Pomalu jsem otevírala oči. Děsně mě bolela hlava. Rozhlédla jsem se, kde to jsem. Byla jsem ve velkém žlutém stanu. Ležela jsem v posteli na kožešinách. Opatrně jsem se posadila. Ucítila jsem něco studeného okolo pravého zápěstí a uslyšela zvuk řetězu. Podívala jsem se na ruku. Měla jsem na ní okovy, které byly řetězem připevněné k posteli. Rychle jsem se postavila na nohy. Hlava se mi zatočila a málem jsem spadla zpátky na postel, ale ustála jsem to. Kromě postele, v které jsem se probudila, byli ve stanu i stůl s křeslem a hořící pochodně, jenž osvětlovaly stan. Chtěla jsem se jít podívat ven, kde to jsem, ale řetěz mě nepustil. Naštvaně jsem s ním smýkala a snažila se dostat ruku z okovů. Podívala jsem se otvorem ven před stan. stáli tam dva muži, kteří mě hlídali. Slyšela jsem řinčení mečů a brnění. Najednou do stanu někdo vešel a já ucouvla zpátky. Byl to vysoký muž s kapucí přes hlavu. Položil meč na stůl a začal si sundávat brnění. Všimla jsem si, že na stole leží i moje dýka. Sáhla jsem po dýce a namířila ji směrem k muži. Ten se jen škodolivě zasmál a sundal si kapuci."Loras,"řekla jsem polohlasem a celá strnula.

"Taky vás rád vidím, má drahá,"odpověděl a sundal si plášť.

"Já nejsem vaše drahá,"řekla jsem mu znechuceně a opět zpevnila ruku s dýkou."Zabil jste mi otce i jeho věrného vazala a mého přítele sira Greje."

"Já sira Greje nezabil."Loras začal jít směrem ke mě a já couvala.

"Tak kdo tedy? a jak jsem se sem dostala?"zeptala jsem se naštvaně. Mísili se ve mě dva pocity. Nenávist k němu a stajně tak i strach z něj. Chtěla jsem mu dýku zarazit do srdce, ale nedokázala jsem to. Nedokázala jsem znovu někoho zabít.

"To nebyl on, ale já a taky jsem tě sem dostal,"ozval se Michaelův hlas. Nevěděla jsem, kterého víc nenávidím. Jedn mi zabil otce a druhý přítele.

"Jak jsi mě našel?"zeptala jsem se Michaela. Loras se posadil do křesla u stolu a pozoroval nás.

"Řekněme, že jeden ptáček zazpíval a zbytek byla hračka,"odpověděl mi Michael a na tváři se mu objevil jeho známí úšklebek, který mě pokaždé dráždil.

"Elizabeth,"zděsila jsem se."Ona by mě nezabila. Neudělala by to."Nechtěla jsem uvěřit, že by mě Elizabeth zradila. Bývali jsme jako sestry.

"Ale ano, udělala. Stačilo jí jenom pohrozit tím, že se jí zmocním a hned začala zpívat jako skřivánek, ale stejně jí to nepomohlo,"řekl arogantně Michael. Naštvala jsem se ještě víc, stiskla dýku a vyrazila proti němu, abych do něj dýku zabodla. Michael se ani nepohnul. Už jsem byla skoro u něj, když mě řetěz stáhnul zpátky a Loras mi chytil ruce. Upustila jsem dýku a snažila se dostat z jeho sevření.

"Ta vášeň,"řekl Loras a začal se usmívat.

