Tony:

"Proč stojíme?" Zeptala se Ava, když se náklaďák přestal natřásat.

Byla hluboká noc a všichni jsme spali. Vzbudilo nás však, zastavení náklaďáku.

"Cítím benzín." Zaňuchala Mia. "Myslím, že.... Jsme na benzínce."

"Takže spět do hajan?" V Marcově hlasu bylo slyšet záchvěv naděje.

"Jsem za." Zívl jsem a znovu si lehl, s Bennym místo polštáře.

"Ale co když přijdou zkontrolovat náklad?" Strachovala se Ava. Lussy souhlasně přikyvovala.

"Kdo by chodil kontrolovat smradlavý karavan?" Převrátila Mia očima.

"Jo. Smrdí to tu strašně." Přidal se Sarahal. "I mokrý chluby strejdy Grovera voněj líp."

Marco, Sarahal a Wiwi se rozesmáli.

"Nedělejte si z táty srandu." Protestovala Mia ale ani ona se neubránila smíchu.

My ostatní jsme na ně nechápavě čuměli. Marco si toho všiml a rozhlodl se, že nám to objasní.

"Cítili jste někdy, jak smrdí koza když zmokne na dešti?"

"Bohužel." Potvrdil jsem a Ava znechuceně přikývla.

"No přesně tak smrdí Miin táta, když vyleze z vany."

"Nesmí ven z koupelny, dokud si nevyfénuje každý jeden chlup."

Smáli jsme se všichni, dokud se z venku neozvaly hlasité kroky.

"Jdou sem?" Vyhrkl jsem vyděšeně.

"Ne." Zakroutila Mia hlavou."Tohle není člověk. Je to až moc velký."

"Monstrum." Polk Marco. "Máte zbraně, bojovali jste někdy s monstrem?" Zeptal se mě a Avy.

"Ne." Řekli jsme zároveň.

"Tak se snažte přežít." Společně s Miou otevřeli dveře.

Před náma byla tma. Jediné co vydávalo světlo, byla benzínka na druhé straně parkoviště, asi dvě stě metrů od nás.

Pomalu jsme všichni vystoupili ven. Vytáhli jsme zbraně, zvířata vycenily zuby.

Ve tmě zazářily dvě oči, o asfalt zaklapala kopyta. Ozvalo se zabučení.

"Minotaurus!" Vykřikl Marco.

Obří býčí zrůda v trenýrkách, se vyřítila proti nám v plné rychlosti.

"Polobohové. Bude svačinka." Zasmál se.

"Jsi si tím jistý?"  Zeptala se ho drze Mia.

"Nebuď drzá, holčičko. Nebo si tě dám jako první."

"Si to zkus."

Vyběhla proti němu. Minotaurus se po ní ohnal. Vyskočila, dopadla mu na tlapu a odrazila se. Jakmile byla v úrovni ramen, sekla mu po krku čakramem s úhledně dopadla na zem.

Nestvůra zařvala bolestí a ustoupila několik kroků dozadu. Ustrašeně jsem se podíval k benzínce. Ten řev tam museli slyšet.

Nestvůra zařvala po druhé. Marco ho sekl do nohy.

"Tak dělejte, pomozte nám!" Zařvala na nás Mia.

"Pomoz mi nahoru!" Ava ukázala na střechu náklaďáku.

Nastavil jsem jí spojené ruce. Ona se o ně opřela nohou a vyhoupla se nahoru. Tam vytáhla luk a začala po Mínotaurovi pálit šípy.

"Myslíte si že mě zabijí nějaké šipky? Nikdy mě neporazíte popobohové."

"Třikrát už tě polobůh porazil." Mia po něm znovu sekla a on jí odrazil.

"Dva polobohové." Opravil jí Marco.

"Arrrr, ty dva mi nepřipomýnejte, nebo vás sežeru za živa! Ti dva Perseové..." Zabučel. "Ještě teď cítím v nosu ten smrad to Poseidonova spratka."

