Vzpomínám si na chvíli, kdy jsem Minervu uviděla poprvé...

• • •

Vlastně to nebylo úplně poprvé - okamžiky, kdy jsem přišla do Bradavic a profesorka McGonagallová nás s přísným výrazem v obličeji vedla na hostinu do Velké síně a předčítala poté naše jména k předstoupení před Moudrý klobouk, si vlastně příliš nepamatuji. Bylo to všechno rychlé, nové a stresující. Být prvákem v Bradavicích znamená něco úžasného, zvlášť pokud, jako já, pocházíte z mudlovské rodiny a objevení kouzelnického světa je pro vás jako splnění dětského snu, o kterém jste si mysleli, že se nikdy nemůže stát. Projít majestátními dveřmi do hradu a spatřit veškerou tu nádheru a bohatost, to se vám, jak si říkáte, musí již navždy vrýt do paměti.

Ve skutečnosti ale pod tíhou všech dojmů spoustu věcí vytěsníte a soustředíte se jen na to, z čeho máte strach. V případě většiny studentů je to strach z rozřazování do kolejí. A většina z té většiny má strach ze zařazení do Zmijozelu... Věděla jsem, že se svými znalostmi a schopnostmi bych ve Zmijozelu mohla skončit, ale z celého srdce jsem, podobně jako po mně Harry, toužila patřit do Nebelvíru. Zařazování je pro bradavické studenty jako přijetí do nové rodiny. Rodiny, se kterou trávíte výuku i volný čas, sdílíte s nimi kolejní ložnici, ráno s nimi snídáte a absolvujete s nimi každý všední den i víkend. Trávit všechny dny následujících roků života se Zmijozelskými, na to musíte mít povahu - a věděla jsem to nejen já, ale i Moudrý klobouk.

Samozřejmě jsem věděla, kdo je vedoucí nebelvírské koleje, Dějiny Bradavické školy čar a kouzel jsem četla šestkrát ještě předtím, než jsem nastoupila do bradavického expresu, ale popravdě jsem si vysokou čarodějku ve smaragdově zeleném hábitu dokázala pořádně prohlédnout až mnohem později po slavnostním zařazování a hostině, na první hodině přeměňování.

• • •

První, co vás na Minervě McGonagallové upoutá, je její nesmiřitelně spravedlivá tvář. Je to tvář člověka loajálního, přísného a tvrdého, a to zvláště na ty, kteří mu přímo podléhají. Pokud zároveň potkáte Severuse Snapea, ředitele zmijozelské koleje, dojde vám, že větší protipól mezi povahami, než je mezi povahou profesorky McGonagallové a profesora Snapea, by se dal najít jen stěží. Pokud je Snape ke svým Zmijozelům benevolentní a protěžuje je před ostatními studenty, pak jsou naopak na Nebelvíry kladeny od jejich ředitelky dvojnásobné nároky - na studium i na kázeň; nedostanou jediný bod do školního poháru, který by si sami nezasloužili, jen aby vyhráli. 

Na druhou stranu - ten, kdo si zaslouží její úctu a důvěru, v ní má oporu pevnou a strmou jako skálu, která chrání hradní pevnost od nezvaných návštěvníků. Všem jejím studentům je od první chvíle jasné, že jejich ředitelka je ten morálně nejsilnější a nejzásadovější člověk, jakého kdy poznali, a že se neskloní před nikým, kdo slouží zlu, ať už má jakoukoli podobu a sílu.

V přísné tváří ale září i pár bystrých a zvědavých očí, hrajících suchým humorem, který jsme v následujících letech měli poznat. Ty oči prozrazují nevídanou inteligenci a obrovský magický potenciál, kteréžto vlastnosti determinují jednu z největších čarodějek všech dob, což nakonec jen potvrdilo to, jak neochvějně a beze strachu čelila Lordu Voldemortovi v závěrečné bitvě o Bradavice. Zároveň však v jejích očích byl patrný i prostor vyhrazený jen jí - prostor, kam nikdy nikoho nepouštěla a jímž si udržovala od všech, ať už šlo o studenty nebo kolegy, odstup.

Ve chvílích, kdy se proměňovala v mourovatou kočku, to vše v jejích očích ještě sílilo, ale v takových chvílích právě divokost a izolovanost jejích smaragdových očí převládala. Tehdy bylo naprosto nemožné odhadnout, na co myslí a jak se cítí, a právě to by z ní, pokud by stála na špatné straně, dělalo nebezpečného protivníka. Protože ale byla Brumbálovou pravou rukou a stála na straně "světla" a dobré magie, bylo nebezpečné pouze přijít pozdě na její hodinu...

• • •

Jak přesně první hodina přeměňování proběhla, to už si vlastně nepamatuji - zůstal ve mně jen ten dojem, tak silný, jaký na mě nikdo předtím nikdy neudělal, dokonce ani pokud počítám Brumbála, který musel svou elegancí, nevyčerpatelnou studnicí znalostí a uhlazeným mírným jednáním nutně oslnit každého, kdo se s ním kdy setkal. Záhadnost a majestátnost ředitelky naší koleje byly dvě naprosto se prolínající entity, které z ní dělaly bytost jedinečnou a především takovou, se kterou se nechcete dostat do křížku.