Kvůli zpoždění vlaku jsme se do Montrealu dostali až o hodinu později než bylo v plánu. Né že by to při našem jednodenním zbývajícím čase nějak vadilo.

„No, myslím že na prohlídky co jsme měli v plánu je už dost pozdě.", Povzdechla si Ava.

„Bohužel jo. Ale neboj, máme ještě celý zítřek." Obejmul jsem jí kolem ramenou.

„Jo. Celý zítřek." Pousmála se.

„Jdem najít hotel?" Zeptal se Marco.

„Asi jo. Ale budeme muset najít něco super levného, nevíme kolik nás bude stát cesta lodí, takže musíme šetřit." Mia popadla zezadu můj batoh a trhla s ním k sobě. Tím samozřejmě trhla i mnou. „Hele!" Vykřikl jsem.

„Ale ticho. Chci vybrat tu obálku." Začala se prohrabovat věcmi dokud nenašla co hledala. „Jo měl jsi pravdu. Budem muset spát v něčem levném, možná dokonce někdo bude muset spát na zemi." Přepočítala peníze.

„Je mi hned jasné kdo z nás to bude." Marco na mě mučednicky pohlédl.

Jo mě taky.

*****
Nakonec jsme našli malinký zapadlý hotýlek kousek od stanice. Byl zastrčený mezi dvěmi velkými budovami, nevýrazný, zašedlý, na první pohled ruina. I uvnitř to tak vypadalo.

Zatímco se Mia, jediná co umělá francouzsky, domlouvala s obstarožní zmachlenou bábou u recepce, my se jen snažili nedýchat ten zápach. Litoval jsem že jsme nemohli jít do lepšího.

„Tak mám to." Kudrnatka se vrátila k nám. „Ale měli jen dvoupokoj. Dva pokoje spojené dveřmi. Nic jiného. Teda podle ní." Otočila se k bábě co zas koukala na miniaturní televizi na zdi.

„Lepší než nic. Ve kterém je to patře."

„Třetím. Úplně na vrchu." Prstem naznačila směr ke stropu.

Hotel samozřejmě neměl výtah, takže jsme se nahoru museli vyškrábat po schodech. Řekl bych, že v tu chvíli všichni děkovali že to tady má je ty tři patra.

„Pokoj... Třista... Sedm...A...Osm" Dostala ze sebe tmavovláska mezi lapáním po dechu.

První naše pokoje našel Marco. I když to byla celkem fuška, protože číslice byly tak oloupané, že skoro nešli přečíst.

„Jak teda budem spát?" Ava se opřela o zeď.

„V každém pokoji je jedna postel. Takže mi dvě si vezmeme postele a kluci budou na podlaze. A nechci slyšet žádné protesty." Ukázala na mě s Marcem.

„Rozkaz šefko." Zasalutoval Marco a vešel do prvního pokoje. „No fuj." Ozvalo se ze vnitř jakmile byl za prahem.

Otevřel jsem druhé dveře a taky se hned zarazil. To nebyl pokoj ale kumbál. Vedle miniaturního, zaprášeného okna stála kovová postel. Naprosti byl vedle dveří do pokoje kam vešel můj bratranec vtěsnaný stůl a židle. Po mojí pravici trčelo rozbité umyvadlo a za dveřmi stála skřín. V jakém stavu už ani říkat nemusím.

„To je...hnus." Ava mi nakoukla přes rameno. „Líp bych to neřekl."

Opatrně jsem vešel dovnitř a obešel na první pohled plesnivý koberec. Otevřel jsem dveře k Marcovi a Mii. Nevypadalo to tam o nic líp.

„Fakt jsme nemohli utratit víc za hotel?"

Oba zavrtěli hlavou. S povzdechem jsem se opřel o zárubeň. 

„Budeme to muset přežít." Řekla Ava a opatrně shodila z postele zplihlou peřinu aby tam mohla položit tašku.

„Bohužel." Zabouchl jsem dveře a shodil batoh ze zad. Vytáhl jsem svoje oblečení na spaní a chtěl se převléct ale v tu ránu jsem si uvědomil že jsem v pokoji s Avou. Otočil jsem k ní hlavu a naše pohledy se setkali. Také držela hromádku oblečení, takže bylo jasné že myslela na to samé co já. Potřeboval jsem to vyřešit co nejrychleji kým to bude ještě víc trapnè. Zaklepal jsem znovu za dvojici za zdí.

„Co je?" Vykoukla Mia.

„Ehm potřebujeme se s Avou převléct. Takže kdybychom se ty a já mohli na chvíli prohodit..." Došlo jí na co narážím.

„Jo jo. Jen chvilku počkeji, vemu si věci, taky si musím vyměnit oblečení. Tohle už začíná páchnout." Znechuceně se otřepala. Stačilo jí udělat dva kroky přes místnost aby se dostala k věcem na posteli a další dva kroky zpátky. Nechal jsem jí projít první a pak překročil prah na druhou stranu. Jakmile byly dveře zavřené, ozval se Marco.

„Díky žes mě zachránil. Už jsem se lek že se budu muset převlíkat před ní. Zas by si ze mě dělala srandu že jsem vychrtlina a podobně." Převrátil očima.

„No tak to nemáš zač." Zasmál jsem se.

Stáhl jsem si tričko přes hlavu a sehl se nad malé umyvadlo s úmyslem se umýt. Když jsem však otočil kohoutkem, jen to zabublo a nic víc.

„Kurva tohle je díra." Uhodil jsem naštvaně pěsti do keramického povrchu.

„Sis vším brzo. Nezbývá nic jiného než tohle." Černovlasý kluk po mně hodil láhev vody.

„Díky." Otevřel jsem ji abych si mohl opláchnout aspoň krk a tvář. Podle zvuků jsem poznal, že se Marco zatím za mými zády převléká. „Jsem hotový." Řekl po chvíli.

„Jo já taky. Výměna?" Odpověděl přikývnutím. Podal jsem mu láhev se zbytkem vody a zaujal místo skrytý za otevřenými dveřmi skříně, abych se mohl převléct jako před tím on. Rychle jsem si natáhl čisté boxerky, tepláky a tričko. 

Posbíral jsem použité věci a šel zaklepat na holky.

„Už můžu?"

„Ne!" Ozvalo se dvojhlasně.

„Si počkaš. Těm to bude trvat ještě dlouho. Znám to, věř mi."

S povzdechem jsem se opřel o zeď vedle dveří. Nakonec jim to však netrvalo tak dlouho jak jsem čekal. Sotva po pěti minutách se Mia vrátila a já mohl zpátky do pokoje mě a Avy.

„Fakt ti nevadí spát na podlaze?" Zeptala se, když jsem nohou odkopl špinavý koberec a na rozvrzanou podlahu prostřel deku. Další jsem přihodil na vrch jako přikrývku a místo polštáře jsem si jednoduše složil tričko.

„Ne, v pohodě. Přece ne ní nenechám spát tebe."

S povzdechem vylezla na postel a přikryla jednou z dalších dek, co jsme měli sebou. Naprosto pochopitelně nechtěla spát pod tou peřinou co tu měli. Natáhla se po vypínači a v místnosti zavládla tma. Jediné světlo sem pronikalo od osvětlení na ulici přes okno.

„Tony?" Ozvala se po chvíli když už jsem skoro usínal.

„Hmm..."

„N-nic. Jen dobrou noc."

„Dobrou."

Nudná kapitola, vím. Ale nějak vůbec nemám náladu do psaní, vůbec nic mě nebaví... Debilní spisovatelský blok🙄 ale pokusím se to do příště zlepšit

Anabeth