Shuri:

„Shuri?" začal bráška.

„Ano?" zvedla jsem hlavu od jídla.

„S matkou jsme se bavili o tom tvém pozvání do Stark Toweru."

„A?" Z hlasu mi sršelo nadšení.

Peter mě na té svatbě pozval do Stark Tower už před měsícem a bráška se pořád nerozhodl, jestli mě tam pustí.

„Nejsme si úplně jistí. Ten kluk se občas chová jako urvaný ze řetězu."

Hlasitě jsem si povzdechla. Takže mě nepustí.

„Nakonec jsme ale došli k názoru, že Stark si ho snad pohlídá a my tě tam pustíme."

„Díky!" vykřikla jsem nadšeně a skočila mu kolem krku.

„Ale pod jednou podmínkou. Okoye pojede s tebou."

Okamžitě jsem ho pustila. „Cože? Proč?"

„Kvůli tvému bezpečí, samozřejmě."

„Ale Stark má dost vyspělou obranu. Né sice tak jako my, ale celkem ujde. A k tomu má Peter ten svůj divnej alarm a..."

„Dobře!" přerušil mě. „Ale neopustíš věž bez ochrany. Jasné?"

„Jo. Hned jdu zavolat Peterovi." Rozběhla jsem se do pokoje. Zapnula jsem na korálcích hovor a za chvíli si objevila Peterova rozespalá hlava.

„Shuri, sakra, doufám, že je to důležitý, protože tady jsou dvě ráno."

„Jej, promiň. Zapomněla jsem na časový posun. Ale je to důležitý. Bráška mi dovolil ten Stark Tower!"

„Vážně? To je super. Hned to řeknu ostatním." Rozzářil se, ale pak mu došlo, kolik je. „Anebo jim to řeknu ráno. Nebudu riskovat, že mi Thor ustřelí hlavu," zasmál se.

„Jasně." Taky jsem se zasmála. „Pak ještě upřesním, kdy přijedu. Dobrou, Petere."

„Jo, dobrou." Ukončil hovor.

*****
Peter:

„Takže, pokud to chápu správně, Shuri ti zavolala uprostřed noci a oznámila ti, že jí T'Challa dovolil přijet do Stark Toweru?" zeptal se táta. „A přijde dnes večer?"

„Přesně tak," přikývl jsem.

„No dobře," ozvala se máma. „Friday?"

„Ano?"

„Nech připravit pokoj pro princeznu Shuri. Nejlíp blízko Petera, prosím."

„Jistě, paní Starková." Pořád jsem si nezvykl. Slečna Pottsová a paní Starková, to je dost rozdíl.

Chystal jsem se to jít oznámit ostatním Avengers, když mě máma zarazila. „A Petere, tentokrát žádný hlouposti."

„Jasně, mami. Za koho mě máš?"

„Za někoho, kdo vzal princeznu vysoko vyspělé a nebezpečné země skákat z vodopádů. A taky za syna tvého otce."

„Pepper!" vykřikl ublíženě táta.

„Neboj, mami. Budu dávat pozor."

„To doufám."

*****
Stál jsem na přistávací plošině a vyhlížel je, když ke mně přišli rodiče: „Tak co? Kde je?"

„Nevím. Má tu být každou chvíli."

Pak se cosi nad námi zalesklo a vzedmul se vítr. Královská loď vypla maskování a přistála na plošině.

Jakmile se dveře otevřely, vyběhla z nich Shuri a hodila se mi kolem krku. „Petere!" vykřikla.

„Ahoj, kitty."

„Kitty?" Pustila mě a divně se na mě podívala.

„Tvůj bratr je Black Panter a ty jsi mladší, takže jsi vlastně kotě. Kitty."

„Móc vtipný," zasmála se a bouchla mě do ramene.

„Vítáme vás, princezno," pozdravila máma.

„Dík za přivítání. A prosím, tykejte mi."

„Dobře. Ty mi taky tykej," usmála se máma.

„Pojďte, představíme Shuri ostatním členům Avengers," zavelel táta.

Objal jsem Shuri kolem ramen a vedl ji dovnitř, kde už byli všichni nastoupení. „Lidi, tohle je Shuri. Shuri, tohle jsou Avengers."

„Čau lidi."

„Ahoj, Shuri," pozdravili hromadně.

„Tátu a mě už znáš..."

„Iron Man a Spider-Man."

„Jo. Tohle je Steve." Ukázal jsem na něj.

„Kapitán Amerika," představil se.

„Natasha, zkráceně Tasha nebo Nat."

„Black Widow," doplnila Nat.

„Bruce neboli Hulk." Bruce si nervózně upravil brýle.

„Clint, počkat, kde je Clint?"
Z ventilace něco zašramotilo a na podlahu vypadl Clint. „Tady!" vykřikl.

„Hawkeye prolézá ventilaci, jo?" zeptala se

„Thor..."

„Já jsem vždy Thor," zasmál se.

„Stephen, Doctor Strange," pokračoval jsem v představování. „Carol Danvers, Captain Marvel. Wanda Maximoff, Scarlet Witch. Vision. Bucky, Winter Soldier. Valkýra. Rhodey, War Machine. Scott Lang, Ant-Man. A tohle je Hope van Dyne, Wasp. Ještě k nám patří Strážci Galaxie, ale ti teď létaj někde ve vesmíru."

Shuri se zazubila. „To je lidí."
„Co máte v pánu, mládeži?" zeptal se Steve.

„Mládeži? To fakt, Steve?" zaskučel jsem a Shuri se rozesmála.

Mámě to bylo asi trapné, protože se okamžitě vytasila s návrhem. „Petere, co kdybys vzal Shuri na prohlídku města?"

„Jo. To by šlo. Jen pokud chcem být nenápadní, Shuri by si měla oblíct něco normálního. Wakandská móda je dost extravagantní," zasmál jsem se a Shuri se zaksichtila.

„No jó."

*****
„Takže, už jsme viděli Sochu svobody a Central park. Co si přeješ vidět dál, kitty?"

„Zaprvé, neříkej mi kitty, a za druhé, chtěla bych vidět Empire State Bulding. Ale nejdřív se pojďme najíst."

„Tak hele, támhle je Mekáč. Půjdem se najíst."

„Dobře. Pojďme."

Vešli jsme dovnitř. Byl sice večer a bylo tam dost plno, ale smích, který jsem uslyšel, bych poznal kdekoliv.

Seděli tam, v posledním boxu. Ned, MJ, Betty a Flash. To poslední, co jsem potřeboval, byla hádka s bývalými spolužáky po boku wakanské princezny uprostřed Mekáče. Při mém štěstí by to ještě někdo natočil a hodil na net.

„Hele Shuri, půjdem jinam, jo?"

„Cože, proč?"

„To je jedno. Pojďme." Chytl jsem jí za ruku a táhl pryč.

*****
„Řekneš mi, proč jsme odtud utekli?" zajímala se Shuri.

Stáli jsme na vrchu Empire State Buldingu. Takhle večer by rozhledna otevřená nebyla, ale když jste Stark...

„Bylo tam pár lidí, se kterýma se moc nemusím."

„Aha," odpověděla zmateně a opřela se o zábradlí vedle mě.

Její ruka byla kousek od mojí. Neodolal jsem a za tu ruku ji chytl. Ale hned když jsem to udělal, prošla mi rukou křeč, jako by mi jí projela elektřina. Rychle jsem ji pustil.

„Au!" vykřikl jsem a zrovna v tu chvíli vykřikla i Shuri.

„Co to bylo?" zeptala se a třela si ruku.

„Vůbec nevím."

Já to možná vím...😏

Anabeth