Tony:

Ucítili jsme když kontejner dosedl na palubu. V duchu jsem se modlil abychom byli hned na spodku komínu. Kdyby pod náma bylo několik kontejnerů, nevím jak bychom se dostali dolů....

"Vyplouváme." Zašeptal Ava. Měla pravdu. Všechno kolem nás se začalo třást a kolíbat.

"Půjdu se podívat ven."

"Ne." Zastavila mě Ava. "Teď bude ještě posádka kontrolovat jestli je všechno upevněné. Počkej až zalezou."

Z venku se vskutku ozývali hlasy. Bylo rozumnější zůstat uvnitř.

Sedla jsem si a opřel se o hromadu krabic.

"Tak mě napadlo, dostali jsme se na loď co nás doveze do Californie a pak se nějak dostanem do New Yorku ale jak se dostanem k Meteriovi?" Zeptal jsem se.

"Tak na to jsme nemysleli." Posadila se na krabici. Minulá si rukou bradu a jemně si cucala pravý koutek. Vypadala roztomile.

"Tony! Posloucháš mě?" Její hlas mě přerušil ze snění.

"Co?"

"Napadlo mě, že bychom se vydávali za zástupce Australské komunity polobohů a tvrdili že nesem Meteriovi dar."

"To není špatný... Ale je tu háček. Nemáme žádný dar."

"Ou. Možná by se něco našlo na lodi."

"Možná. Půjdem se podívat až budou mít skontrolováno."

                             *****

"Opatrně. Kraj je kluzký " Zašeptal jsem na Avu.

"To zvládnu." Chytila se okraje kontejneru a začala se spouštět dolů.

Měli jsme celkem štěstí, náš kontejner sice nebyl úplně na spodu ale byl hned druhý. Museli jsme se chytit kraje, spustit se a pak skočit.

Já už byl dolů,Ava teď slézala. Spouštěla se níž když jí ujela ruka.

"Pozor!" Vykřikl jsem potichu a přiběhl k ní, připravený jí chytit.

Ona se však v pořádku udržela a seskočila vedle mě.

"Co se tak tváříš?" Zeptala se.

"Víš jak si mě vyděsila?"

A víte co ona? Začala se smát.

"To není vtipný!"

"Ale je. Pojď strašpytle. Skusíme najít něco jako dar.

Pobíhali jsme mezi kontejnery, schovávali se před hlídkujícími námořníky a přes větrací škvíry nakukovali dovnitř kontejnerů a snažili se najít něco použitelného.

Ale kromě hornin, želez a bůh ví proč fusek tam nic nebylo.

"Tohle je marný." Povzdechla si Ava.

"Máš pravdu. Pojďme se vrátit do kontejneru. Skusíme sehnat něco na pevnině."

"A co třeba?" Ozval se za náma hlas. Oba jsme leknutím nadskočili.

Už jsem se bál že je to někdo z posádky, když jsem se otočil a uviděl za černého vlka a černozlatého německého ovčáka.

"Benny? Lussy? Co tu děláte?" Zeptala se překvapeně Ava.

"Slyšeli jsme co plánujete." Odpověděla jí Lussy. "A přece bychom vás nenechali jít samotné."

"Takže jste běželi za náma až sem?"

"Jsme snad blbí? Nastoupili jsme do busu zadníma dveřma, schovali se pod sedačkama a pak se při nakládání schovali do kontejneru." Řekl Benny jako by to byla ta nejvíc samozřejmá věc na světě.

                              *****
Ava:

~~~~
"Ne. Prosím."

Nade mnou se znovu vznášela známá tvář. Blond vlasy a oči, žluté a hořící. Ty oči co mě děsili ve snech každou noc.

"Neboj se. Bude se ti to líbit." Řekl slizce a já cítila jak mi stahuje kalhoty i se spodním prádlem. Chtěla jsem se bránit ale byla jsem přivázaná.

"Já nechci." Po tváři se mi kutálely slzy.

"Buď sticha." Zavrčel a vrazil mi facku. Pak přišla bolest.

~~~~

"Avo! Avo!"

Otevřela jsem oči. Tony klečel vedle mě, držel mě za ramena a třásl mnou. Z druhé strany byli Lussy a Benny.

"Avo konečně. Co ti bylo. Křičela jsi a brečela ze spaní." Tony zněl dost ustaraně.

Najednou mi bylo jedno jestli to bude vypadat divně a vrhla se mu kolem krku. Zaryla jsem mu hlavu do ramene a rozvzlykala se.

"Pšššt." Šeptal mi do ucha a hladil mě po vlasech. "Špatnej sen?"

"Pravý důvod proč jsme odešli ze Karibiku."

"Co? Vždyť jsi říkala že tady tvůj táta dostal práci."

"To je na delší povídání."

"Já poslouchám."

Slíbila jsem část v pondělí. Zapomněla jsem na to. 😅 Doufám že neva.

Anabeth 🔱