"Nechám vás tu osamotě. Určitě toho máte hodně k dohánění. Navíc u mě ve stanu čeká jedna klisnička, která je krotší než ta tvoje,"odpověděl mu Michael a odešel. Nesnášela jsem ho. Stále jsem sebou smýkala. Loras si mě prudce otočil a políbil. Kousla jsem ho do rtu a on přestal. Povedlo se mi dostat jednu ruku z jeho sevření a chtěla mu dát facku. On ji však opět chytil a pohodil mě na postel. Při každém mém pohybu se řetěz rozřinčel. Chtěla jsem se zvednout zpátky na nohy, ale Loras mi znovu chytil ruce a přitlačil do kožešin. Cítila jsem se bezmocně. Bylo mi jasné, co chce udělat. Chtěl mě znásilnit pokud se mu nepodvolím dobrovolně, ale to bych nikdy neudělala. Loras se ke mě přiblížil a začal mě líbat na krku."Nech mě být. Nikdy nebudu tvoje,"odporovala jsem mu, ale bylo to marné. Smýkala jsem celým tělem, ale nepomáhalo to. Loras si lehnul nade mě a já začala víc kopat a mlátit rukama. Nezdálo se, že by mu to vadilo. Vipadal spíš, že ho to těší. Aniž bych si to uvědomovala, sukně od šatů se mi shrnovala pomalu k pasu. Lorasovi moje mlácení začalo vadit a spoutal mi ruce nad hlavou řetězem. Nemohla jsem se již rukama bránit a mohama bych se neubránila. Snažila jsem se ruce dostat z řetězu, ale nešlo to. Loras si sundal košili i s kalhotama. Loras mi chytil pevně nohy a já s nimi už nemohla kopat. Snažila jsem se od něj alespoň odsunout, ale pokaždé mě přitáhl zpátky k sobě. Najednou jsem ucítila na tváři bolest. Loras mi dal facku. Z očí mi začaly téct slzy. Už jsem čekala, že bude ve mě, když do stanu vešel voják a zařval:"Pane odpusťte, že vás ruším, ale zbojníci na nás útočí."Loras se na něj naštvaně podíval.

"Dokončíme to až se vrátí. Snad do té doby dostaneš rozum,"řekl mi a začal se oblékat. Zhluboka jsem si oddechla. Ruce jsem měla stále svázané a sukni vykasanou až ke stehnům. Loras popadl meč a s vojákem odešli pryč ze stanu. Musela jsem se odtud dostat pryč, dřív než se vrátí. Tentokrát by ho už nemuselo nic zastavit, aby se mě zmocnil. Rychle jsem se posadila na postel a snažila se uvolnit ruce. Jednu se mi z řetězů povedlo vysunout, ale druhou jsem měla stále v okovech. Zvenku se ozval křik a řinčení zbraní. Netušila jsem, kde to jsem a co se děje. Bylo mi to jedno. Jediné, co jsem věděla bylo, že se odtud musím dostat pryč. Do stanu spadlo mrtvé tělo, jehož krev stříkala všude okolo a dovnitř vrazil muž zahalený v zeleném plášti. Přiběhl ke mě a snažil se okovy odemknout."Kdo jste?"zeptala jsem se vyděšeně muže. Všechno se dělo tak rychle.

"To není důležité, výsosti. Hlavní je vás odtud rychle dostat pryč,"odpověděl mi muž a odemknul okovy. Promnula jsem si zápěstí. Měla jsem tam obtisk okovů. Konečně jsem byla opět volná. Muž mě chytil za ruku a vyvedl ven ze stanu. Před ním leželi mrtvá těla dvou vojáků, kteří mě hlídali. Všude byl hluk a krev. Muž mě vedl táborem a cestou zabíjel muže, kteří se nás pokusili zastavit. Zavedl mě ke koni, na kterého nasednul a pak mě vyhoupnul  za ním na koně. Pořádně jsem se ho chytila kolem pasu. Muž otočil koně a tryskem vyjel pryč z Lorasova tábora. Až, když jsme z něj odjeli poznala jsem, kde se nacházíme. Tábor byl rozložený na Semklých plání, dva dny od hranic s královstvím Jížních břehů. Všimla jsem si, že se k nám připjili i další muži na koních. Jeli jsme tryskem pryč k Strmým skálám asi půl míle od Semklých plání.