Shuri:

„Ven z vody. Hned," ozval se chladně T'Challa.

Rychle jsem vyletěla z vody, zatímco Peter se dost šoural. Dory nám hodily oblečení a batohy, které jsme nechali nahoře.

„Obléct a nasedat," přikázal T'Challa a ukázal na loď za nimi.

Rychle jsem přes mokré plavky natáhla oblečení, Peter stejně tak. Pak mě bráška chytl za paži a táhl mě do lodě. „Promluvíme si doma, holčičko," zavrčel a strčil mě do sedadla.

Podívala jsem se na Petera, který si rozumně sedl co nejdál ode mě. Ucítil můj pohled a otočil se.

Co budem dělat? Bráška nás zabije, zkoušela jsem mu naznačit očima.

Pochopil to a zakoulel očima.

Po celou dobu letu stál bráška vedle mě a zabíjel Petera pohledem.

Přistáli jsme v paláci a dory nás dovedly do trůnního sálu. Bráška se usadil na trůn a vedle něj se objevila matka.

I matka? Ne...

„Takže, jak nám tohle vysvětlíte?" zeptal se T'Challa.

„Co vysvětlíme?" ozval se Peter přidrzle.

To sakra nemůže aspoň jednou držet zobák?

„To, že jste prováděli něco tak nebezpečného," odpověděla mu matka.

„Normálně jsme se bavili."

„Ty tomu říkáš zábava? Mohli jste se zabít!" řekl T'Challa naštvaně.

„Jste tak zkostnatělí..."

„Co prosím?!" vybuchl bráška.

„Shuri, pojď se mnou," přišla ke mně matka a odtáhla mě do vedlejší místnosti.

„Proč?" zeptala se.

„Co proč?"

„Proč jsi na to přistoupila? Jak tě přesvědčil?"

„Nijak mě nepřesvědčoval. Šla jsem dobrovolně. Chtěla jsem se zabavit..."

„S ním? Vždyť ještě před dvěma dny jsi ho nenáviděla."

„Je jiný než jsem si myslela."

„Shuri..." promnula si kořen nosu. „Jsi princezna. Vím, že jsi pořád nenašla svou spřízněnou duši, ale proto se nemusíš zahazovat s takovým..."

„Počkat, cože?!" přerušila jsem ji. „Ty si myslíš, že s ním něco mám?"

„Vypadá to tak."

„Jsme jen přátelé, nic víc."

„Dobrá, budu ti věřit. Ale nechť to u přátelství zůstane."

„Samozřejmě."

Najednou se z místnosti, kde zůstal bráška s Peterem, ozval křik. S matkou jsme se na sebe podívaly a rychle se tam rozběhly. A vtrhly rovnou doprostřed hádky mezi těma dvěma.

„...zábava!" řval Peter.

„Jen zábava?! Mohli jste se zabít. Ona se mohla zabít!"

„Nemohla. Všechno jsem měl propočítané, aby se nic nestalo. A víš co? Lituji ji, že má za bratra tebe!"

„Co prosím? Jak že ji lituješ?"

„Vůbec ji nenecháš žít!"

„Jde mi o její dobro."

„Její dobro, její dobro. Shuri..." otočil se na mě.

Jak zas věděl, že tam jsem?

„...bylas někdy v McDonalds, Starbucks nebo v Disneylandu?"

„N-ne."

„Tak vidíš," otočil se spět na T'Challu. „Patnáctiletej člověk by si měl užívat. Ne být zavřenej v laborce. Tak jako promiň, že jsem chtěl, aby zažila trochu zábavy."

„A dost! Mám tě plný zuby. Já jsem král, víš o tom?"

„Samozřejmě, že vím. Jen na to seru."

To je v háji, pomyslela jsem si, když jsem viděla bráškův výraz.

„Vypadni. Z mojí. Země," pronesl chladně.

„Fajn. Stejně se tady nedá žít," otočil se a odešel z místnosti.

Vykulila jsem na bratra oči. To jako fakt?

„Do pokoje. Hned."

Vyběhla jsem ven a začala hledat Petera. Našla jsem ho v jeho pokoji, jak cpe věci do batohu a zároveň volá se Starkem.

„Už jste se vrátili? Jo? Super. Vracím se domů. Proč? To ti vysvětlím doma. Čau." Ukončil hovor a pokračoval v balení.

„Takže fakt odcházíš?" zeptala jsem se potichu.

„Jo."

„Budeš - budeš mi chybět. Není to tvoje vina."

„Fakt?" otočil se ke mně. „To říkej svýmu povedenýmu bráškovi," obrátil se zpět k věcem.

„Petere..."

„Co?!"

„Já jen, jestli bychom mohli být, řekněme, v kontaktu. Potřebuju s někým konzultovat vynálezy a ty jsi celkem, opakuji celkem, inteligentní."

„Haha, moc vtipný," zasmál se. „A jak bys chtěla udržovat ten ‚kontakt'?"

„Tady," vytáhla jsem z kapsy korálky. „To jsou koyo korálky. Můžem si přes ně volat. A taky jsem je upravila tak, aby fungovaly jako vystřelovače pavučin."

„To je super, dík. Jo a kudy k odletové ploše?"

„Zavedu tě tam."

Vyšli jsme nahoru na střechu. Kolem jednoho vznášedla pobíhalo několik dor. „Chystají tvůj odlet."

„Tím nepoletím."
„A čím potom?"

Vytáhl z kapsy obdélníkový modře svítící předmět.

„Nanočástice?"

„Jo."

Hodil obdélník na zem a nanočástice se rozrostly. Lesklá karoserie, černá barva... Motorka. Ale místo kol měla podobné trysky jako Iron Manovo brnění, ještě ale nezapnuté.

Peter nasedl na motorku, nasadil si helmu a nastartoval. Motorka se vznesla, světla a trysky se modře rozsvítily.

„Fakt na tom chceš letět přes Atlantik?"

„Je to lepší, než vypadá," zasmál se přes helmu.

„Hmm. Tak, ahoj," řekla jsem.

„Ahoj," odpověděl a odlétl.

Dívala jsem se za ním, dokud se z něj nestala jen černá tečka. Pak jsem se otočila a prošla dovnitř kolem bratra, který nás celou dobu pozoroval.

Jo. Já vím že Peter by se normálně s T'Chalou takhle nehádal (a ani by nebyl sprostý) ale potřebovala jsem je rozhádat. Řekněmě že to Tony trochu skazil když mu začal dělat tátu😂

A to s těma spřízněnýma dušema, je to v hodně ff na Petra a Shuri. Je to vlastně že jste duchovně spojeni s nějaku osobou se kterou jste si souzeni.

P.S. u této kapitoli ještě není udělaná korekce ale měla by být co nejdřív

Vaše Anabeth😘