Vyšli jsme z pokoje na chodbu, kterou osvětlovaly hořící louče. Šli jsme dlouhou chodbou až k velkým dřevěným dveřím, u kterých stáli stráže. Otevřeli mi dveře a já vešla do velké místnosti plné lidí sedících u velkého stolu uprostřed místnosti.

"Král s královnou vás již očekávají,"řekla mi Marry a ukázala směrem k velkému oknu, které propouštělo do sálu sluneční svit. Dveře za mnou se zavřely a Marry zůstala za nimi. Stála jsem tam jako socha a pozorovala lidi u stolu, jak mezi sebou šíří klepy a zírají na mě. Bylo mi jedno, co si o mě myslí, protože jsem chtěla brzy odjet. Mladý muž u okna se ke mě otočil a prohlásil:"Á, už jste tady. Skvěle. Můžeme tedy začít s večeří."Poté se posadil do čela stolu a žena po jeho levici. Ukázal mi rukou ať si sednu po jeho pravici, kde bylo jedno z volných míst. Na stole bylo pečené kuře, chleba, talíř se zeleninou a ovocná mísa. Pustili jsme se do jídla. Slyšela jsem, jak si šlechtici u stolu o mě povídají. bylo mi to nepříjemné, ale nedala jsem to na sobě znát. Na pití nám nalévaly služebné červené víno do stříbrných pohárů.

"Můžu se vás na něco zeptat?"optala se mě královna.

"Ale jistě,"odpověděla jsem jí vstřícně.

"Kam cestujete a odkud pocházíte?"zeptala se mě opět na tu samou otázku. Neměla jsem připravenou žádnou historku, a tak jsem musela improvizovat, ale jak. Nechtěla jsem jim příliš lhát, a tak jsem se rozhodla říct jim pravdu až na pár větších drobností. U stolu zavládlo ticho a každý čekal na moji odpověď.Byla jsem nervózní.

"Pocházím z bohaté šlechtické rodiny Hamlingů z království Nigerie. Chtěli mě provdat za majetného lorda, který mi nebyl příjemný, a tak jsem se raději rozhodla utéct pryč,"řekla jsem jim moji trochu víc upravenou pravdu.

"Jestli chcete můžete zde zůstat jako náš host, že matko,"nabídl mi král. Trochu jsem se podivila a lidi u stolu opět začali roztroušet drby o mě. Ale nejvíc mě překvapilo, že řekl té ženě matko. Celou dobu jsem měla za to, že je to jeho žena. Sice je pravda, že by na něj byla stará, ale v našich případech a navíc v naší době byl sňatek z lásky vzácný. A věk je nejmenší detail, hlavně když je manželství výhodné.

"Proč ne. Pokud tedy chcete?"odpověděla mu žena.

"Děkuji za milou nabídku, ale raději bych pokračovala dál na jih,"řekla jsem zdvořile. Alespoň k něčemu mi byly nudné hodiny dvorní etikety, i když jsme se často nasmáli, když jsem já nebo některá z mích spolužaček něco provedla slečně Bezzet."No jak myslíte, ale pokud by jste se rozhodla zůstat, připravíme vám jinou komnatu a popravdě byl bych rád kdyby jste se tak rozhodla,"řekl mi mile král. Bylo zvláštní, že je stále svobodný nebo jsem si to alespoň myslela. Na hodinách zeměpisu a historie jsme se učili, že princ Filip se stal králem po smrti jeho otce Roberta, což bylo skoro před třemi lety. Většina lidí jako on by byli již po svatbě, obklopeni alespoň jedním potomkem. Ale on ne. Byl stále svobodný a celkem i krásný. Vždycky jsem na něj byla zvědavá a chtěla se s ním setkal, i když ne zrovna takovým způsobem. Skrz okna procházelo čím dál míň světla. Seděli jsme tam už delší dobu a povídali si. Já jsem tam spíš jen seděla a poslouchala ostatní. "Omluvte mě půjdu si již lehnout,"řekla jsem jim podle etikety.

"Samozřejmě, krásně se u nás vyspěte,"řekla mi mile královna. Když jsem se zvedla od stolu, vstal od něj i král. Chytil mě za ruku a políbil ji.

"Krásně se vyspěte a doufám, že vás tu zítra ještě uvidím,"řekl mi. Udělala jsem pukrlé a odešla do svého pokoje. Lidi si stále šeptali u stolu a mě to začalo štvát.