Peter:

Harrington se třídou přišli k recepční. O něčem se bavili a pak recepční ukázala směrem ke mně. Rychle jsem se otočil zády.

„Váš průvodce je támhle," slyšel jsem jí říkat. Po těchto slovech se ke mně vydala skupina lidí, se kterými jsem se fakt nechtěl setkat.

Sakra, sakra, sakra.

„Promiňte," poklepal mi Harrington na rameno, „prý jste náš průvodce."

„Jo, jsem." Otočil jsem se a všichni zalapali po dechu.

„Petere..."

„Zdravím, pane Harringtone."

Kluci na mě koukali jako na ducha, holky se mi zase ani nepodívaly do tváře.

„Tak," přerušil jsem trapné ticho, „rozdám vám visačky. Ve Stark Tower máme sedm úrovní vstupů. Vy máte první úroveň, exkurze."

„První úroveň, pche. Ví vůbec, kdo jsou moji rodiče?" zamrmlal Flash, ale já ho ignoroval.

„Druhá úroveň jsou dodavatelé materiálů. Trojka jsou údržbáři a uklízečky. Čtyřka recepční, sekretářky a kuchařky v jídelně pro zaměstnance. Ano, Stark Tower má jídelnu pro zaměstnance." Usmál jsem se na ně, když jsem viděl jejich výrazy. „V pětce jsou stážisté a zdravotníci pro případ úrazu. Šestka patří různým doktorům, vynálezcům a osobním návštěvám a sponzorům. Sedm jsou Avengers, ty možná dnes potkáte, a konečně osm, to je sám Tony Stark, jeho nejlepší přítel, plukovník Rhodey, neboli War Machine, velitel ochranky Happy Hogan, a samozřejmě Starkova rodina."

„Budu hádat, Stark, jeho manželka a milovaný superslavný synáček," zašeptal Ned a Flash se zachechtal.

Očividně jsou dobří přátelé.

„Vsuňte kartu do čtečky a otevře se vám přepážka."

Seřadili se a začali procházet přepážkou. Flash si to sebevědomě namířil jako první.

„Eugen Thompson, návštěvník, první úroveň," ohlásila Friday a všichni nadskočili. Teda, samozřejmě kromě MJ, která četla knihu.

„To je v pořádku. To je Friday, AI Tonyho Starka."

Když všichni přešli na druhou stranu, prošel jsem i já. „Peter Z. Stark, rodina Tonyho Starka, úroveň sedm."

Upřely se na mě pohledy celé skupiny a já sklonil hlavu. Rychle jsem je vedl k výtahu.

„Jak se vůbec máš, Petere?" snažil se být milý pan Harrington.

„Ujde to. Hele," zastavil jsem a otočil se ke skupině. „Mám takový návrh. Můžem přeskočit návštěvu stážistů a doktorů a vrhnout se rovnou na Avengers. Co vy na to?"

Odevšud se ozvaly souhlasné výkřiky. „Dobře. Friday, vezmi nás na 95. patro," poprosil jsem Friday, když jsme nastoupili do výtahu.

„Bude tam i Spider-Man?" zeptala se jedna holka, jejíž jméno jsem po tom půlroce popravdě zapomněl.

„Bohužel, Spider-Man tady dnes není," lhal jsem rychle. Nemohl jsem přece dělat průvodce a Spider-Mana zároveň. „Ale můžu vás vzít do muzea Avengers, kde se několik Spider-Manových exponátů nachází."

Ta holka si tiše povzdechla.

„V tom muzeu rovnou i začneme," oznámil jsem, když výtah cinkl a my vystoupili. Šel jsem k velkým dveřím na konci chodby. „V muzeu je taková zvláštnost. Není tu jako v ostatních místnostech Friday, ale Tony Stark sem nainstaloval kvůli autentičnosti osobní AI Spider-Mana, Karen. Karen, pozdrav je," řekl jsem, když jsme vešli.

„Zdravím, Midtownská střední školo."

„Tak, prohlédněte si exponáty."

Pak už jsem jen slyšel věci typu:

„To je oblek Black Widow?"

„Hele, Iron Manovo brnění!"

„No páni, maska Star-Lorda. Tu bych si chtěl zkusit."

„Já bych si zas chtěl hodit štítem Kapitána Ameriky."

Po chvíli jsem se soustředil na rozhovor mezi Flashem, MJ, Nedem a Betty. „Až potkáme Tonyho Starka, poprosím ho, aby ze mě udělal stážistu," chvástal se Flash.

„Já bych si ráda popovídala s nějakou významnou ženou," ozvala se naprosto vážně MJ. „Třeba Pepper Potts, Gamoru, Captain Marvel, Wasp..."

„Možná je dnes potkáš," odpověděl jí Ned.

„Pojďme se zeptat Petera," navrhla Betty.

„Si děláš srandu?!" odporoval jí Flash.

„Ne, já s ní souhlasím. Pojďme se zeptat," rozhodla MJ a už je táhla ke mně. „Hej, Petere."

„Hej?"

„Chceme se tě na něco zeptat."

„A na co?" hrál jsem, že jsem je neslyšel.

„Potkáme nějaké ženské Avengers? Wasp, Gamoru, Black Widow, Captain Marvel..."

„Tasha i Hope by tu měly být, ale Gamora a Carol jsou zrovna ve vesmíru."

„Ty jsi je oslovil křestními jmény?"

„Tiše, tiše," začal všechny tišit pan Harrington. „Slyšíte to?"

Zaposlouchal jsem se. Bylo slyšet něco jako třískání do plechu. A šlo... od stropu. „Clinte, jsi nenápadnej asi jako slon. Vylez laskavě z toho větrání," zvolal jsem směrem k větrací šachtě.
Ozval se další šramot, mřížka se otevřela a na zem vypadl Hawkeye v celé své kráse. „Ahoj, Petere."

„Můžeš mi říct, co to děláš?"

„No, víš. Každotýdenní kontrola větracího systému," vystrčil z otvoru hlavu Sam.

„I ty, Same?!"

„My jsme se sem dostali jen náhodou. Nevěděli jsme, že tu budeš, Petey..." vymlouval se Clint.

„Jo, jasně. Jste nemohli stihnou dostat se až sem."

„Jak to můžeš vědět?"
„Protože Stark Tower má přes sto pater a vy jste ještě před patnácti minutami pařili ‚Mario Kart' nahoře v obýváku. To jste při těch kilometrech šachet nemohli stihnout."

Oba se začali nevinně hihňat.

„Fajn," otočil jsem se ke skupině. „Pokračujem v prohlídce dál. Navštívíme doktora Bruce Bannera, neboli Hulka, v jeho laborce."

„A pak?" zeptal se Flash.

„Co pak?" nechápal jsem.

„Kam půjdem po laborce doktora Bannera?"

„Máme v plánu návštěvu tělocvičny, ještě jednu laboratoř, ústředí Avengers a samozřejmě oběd. Pořadí si vyberte."

Strhla se hádka. Někdo chtěl jít do ústředí hned, někdo si to chtěl nechat až na konec.

„Dost!" okřikl je Harrington. „Teď půjdeme k doktorovi Bannerovi a do té tělocvičny. Pak půjdem na oběd, do laboratoře a nakonec ti Avengers," rozhodl.

„Jak si přejete."

Už nevím co sem psát. Fakt nevím.

Anabeth