Marco ke mě hodil vyděšený pohled.

Perseus... No k*rva. Zabil ho můj táta. A teď, když si myslí že cítí jeho cítí mě.

Začal jsem ustupovat za kamion, aby si mě nevšiml.

"Cítím ho silně. Jako by byl hned vedle mě." Vyfoukl z nosu páru. "Kdyby se mi dostal do tlap, rozsápal bych ho. Ale zatím si budu muset stačit s vámi dvěma a tou holkou co mě vidí."

Marco se k němu připlížil od zadu a sekl mu mečem do zad. Minotaurus se otočil a odhodil ho tlapou. Marco přeletěl vzduchem a přistál na autu zaparkovaném kousek od nás. Nehýbal se, jen hrudník se mu plytce zvedal.

"První svačinka." Zamlaskal Minotaurus a vydal se k Marcovi. Ava s Miou jen vyděšeně zírali, ztuhlé na místě.

Pokud nic neuděláme, zabije ho.

"Sakra Tony mysli...." Mumlal jsem pro sebe.

Co by donutilo bestii jako je tahle nechat svou kořist tak? Větší kořist? Nebo logicky, kdyby zemřel.... Nebo něco lákavějšího než kořist?

Nad hlavou mi zablikala žárovčička.

Chce mího tátu. A já vypadám jako on. Takže kdyby viděl mě....

"Hej bestie!" Vykřikl jsem a vyběhl blíž k němu. "Neříkal jsi, že mě chceš zabít?"

Minotaurus se na mě otočil a překvapeně zamrkal.

"Ty...." Zafuněl naštvaně. "Máš být mrtvý, Meterius tě zabil." Nevšiml si mého menšího vzrůstu, hubenějších paží ani šedých očí. Uvěřil, že jsem můj otec.

"Možná že nezabil." Lhal jsem mu.

"Percy co děláš? Měl jsi zůstat schovaný." Ava pochopila o co mi jde a začala hrát se mnou.

"Holčička má pravdu. Měls zůstat bokem, Persee Jacksone."

Rozběhl se na mě ale já vyběhl jiným směrem. Potřeboval jsem ho dostat od Marca.

Najednou se ozvala rána. Sotva dva metry ode mě přistálo auto.

"Ta kráva po mě hodila auto..."

Vytáhl jsem z kapsy mikiny anaklumos a otevřel ho. Bronzový meč mi v ruce ztěžknul.

Minotaurus se řítil přímo na mě. Napřáhl jsem proti němu meč. Byl kousíček ode mě, když jsem se hodil na zem, podletěl mu pod nohama a sekl ho.

Rychle jsem vstal, než na mě stihl šlápnout. Měl jsem štěstí že byl pomalejší než já. A mámin výcvik mi byl taky dobrý.

Sekl jsem mu mečem do boku. Místo krve se z něj vyvalil zlatý prach.

"Ty parchante!" Zařval po mě. Podařilo se mu mě zasáhnout tlapou, jako před tím Marca. Ale jen mě shodil na zem, místo toho abych odletěl pryč.

Sklonil se nade mě, jako by mě chtěl nabrat na rohy a roztrhat.

"Vidím ti v očích strach, polobůžku."

Natáhl jsem ruku a snažil se dosáhnou na meč, který mi dopad na zem vyrazil z ruky. Povedlo se mi zachytit rukojeť.

Polkl jsem. Odvaha která se ve mě objevila při ohrožení Marca, byla pryč. Teď šlo jen o to přežít.

Sebral jsem všechnu sílu a máchl mečem. Ten přejel Mínotaurovi krkem a on vybuchl.

Několik minut po tom, co se nestvůra rozpadla zlatý prach, jsem ležel na asfaltu s mečem v ruce, pokrytý zlatým prachem a dýchal.

Nevěděla jsem co za příšeru Tonymu dát. Jsem si ale pak vzpomněla že Percy zabil jako jednu z jeho prvních nestvůr Minotaura tak proč ne?😆😅

Anabeth