Tony:

"Tony." strčila hlavu do dveří máma. "Je tu Ava." odstoupila ode dveří a pustila Avu dovnitř.

"Takže se budem učit tu řečninu?" zeptal jsem se Avy naoko.

"Jo." řekla a posadila se vedle mě na postel. Z batohu vytáhla složku s nápisem 'Řečtina'.

"Já jdu na nákup. Pylně studujte." usmála se máma a odešla. Já nad ní jen převrátil oči.

Jakmile byla z domu, Ava otevřela složku. Žádná řečtina tam nebyla. Byly tam jízdní řády autobusů, trasy letadel a lodí, dopravní prostředky smrtelníků i nesmrtelných. Byl tam seznam zásob co jsme měli sbalit na cestu, plány jak se dostat z LA do New Yorku a podobně.

"Myslím že jsem zjistila jak se dostat do Ameriky." řekla Ava a začala listovat ve složce.

"Povídej." řekl jsem dychtivě.

"Je to dost riskantní. Víš o tom že většina věcí na Olympu je vyrobená z božského bronzu? Tak bronz je slitina a je na něj potřeba vícero surovin. A jedna ta surovina se do Ameriky dováží od tud. Jednou za dva měsíce odplouvá loď. Má magický pohon, takže cesta trvá jen pár dní místo pár měsíců."

"A my bychom se na ní pohli převést do Ameriky! Avo to je úžasné."

"Jo ale má to háček. Je to čistě nákladní loď. Jedou sice i dopravní ale těm to trvá několik měsiců a stojí strašné peníze."

"Budem se muset přepašovat." řekl jsem a Ava přikývla.

"Kdy odjíždí?" zeptal jsem se.

"Zítra večer."

"Tak brzo?! Ale já ještě nejsem připravenej. Musím trénovat. Jak s mečem, tak moje schopnosti."

"Jiná možnost není. Pak jede až za dva měsíce."

"Dobře."

"Co dobře?"

"Odplujem zítra. Máš ty seznami co máme brát s sebou?"

"Jo. Tady." podala mi list papíru. "Máme všechno kromě zbraní."

"Zbraně... Pojď." vyskočil jsem, popadl jí za ruku a táhl pryč.

"Kam mě táhneš?"

"Do sklepa."

"Táhneš mě do sklepa? To má dost divný podtón." zamumlala.

"Počkat." zastavil jsem a otočil se k ní. "Ty si myslíš že jsem nějaký perverzák co tě zatáhne do sklepa a znásilní?"

"To jsem neřekla. Jen..." tvář jí zalil ruměnec. "Budem dělat že jsem nic neřekla jo?"

"Dobře." pokračoval jsem v cestě do sklepa.

Fakt si myslí že bych něco takové udělal? Po tom co myse všim pomohla?

"Tak." klekl jsem si před truhlu ze které máma před pár týdny vybírala meče. "Používala jsi někdy nějakou zbraň?"

"Luk. Ještě na St. lucia jsem střílela z luku." z hlasu jí zněli rozpaky z toho, co se stalo před chvílí.

Vytáhl jsem z bedny luk. Byl bílí s odlesky do stříbrna a pokrytý rytinami vlků, ledu, sněhu a měsíce. K němu jsem vytáhl i toulec s šípy.

"Co tenhle?"

"Nevypadá špatně..." vzala ho do ruky.

Podívala se na starou mapu přišpendlenou na zdi. Byla to mapa tábora, kam máma chodila když byla mladší.

Vzala šíp a napla tětivu. Pustila jí, šíp proletěl místností a zabodl se přímo doprostřed mapy.

"Beru ho."

"Fajn." usmál jsem se. "Ale teď už pojďme. Nemám to tu rád..."

"Proč?" zeptala se.

"Jsou tu, jsou tu dost velcí pavouci."

"Ty se bojíš pavouků?" rozesmála se.

"To není vtipný! Jsou nechutní. Chlupatí, s dlouhýma nohama a..."chtěl jsem pokračovat ale ona mě přerušila.

"Pojď princezno." vzala mě kolem ramen a vedla ze sklepa. "Já tě před těma nestvůrama ochráním." dodala ještě se smíchem a ignorovala můj naštvaný pohled a koulení očima.

Aspoň něco Tony po Anabeth podědil. Ale stopro není jediný kdo se těch chlupatých odporností bojí.

Já z nich mám příšernej strach. Kdo taky?

Anabeth 🌖