Byla jsem ve vesnici. Okolo mě stáli vesničané a natahovali ke mě ruce. Z očí jim sršela beznaděj, strach, utlačování a chudoba. Uprostřed vesnice byla postavená šibenice a na ní visela mrtvá těla. U šibenice stála postava zahalená v černém plášti."Tvůj lid tě potřebuje,"oznalo se. Netušila jsem odkud se hlas ozval. Zběsile jsem hledala postavu, které hlas patřil. Ucítila jsem, že mám mokré ruce. Otřela jsem si je do sukně, ale stále byly mokré. Podívala jsem se na ně a zděsila se hrůzou. Byli celé od krve. Lidi, kteří ke mě před chvílí natahovali ruce teď leželi mrtví na zemi v kalužích krve, která tekla směrem ke mě. Najednou se z krve vynořily ohnivé plameny, které mě obklíčily. Byla jsem v pasti. "Tvůj lid tě potřebuje,"ozval se znovu ten hlas. Obklopil mě kouř vznikající z uhašených plamenů. Když dým ustoupil, nebyla jsem již ve vesnici, nýbrž na mýtině plné plátěných stanů. Všude okolo byli vojáci ve špinavém brnění od krve, kteří spolu bojovali. Za chvíli boj utichl a vojáci vytvořili kruh okolo muže držící něčí tělo."Ať žije královna,"pronesli vojáci. Ucítila jsem vedle sebe osobu. Byla to ta samá osoba v černém plášti, která opět řekla:"Tvůj lid tě potřebuje."

Vzbudila jsem se celé spocená a vykřikla:"Já nechci zemřít." Dovnitř vrazila Marry a zeptala se:"Co se děje, má lady?."Zhluboka jsem dýchala a přejela si rukama přes obličej.

"Byl to jen zlý sen. Donesu vám vodu na opláchnutí,"řekla Marry a vyšla z komnaty. Stále jsem byla oblečená v hedvábných žlutých šatech a měla na sobě šperky. Vylezla jsem z postele a odložila si šperky na stolek. Pořád jsem lapala po dechu a přes uvázaný korzet, který mi zpevňoval vršek šatů, šlo ztěžka uklidnit svůj dech do normálu. Začala jsem rozvazovat šnůrky na korzetu. S každou uvolněnou šnůrkou se mi líp dýchalo. Marry donesla mísu s vodou a bílé plátno. Když uviděla, že si snažím rozvázat korzet a moc se mi

to nedaří, přišla a pomohla mi s ním. Těžké šaty se svalily na kamenou podlahu a já tam zůstala stát jenom v košilce. Přišla jsem k toaletnímu stolku, nabrala do ruk vodu z mísy a pořádně si umyla obličej. Studná voda mě uklidnila a já konečně začala dýchat klidněji."Jaké si dneska přejete šaty, lady Jano,"zeptala se mě Marry, když jsem si obličej utřela do bílého plátna položeného na stole u mísy s vodou.

"Ty rudě červené s kožešinovými okraji,"odpověděla jsem jí. Měla jsem pocit, že ten sen nebyl jenom sen. Měla jsem pocit, že se něco stane a děsilo mě, že nevím co. Oblekla jsem si rudě červené šaty. Marry mi rozčesala vlasy a nechala je rozpuštěné. Opět jsem si k šatům dala náhrdelník s naušnicemi, v kterých byly zasazené rubínové drahokamy. Cítila jsem se provinile za to, že jsem včera večer nechala Filipa samotného na chodbě. Musela jsem se mu omluvit a říct mu pravdu. Ano musím a udělám to dnes, hned teď. Odhodlaně jsem vyrazila z komnaty najít Filipa a všechno mu říct.

Uviděla jsem ho stát na nádvoří a šla k němu."Vaše výsosti, mohla bych si s vámi promluvit?"zeptala jsem se, jakmile jsem k němu přišla.

"Lady Jano, ale samozřejmě, že můžete,"odpověděl mile.

"Chtěla bych se vám omluvit za včerejší noc, bylo to krásné, ale pak jsem si vzpomněla na jistou část mojí minulosti a to způsobilo moji reakci,"začala jsem se omlouvat. Nedokázala jsem se mu podívat do očí, a proto jsem se dívala do země a mnula si ruce. Filip mě chytil za ruce, a pak mi rukou zvedl hlavu, takže jsem mu viděla do očí.

"To nevadí,"řekl klidně.

"A taky ti musím něco vysvětlit, něco důležitého. Měla jsem ti to říct už dávno. Filipe já.."Můj hlas přerušil zvuk trubky, který oznamoval něčí příjezd.

"Řekneš mi to později. Ano? Teď přivítáme společně naše hosty,"řekl a chytil mě za ruku.

"Raději bych ti to řekla hned,"namítla jsem, ale Filip mě ignoroval a díval se směrem k bráně.

"Později Jano,"řekl trochu naštvaně. Chtěla jsem zaprotestovat, když v tom jsem uslyšela klapot koňských kopyt. Podívala jsem se směrem k bráně, kterou zrovna projíždělo pět vojáků se s vým pánem, který seděl na krásném hnědákovi. Neviděla jsem mu do tváře, protože měl přes hlavu kapuci. Když zastavil koně, sundal si kapuci. Zrychlil se mi tep a opět jsem ztěžka dýchala.

Koho myslíte, že Jana poznala?