Slunce už začalo zapadat a my stále jeli. Zmohla mě únava s nudou a usnula jsem."Má paní, probuďte se,"uslyšela jsem Haroldův hlas. Unaveně jsem otevřela oči. Opět jsem seděla na koni před Haroldem, ale tentokrát mě místo hlavy bolely záda.

"Už jsme tady,"promluvil Harold. Narovnala jsem se na koni a rozhlédla se okolo. Na nebi byly hvězdy i měsíc, který osvětloval krajinu. Stáli jsme na kopci, pod kterým byl něčí tábor.

"A kde to jsme?"zeptala jsem se zmateně.

"V táboře krále Filipa,"odpověděl mi Harold a pobídl koně. Jack mě celou cestu tu dobu vezl k němu. Měl být v bezpečí u sebe na hradě a ne tady na mýtině obklopený vojskem. Jak mu to všechno vysvětlím. Jak  mu mám říct, že jsem odjela pro jeho bezpečí. Bude naštvaný, hodně naštvaný.

Jakmile jsme vjeli do tábora dala jsem si na hlavu kápi od pláště. Modlila jsem se, abych se Filipovi vyhnula a neschytala jeho vztek. Milovala jsem ho, ale zároveň se ho i bála. Nejvíc jsem se, ale bála bolesti, kdybych ho ztratila.

Mé modlitby byly k ničenu. Harold jel za Jackem, který mířil k velkému červenému stanu uprostřed tábora. Jack zastavil u stanu a všichni jsme sesedli kromě Jackových mužů."Nech rozdělat stany na okraji tábora a ať se muži střídají na hlídce okolo tábora a ať prohledávají les,"rozkázal Jack Haroldovi."A postarej se o lady Elizabeth. My se nyní musíme setkat s Filipem."Jack měl na tváři úsměv, ale já ne. Nejspíš si myslel, že budu ráda až znovu uvidím Filipa, ale tím jsemsi nebyla jistá. Chytila jsem se ho za ruku a pevně ji stiskla. Zrychlil se mi tep. Byla jsem nervózní. Prošli jsme kolem stráží, kteří hlídali stan.

Byl tam veliký stůl s mapou, kolem kterého stáli lordi, baroni a další šlechtici včetně Filipa. Držela jsme se Jacka za ruku tak silně, že ji přestával cítit. Vyložil ruku z mého sevření a přitiskl siji k hrudi."Výsosti,"řekl Filipovi a poklonil se.

"Budu hádat. Jack, králůb bastard,"řekl Filip arogantně. Vůbec jsem ho nepoznávala. Byl teď tak arogantní, že zněj až sršela.

"Ano, ale mám raději, když mi lidé říkají pouze Jacku. Dovolte, abych vám představil moji sestru, právoplatnou dědičku Nigerijského trůnu, princeznu Janu, dceru krále Jindřicha z rodu Etellů,"řekl mu Jack stejně arogantně. Sundala jsem si kápi a tím získala pozornost všech ve stanu. Muži se  na mě udiveně podívali, ale Filipoiv v očích šlehaly blesky.

"Nechte nás,"řekl Filip rozhořčeně. Ztěžka jsem polkla, chytila Jacka opět za ruku a narovnala se. Šlechtici se uklonili a odešli ze stanu."I vy Jacku,"řekl Filip.

"Já poslouchám pouze pokyny od Jany. Ne ty vaše,"obořil se na něj Jack. Nechtěla jsem, aby mezi nimi nimi vznikli spory kvůli mě či momentálně hrozící rvčka.

"To je v pořádku, Jacku. Běž,"přidala jsem se do rozhovoru, abych uklidnila situaci.

"Určitě?"zeptal se Jack nejistě. Uvědomila jsem si, že mu stále mačkám ruku, a proto jsem ho za ni pustila.

"Ano. Běž,"odpověděla jsem a předstírala úsměv.

"Dobře tedy. Výsosti. Jano,"řekl, uklonil se a odešel ze stanu. Uvnitř zavládlo ticho. Stála jsem na místě a stěží dýchala.

"Proč?"zeptal se Filip. Snažil se být klidný, ale nešlo mu to. V jeho hlase byl kousek vzteku.

"Co proč?"zeptala jsem se nechápavě. Filip vztekle boucnul pěstí do stolu až jsem se lekla.

"Proč jsi odešla a nic mi neřekla. Ani ses neobtěžovala skýmkoliv se rozloučit. Prostě jsi jen tak odešla,"zařval naštvaně Filip a šel ke mně."Napsala jsi jen mizerný dopis a myslela si, že mi to bude stačit jako vysvětlení!"

"Kdybych ti řekla, že se chci vrátit zpátky do svého království, nikdy by jsi to nedovolil,"obořila jsem se na něj.

"To máš pravdu. Klidně bych tě zavřel do vězení jen, aby se ti něco nestalo!"

"Chtěla jsem jen, aby jsi byl v bezpečí."Z očí mi vyhrkly slzy. Nebyl to už filip, do kterého jsem se zamilovala. Změnil se.

"A já ti chtěl pomoct. Já jsem se o žádnou ochranu neprosil."

"Tak proč jsi tady?"

"Abych porazil Lorase i s tím jeho zatraceným bratrem. Vrátím ti zpátky království a ty v něm můžeš klidně vládnout, ale beze mě,"řekl Filip. V jeho hlase jsem slyšela nenávist."Odejdi."

"Prosím, Filipe. Vysvětlím ti to."Nechtěla jsem o něj přijít.

"Není co,"řekl a otočil se ke mně zády.

"Od chvíle, kdy jsem se probudila u tebe na hradě připadala jsem si jako ve snu, ale pak se mi začaly zdát noční můry, ze kterých jsem se budila s křikem. Až když jsem odjela zmizely."Chtěla jsem ho získat zpátky. Milovala jsem ho.

"Takže jsi mě opustila kvůli nočním můrám. To je tam nejhorší výmluva, kterou jsem, kdy slyšel."filip se arogantně zasmál.

"Je to pravda. Miluji tě a opustit tě bylo pro mě to nejhorší rozhodnutí, které jsem mohla udělat."

"Odejdi."

"Filipe, prosím."Chtěla jsem ho chytit za ruku, ale on ucuknul a zařval:"Tak už vypadni a zmiz mi z očí."Znovu jsem se rozbrečela a odešla ze stanu. Před ním se mi podlomily kolena. Padala jsem k zemi, když v tom mě někdo chytil za ruku. Byl to Jack. Pomohl mi zpátky na nohy a vzal mě do náruče. Stále jsem brečela. Cítila jsem se jakoby mi někdo vyrval srdce z těla a rozdrtil ho.