Jack mě přenesl do žlutého stanu, kde mě položil do postele. Už jsem nebrečela, ale stále jsem byla smutná a vyděšená z toho, co mi Filip řekl."Co ti udělal?"zeptal se naštvaně Jack a prohrábl si vlasy.

"Nic,"odpověděla jsem rozklepaným hlasem a posadila se na posteli.

"Zatraceně Jano nelži mi! Půjdu a rozbiji mu ten jeho krásný obličej,"řekl vztekle Jack a chtěl odejít.

"Ne Jacku, prosím nedělej to a neřvi po mně."

"Nikdo ti nebude beztrestně ubližovat. Měl jsem tam zůstat a tohle by si nedovolil."

"Jacku, prosím nech to být. Nenechávej mě tu samotnou."Nechtěla jsem zůstat ve stanu sama. Jack přišel k posteli a chytil mi ruce.

"Nikdy tě nenechám osamotě, sestřičko. Budu tu dokud neusneš, ano?"řekl Jack a posadil se na okraj postele. Přikývla jsem a lehla si opět na postel. Oči mě bolely od pláče. Neklidně jsem je zavřela. Jack mě držel za ruku. I když tu byl Jack, přála jsem si, aby tu místo něj byl Filip. Unavené oči mě přinutily usnout.

Opět jsem stála na mýtině plné plátěných stanů. Všude okolo bojovali vojáci proti sobě, muž proti muži. Byl slyšet křik umírajících a zraněných i řinčení zbraní. Když jsem se pořádně rozhlédla okolo sebe, uviděla jsem bojovat Filipa s Jackem po jeho boku. Oba byli zabraní do souboje se svým nepřítelem, takže si nevšimli, že se k nim zezadu blíží voják. Zahlédla jsem, jak tasí zbraň a chystá se Filipa bodnout.

Probudil mě zvuk rohu. Rychle jsem otevřela oči a nechápavě se posadila. Uslyšela jsem hluk a řinčení zbraní. Netušila jsem co se děje. Znovu se ozval zvuk rohu. Rozpustila jsem si vlasy a postavila se na nohy. Najednou ke mě do stanu vtrhnul Jack."Pojď se mnou, hned,"řekl a chytil mě za ruku.

"Co se děje?"zeptala jsem se ho nechápavě a nechala se jím táhnout ven ze stanu. Začínalo svítat. Slunce bylo obklopeno červenými obláčky. Vojáci si k sobě připevňovali brnění a k pasům meče.

"Útočí na nás,"odpověděl Jack a vedl mě do středu tábora. Najednou se k nám připojili Elizabeth s Haroldem. Vypadala stejně vyděšeně a zmateně jako já.

"Harolde dostaň je do bezpečí,"rozkázal Jack a pustil moji ruku.

"Ano, pane,"řekl Harold. Chtěl mě chytit za ruku a odvést pryč.

"Pojď s námi,"prosila jsem Jacka a prosebně se na něj dívala. Byl poslední žijící člen mojí rodiny a já se o něj bála.

"Přísahal jsem, že pro tebe budu zabíjet a to taky udělám."

"Tak mi slib, že se nám vrátíš a nenecháš mě samotnou."

"Slibuji, že tě neopustím dokud jeden z nás nezemře."Jack vytasil meč a chtěl odejít, když jsem na něj zakřičela:"Jacku, nedovol, aby se Filipovi cokoliv stalo."Nepřestala jsem ho milovat, ani poté co mi včera večer řekl a nechtěla jsem cítit bolest z jeho ztráty.

"Proč jsou ještě tady? Odveďte je pryč do bezpečí,"řekl naštvaně Filip, když se vynořil zpoza jednoho stanu. Měl na sobě stříbrné brnění, pošpiněné krví. Chtěla jsem ho políbit a popřát mu hodně štěstí, ale nevydala jsem ze sebe ani hlásku a jen jsem ho pozorovala.

"Doufám, že ti za to stojí, protože to nikomu nedovolím, ale Michaela zabiju já,"řekl Jack a vyrazil za Filipem, který mířil k mému stanu.

"Jano, pojď,"křikla na mě Elizabeth. Ani jsem se nepohnula. Stála jsem tam jako přibitá a dívala se za nimi. Dva lidé, na kterých mi nejvíc záleží odchází kvůli mě do bitvy, kde můžou zemřít.

"Jano, musíme jít,"zařvala opět Elizabeth. Uslyšela jsem řinčení zbraní a křik umírajících mužů. Zaslechla jsem výkřik. Rozhlédla jsem se. Běžel ke mně muž s mečem v ruce. Zírala jsem na něj a nebyla schopná se pohnout z místa. Už byl skoro u mě. Najednou předemne skočil Harold a jedním švihnutím meče muže zabil. Ihned poté mě chytil za ruku a vedl pryč. Opravdu se mě právě pokusili zabít a Harold mě zachránil?

Elizabeth šla hned za námi, ale potom spadla přes mrtvé tělo jednoho vojáka.  Vyvlekla jsem se Haroldovi ze sevření a pomohla Elizabeth zpátky na nohy. Zahlédla jsem Filipa bojovat proti Lorasovi. Jack byl po jeho boku zabraný do souboje s Michaelem. Bojovali mezi dvěma stany. Za Filipovými zády se objevil voják s dýkou. Našlapoval potichu a opatrně, připravený Filipa zabít. Vzpomněla jsem si, že se mi o tom zdálo. Nesměla jsem o něj přijít, nesměla.

"Filipe!"zařvala jsem a rozběhla se k němu.

"Jano, stůj,"křičela za mnou Elizabeth, ale stále jsem běžela za Filipem. Nesměla jsem dovolit, aby ho zabil, ale už byl skoro u něj, stačilo pouze bodnout. Jack si muže taky nevšiml a Filip na můj výkřik nereagoval. Muž napřáhl ruku a chystal se bodnout. Čekal jen na správnou chvíli.