné nas znát všechny."

"To věřím." Chtěl jsem vědět o něm vědět víc. Zaujal mě.

"Págosi? Můžu otázku?"

"Otázku?"

"Jo. Proč si vůbec ve vězení?"

"To se těžko v-vysvětluje."

"Prosím. Máma je dcera Athény, jsem dost chytrej na to, abych to pochopil."

"Dobře. Já se pokusím." Souhlasil. "Víš, znal jsem tvého otce. On byl vládce ledu a zimy, já námrazy. Byli jsme si blízcí, dá se říct... Ehm, jak se to řekne? To když jsou si dva lidé blízcí ale nejsou rodina nebo..."

"Přátelé?"

"Přesně! Přátelé. Omlouvám se, dlouho jsem s nikým nemluvil, některá slova mi vypadla."

"V pořádků."

"Takže já a tvůj otec jsme byli přátelé. Ale když zemřel, Mete-meterius začal kontrolovat všechny jeho spojence. Smečku rozehnal, to ale nejspíš víš od své matky. Mě vyslíchal. Chtěl abych mu přísahal věrnost, stejně jako ostatní bohové. Já však chtěl uctít památku tvého otce a řek-řekl jsem ne. Tak jsem skončil tady, pod zámkem.

"Hned po tátově smrti?"

"Ano."

"To jsi tu potom, skoro osmnáct let. Žil jsi tak dlouho úplně sám...."

"Nejdřív tu se mnou byl můj vlkodav, po tom co jsme se ale pokusili utéct, nás rozdělili. Nevím kde skončil. Ale bojím se o něj."

"Mě a mého vlka nechali spolu."

"Tak to se potom nepokoušejte utéct. Jinak už ho nikdy neuvidíš."

[1]Págos, řecky námraza