Peter:

„Vstávat!" ozval se nade mnou hlas.

„Ještě né, Friday..." zaskučel jsem a zavrtal se hlouběji do peřin.

„Tak zaprvé, nejmenuji se Friday ale Shuri, a za druhé, pokud nevylezeš, vysypu ti do postele pavouky."

„Klidně, pavouky mám rád."

Slyšel jsem, jak vztekle kopla do nohy postele.

„Jau!" Převrátil jsem se na záda a začal se smát.

„Nesměj se! A vylez z tý postele, čeká se na tebe se snídaní."

„A můžu se aspoň převléct? Nemyslím, že by se Wakanďanům líbilo, kdybych se po paláci promenádoval jen v tričku a boxerkách."

Přes tvář jí přelétl ruměnec a vyběhla z pokoje. Uchechtl jsem se a vylezl z postele. Převlékl jsem se a vyšel za ní ven.

„Tak pojď," zabručela naštvaně a šla do jídelny, já ji následoval.

„Dobré ráno, rodino," pozdravila, když jsme vešli.

„Brý ráno," zamumlal jsem.

„Á, Petere. Posaď se," řekla mile královna a ukázala na volnou židli.

Posadil jsem se. „Díky."

„Nemusíš děkovat. Jsi náš host."

„Pche," ozvalo se z druhého konce stolu.

Proč nemůže ta holka taky tak milá jako její matka?

Královna jí chtěla něco říct, když najednou přinesli jídlo.

Byla toho strašná spousta, ale k mojí smůle jsem nic z toho neznal, takže jsem na to jen čuměl a snažil se najít něco, co vypadá aspoň trochu poživatelně.

„Já zapomněla," vyjekla královna. „U vás máte jiné jídlo než my. Hned ti nechám přinést něco vašeho."

„To je v pořádku, Veličenstvo. Neuškodí mi jednou sníst něco jiného než pizzu z dovážky," zasmál jsem se.

„Cože?"

„Ále, u nás nemá nikdo čas vařit. Já jsem většinu času na MIT, Pepper řídí firmu a táta je v laborce nebo na základně Avengers, takže když jíme, většinou donášku nebo někam jdeme."

„Ach, chápu," usmála se, ale bylo vidět, že jí to není zrovna dvakrát po chuti. „Ale stejně by sis měl dát něco, na co si zvyklý. Wakandské jídlo je dost, hmm... osobité. Ty kuličky jíte taky, že?" Ukázala na misku něčeho, co vážně vypadalo jako kuličky s mlékem.

Vzal jsem si misku, nabral trochu na lžičku a vložil to do úst. Hned jsem to zase vyprskl. Bylo to nechutné, příšerně překořeněné. Nějaká hnusná směs koření.

„V pořádku?" zeptal se s obavami T'Challa když jsem se rozkašlal. Královna se taky dívala s obavami. A Shuri? Ta dostala záchvat smíchu a skoro se válela po stole.

„Nesměj se!" vyštěkl jsem na ni a hledal něco, čím by se dala z jazyka smýt ta hnusná pachuť. T'Challa mi podal sklenku vody.

„Dík," zachraptěl jsem vděčně a vzal si ji. „Co to ksakru je?" ukázal jsem na misku.

„No lupínky. Nevím, co je na nich špatně."

„No víš, bráško..." podotkla zas Shuri, „oni to nejedí kořeněné jako my, ale na sladko. Třeba s čokoládou."

„Sakra!" zanadával.

„T'Challo!" vykřikla královna.

„Pardon. Co teda vy snídáte? Necháme ti přinést něco, na co si zvyklý."

„No. U nás míváme většinou lívance se sirupem."

A ty mi i přinesli. Byly výborné, nejlepší, co jsem kdy jedl.

„Je to dobré?" zeptala se královna.

„Jo. Je to výborné."

Jak si užíváte prázdniny?

Já jsem u tety která nemá Wi-fi a její PC je strašný křáp. Ani nevím jak dlouho mi trvalo napsat tuhle kapitolu. Ale zvládls jsem to😝

Vaše Anabeth😘