Předem takové menší upozornění. Chci časem nechat udělat trailer na Lovec II. ale když jsem se snažila najít herečku co by hrála Avu, nepodařilo se mi nic najít. Takže jsem jí trochu pozměnila.

Teď je to holka z Karibiku z ostrova St. Lucia a má černé vlasy i oči.

Tony:
Probudil jsem se ale oči nechal zavřené. Nechtělo se mi vstávat. Né teď.

Bylo mi takhle fajn. Ležel jsem na měkém a vedle sebe cítil teplo. Nevěděl jsem od čeho jde ale to mi nevadilo.

Hlavu jsem měl položenou na chlupatém polštáři.

Od kdy mám chlupatý polštář.

Přitiskl jsem se blíž k teplu. Zabořil jsem nos do něčeho hustého a škrábavého. Vonělo to jako čokoláda.

"Tony?" Ozval se tichý, ženský hlas.

"Ještě nechci do školy mami." Zamrmlal jsem.

Proč vůbec musím do školy? Vždyť tady je tak dobře...

"Tony..." Ozval se ten hlas znova, tentokrát nalehavěji.

"Hmm." Zamumlal jsem znovu.

"Tony!"

Otevřel jsem oči. Tvář jsem měl zabořenou v černých, hustých vlasech. Avyných vlasech. To teplo ke kterému jsem se tiskli, to byla ona. A chlupatej polštář Benny.

Neležel jsem doma v posteli ale v kontejneru na nákladní lodi na hromadě ponožek.

Rychle jsem Avu pustil a ona se odtáhla. Dost daleko odtáhla.

"Ehm, co se děje? Udělal jsem něco ve spaní, o čem nevím?" Zeptal jsem se zmateně.

"Né přímo ty ale..."

"Ale co?"

Úplně zrudla a na tváři se jí objevil výraz, jako by se ocitla v největším trapasu na světě.

"No ty jsi se..." Dívala se do země a mrmlala.

"Kámo." Přerušil jí Benny. "Ranní problém."

Všechna krev se mi nahrnula do tváře. Teda, skoro všechna. Sklouzl jsem očima k mojim jeanům, které se v určitém místě vypínali do vrchu.

Stáhl jsem nohy k sobě a přitáhl si kolena k hrudi.

"Tohle je ponižující..."

"A pořádně." Zasmál se Benny.

"Avo já..."

"Neřešme to. Dobře?" Řekla pobaveně.

"Fajn... Počkat, ty se směješ?" Podíval jsem se na ní naštvaně.

"Možná?"

"Tohle není vtipný."

"No, trochu jo."

"Avo!"

"Fajn, jsem z ticha."

"Za jak dlouho zakotvíme?"

"Večer bychom měli zakotvit v Panamském průplavu. Tam se vykládají některé suroviny a odvážejí se do kyklopských kováren. Tam bychom měli vystoupit. Mohly bychom plout až do New York Harbor ale tam bychom se nepozorovaně nedostali z lodi, při té spoustě lodí a turistů."

"Nejspíš máš pravdu. Vystoupíme u toho průplavu."

                              *****
"Začínají s vykládáním. Musíme jít." Zavelela Ava.

Rozběhli jsem se po palubě a snažili se nadělat co nejmenší rámus. Podařilo se nám dostat k boku stojícího u móla.

"Ehm, co tu děláme?" Zeptala se Lussy.

"Měli jsme v plánu se spustit po laně. Ale teď, když jste tu ty s Bennym, máme dost problém." Vysvětlila Ava.

"Jaký problém?" zeptal se Benny.

"Chceš mi snad říct, že umíš lézt po laně?" Podíval jsem se na něj.

"Ou."

"Musíme je nějak spustit. Ale jak?"

Spustit...

"Mám nápad." Luskl jsem.

Vytáhl jsem z batohu spacák a lano.

"Vlez dovnitř." Řekl jsem Bennymu a ukázal na spacák. Podíval se na mě jako na úplného idiota. "No dělej."

Vlk si povzdech a zacouval do spacáku.

"Co máš v plánu?" Ozvala se skepticky Ava.

"Uvidíš."

Přivázal jsem na otevřenou stranu spacáku, kde bylo kdo ví proč poutko.

Popadl jsem spacák a dotáhl ho k zábradlí.

"Ne! To nemyslíš vážně. Chceš mě spustit dolů ve spacáku?! Vždyť je to nejméně patnáct metrů!"

"Proto s sebou máme dvacetimetrové lano." Usmál jsem se. "Avo pojď mi pomoct."

Uvázali jsme druhý konec lana o zábradlí a začali pouštět Bennyho dolů. Ten strčil hlavu do spacáku aby nic neviděl.

Strašpitel.

Jakmile pytel dosedl na zem, Benny z něj vystřelil ven. Podíval se nahoru a otřásl se.

Vytáhli jsme spacák na palubu. Byla řada na Lussy.

"Andělíčku, můj strážníčku, opatruj mou psí dušičku." Zakňučela a vlezla do spacáku.

Dolů vyskočila ještě rychleji než Benny.

"Jdeš první ty nebo já?"

"Dáma má přednost."

Ava obratně přelezla zábradlí a lezla dolů. Na to že nikdy nic takovýho nedělala, šlo jí to.

Uslyšel jsem kroky. A viděl světla mezi kontejnery.

"Avo."volal jsem na ní polo křikem, pološeptem. "Rychle, někdo sem jde."

Přidala do kroku, teda vlastně šplhu a já se přehoupl přes zábradlí. Kroky se blížili a já lezl jak nejrychleji jsem mohl.

Konečně jsem stál nohama na pevné zemi.

"Jdeme." Zavelel jsem.

"Ale co lano?"

Původně chtěla Ava vstřelit šíp do uzlu, tak ho rozříznout a lano by spadlo. Na to však nebyl čas.

"Kašli na něj. Někdo šel po palubě směrem k nám. Zdrháme."

Hned po tom co jsme utekli, na naše lano dopadl kužel světla z baterky.

Co to sakra píšu😑

Anabeth