Peter:

„Můžem začít s tím vibrániovým oblekem. Nebo pokračovat s tím hnízdem lidské velikosti pro Clinta a Sama, co pro ně chystáme ke dni ptáků," navrhla Shuri cestou ze snídaně.

„Mohli bychom pokračovat na tom hnízdě, abychom to stihli do termínu," odpověděl jsem a podrbal pod bradou Weba, který mi seděl na rameni.

„Petere!" ozval se výkřik.

Směrem k nám se řítila dívka v laboratorním plášti. Byla to Bree, jedna ze stážistů z MIT. Byla asi o dva ročníky výš než já. Tím, že táta chodil na MIT, a teď tam chodím i já, přes prázdniny nabízí studentům stáž v SI.

„Kdo je to?" zeptala se Shuri a zamračila se.

„Spolužačka. Ahoj, Bree, co potřebuješ?"

„Mám na tebe prosbu. Musím dodělat jeden projekt. A paní Starková mi dala za úkol provést školní skupinu."

„Školní skupinu? Uprostřed prázdnin?"

„Přes školní rok nenašli termín..."

„Fajn. Provedu je."

„Moc dík." Objala mě. „Budou tu za dvacet minut. Ale měl by ses převléct." Poukázala na moje roztahané tepláky a tričko. „A nezapomeň si visačku. U recepce budeš mít visačky pro ta děcka." Pak už běžela dodělávat projekt.

„Takže hnízdo se ruší," povzdechla si Shuri.

Políbil jsem ji. „Hele, jen je provedu a hned budu u tebe."

„Fajn. Teď se běž převléct. Ta holka měla pravdu, že v tomhle tam nemůžeš."

„A co si mám obléct, slečno odbornice?"

„Hmmm..." předstírala, že usilovně přemýšlí. „Podíváme se, co máš v šatníku." Popadla mě za ruku a dotáhla do pokoje. „Ne, ne, tohle taky ne. Tak tohle už vůbec," začala se prohrabávat ve skříni. „Moc formální, naopak moc neformální..."

„Zníš jak nějaká kreatura od módní policie," zasmál jsem se.

„Hahaha. Na, zkus tohle." Hodila po mně hromádku oblečení. Zalezl jsem do koupelny, převlékl se a zase vyšel ven.

Měl jsem na sobě tenisky, černé jeany, červené tričko s nápisem 'Spiderson #1' a přes to černé sportovní sako.

„To vypadá dobře," uznala moje milovaná přítelkyně a Web, který se stihl usídlit na posteli, souhlasně zamňoukal. „Jen si vyhrň rukávy. Perfektní," řekla a pověsila mi kolem krku visačku s údaji.

Zhlédl jsem se v zrcadle. „Něco tomu chybí." Vzal jsem z poličky červeně tónované poloprůsvitné sluneční brýle a nasadil si je.

„Teď je to perfektní."

„Vypadáš jako tvůj táta. Jen bez fousů."

„Vtipné, kitty. Už musím."

„Tak běž. A víš co? Začnu pracovat na tom hnízdě a dokončím konstrukci. A ty je přivedeš se mrknout, jo?"

„Platí."

Vtiskl jsem jí rychlý polibek, strčil jí do rukou Weba, vyšel jsem z pokoje a nastoupil do tátova ‚soukromého' výtahu.

„Friday, dovez mě, prosím, do přízemí."

„Jistě, Petere."

V přízemí jsem si od recepční vzal visačky pro ty žáky a stoupl si k bezpečnostním přepážkám. Po chvíli se dveře automaticky otevřely a dovnitř vstoupila třída s učitelem. Dost povědomá třída.

A sakra...

Vím že tahle kapitola je hrozně krátká ale původně byla spojená s kapitolou 15 ale pak jsem tam musela dát narozeninovou kapitolu a další by na to nenavazovaly.

Anabeth