13. Skutečný důvod
Tony:
"Takže." Začala. "Jak už víš, bydleli jsme na ostrově St. Lucia v jednom městě ve vnitrozemí. Dost daleko od pobřeží. Bylo to fajn, v jednom kuse teplo, slunce svítilo... Jediné co chybělo k tomu, aby to byl ráj bylo moře."
"Bydleli jste v domě nebo bytě?"
"V bytě. Tátovi se dařilo, neměli jsme nouzi o peníze. Ten byt byl velký, tak velký že tam Lussy mohla v pohodě běhat, prosluněný, moderní... Chodila jsem do blízké školy, měla dost kámošů. Všechno bylo...dokonalé." Řekla s povzdechem.
"Tak co se stalo, že jste odešli?"
"No. Našla jsem si přítele."
"A to je všechno?"
"Ne. A nepřerušuj mě."
"Dobře. Rozkaz madam." Zasmál jsem se a zasalutoval.
"Jmenoval se Roderick. Potkali jsme se v Starbucks kde jsem měla brigádu, abych se finančně osamostatnila od rodičů..."
~~~Flashback~~~
Nižší dívka s tmavými vlasy stála za pultem oblečená ve stejnokroji Starbucks. Z nudy mezi prsty proplétala černý fix.
V kavárně byl klid. Hodiny ukazovali deset dopoledne. V tuto hodinu tu zabloudilo málo lidí. Většina sem přišla ráno, kolem oběda nebo až večer.
Proto dívku překvapilo, když zacinkal zvonek u dveří. Dovnitř vešel mladík, asi jejího věku. Blonďák vyšší, dost svalnaté postavy. Přišel k pultu a usmál se na dívku.
"D-dobrý. Co pro vás můžu udělat?" Zeptala se ho a zadívala se mu do tváře. Měl oříškově hnědé oči.
"Dal bych si laté. Karamelové."
"Jistě." Otočila se a začala připravovat kávu. V zádech cítila jeho pohled.
"Na jaké jméno?" Zeptala se když kávu dokončovala.
"Roderick." Usmál se. "A můžu vědět tvoje?"
"Jsem Ava."
"Takže Avo, co kdybychom si někdy někam vyšli?"
"Nebudu proti." Usmála se a k jeho jménu připsala na papír i své telefonní číslo.
~~~End Flashback~~~
"Pár krát jsme se ještě sešli a nakonec jsme si i vyšli. Vzal mě do kina a na procházku po parku. Bylo to krásný. A když jsem se políbili, jako bych se vznášela." Na tváři se jí objevil zasněnej výraz.
Mně se ale naopak sevřeli vnitřnosti.
Líbala se s nějakým klukem...
Zatnul jsem ruce v pěst. Celým tělem mi proudil jakýsi divnej pocit.
"Tony? V pohodě?" Zeptal se Benny.
"Jo. Nic mi není." Ten vlk je až moc všímavý. "Pokračuj Avo."
"Byly jsme spolu skoro dva roky, když se změnil. Hodně změnil..."
~~~Flashback~~~
"Avo?" Podíval se na brunetku blonďák.
"Ano?"
"Víš že už jsme spolu dost dlouho..."
"A?"
"Myslím že bychom měli náš vztah posunout dál."
"Jak to myslíš dál?" Nechápala ho.
"Řekněme že moji rodiče jedou večer do divadla a já jsem doma sám."
"Ty myslíš jako...sex? Ne to ne. Na tohle se ještě fakt necítím." Odporovala mu okamžitě.
"Vždy už ti patnáct bylo. Nevím v čem je problém." Zatvářil se naštvaně.
"Prostě nechci."
~~~ End Flashback~~~
"Potom jsem dělala že ten rozhovor nikdy neproběhl. Ignorovala jsem jakékoliv sexuální narážky. Nějakou dobu to bylo v pohodě ale pak.... Asi už to nevydržel."
"Co udělal?" Měl jsem tušení kam to směřuje.
"Jednou, když jsem k němu přišla se učit, popadl mě a odtáhl k němu do pokoje. Zkoušela jsem se bránit ale byl moc silný. Přivázal mi ruce k posteli a..." Po tváři se jí začaly kutálet slzy. "Znásilnil mě. Nemohla jsem s tím nic dělat."
Znova jsem zatínal pěsti. Tentokrát ze vzteku.
Až se mi ten parchant dostane do rukou....
"Tony?" Ozvala se plačtivě Ava. Ty vzpomínky v ní vyvolali smutek a strach.
Okamžitě jsem se zklidnil.
"Avo..." Vzal jsem jí kolem pasu a vtáhl si jí do klína. Zabořila mi hlavu do hrudi a dál brečela. Já jí hladil po vlasech a Benny a Lussy se schoulili vedle nás.
Tak jsme se dozvěděli něco víc o Avě
Mimochodem, strašně si mi plete Wolfy s Bennym a Bella s Lussy. V téhle kapitole jsem to opravovala asi milion krát. Stává se někomu něco podobného?
Anabeth.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top