Bez Elizabeth nejedu
Stála jsem na mýtině plné plátěných stanů. Všud okolo bojovali vojáci proti sobě, muž proti muži. Byl slyšet křik umírajících a zraněných i řinčení zbraní. Když jsem se pořádně rozhlédla okolo sebe, uviděla jsem bojovat Filipa s Jackem po jeho boku. Oba byli zabraní do souboje se svým nepřítelem, takže si nevšimli, že se k nim zezadu blíží voják. Zahlédla jsem, jak tasí meč a chystá se Filipa bodnout.
Celá jsem sebou trhla. Po chatrči byly slyšet něčí kroky. Otevřela jsem unaveně oči a pomalu se posadila na postel. Počkat. Já seděla na posteli, ale usnula jsem v křesle.
"Dobré jitro, sestřičko. Přenesl jsem tě, když jsi spala,"řekl Jack. Stál u stolu a balil věci.
"Odjíždíš?"zeptala jsem se nechápavě.
"Ano. Odjíždíme,"odpověděl mi a pokračoval v balení. Strnula jsem. On řekl odjíždíme?
"Odjíždíme?"zopakovala jsem.
"Ano. Ty, já a většina mužů odjíždíme."
"Kam?"
"To je překvapení. Nasnídej se a hned poté vyrazíme na cestu,"odpověděl Jack a oblekl si drátěnou košili. Sedla jsem si ke stolu, kde byl připravený talířek s kouskem masa a chleba. V kalichu vedle talíře bylo nalyté kozí mlíko. Ihned po snídani jsem vyšli ven z chatrče ke koním, na kterých už seděli muži. Čekalo se jen na nás. Slunce teprve vycházelo. Málem jsem zapomněla na Elizabeth. Jak jsem na ni mohla zapomenout, když jsem ji chtěla zachránit. Jack se vyhoupl na koně a podal mi ruku, abych si mohla sednout za něj. Natáhla jsem ruku, že se ho chytím, ale najednou jsem s ní trhla zpátky a řekla:"Bez Elizabeth nikam nejedu."
Jack otráveně protočil oči. Nikdy si z ničeho nedělal starosti."Neboj se, o ni jsem se už postaral, když jsi spala. Tak nasedni a jedem."
"Ne,"odpověděla jsem neústupně."Bez Elizabeth nepojedu."
"Neštvi mě. S Elizabeth se setkáme. Teď nasedni a nezdržuj nebo tě násilím vyhoupnu na koně a odvezu a víš, že mi to problém nedělá,"rozlobil se na mě Jack a znovu mi podal ruku. Vražedně jsme se na sebe dívali a každý netrpělivě čekal, co se bude dít. Bylo mi jasné, že Jack neustoupí. Nikdy neustoupil, ale bez Elizabeth jsem odjet nechtěla. Nezbývalo mi nic jiného než mu věřit, že se s Elizabeth setkáme. Přijala jsem Jackovu ruku a vyhoupla se za něj na koně. Vyjeli jsme na cestu jejíž cíl jsem neznala.
S Jackem jsme jeli v čele a za námi velký zástup vojáků a normálních prostých mužů. Jeli jsme poblíž skal a pak lesem. Cestou jsem přemýšlela, kam má Jack v plánu jet. Podle mraveniště či jehličnatých stromů jsem se snažila přijít aspoň, na kterou světovou stranu míříme. Ale neuměla jsem to. Jen jsem o tom četla v knížkách. Zato Jack byl rozený stopař a lovec. Stačilo mu jenom říct, co by jsi chtěla k jídlu a on to ulovil. Já jsem se zase narozdí od něj vyznala v léčitelství. Učila mě jedna stará žena, které se říkalo kmotřička. Žila v lese poblíž vesnice Wixtrýd a uzdravovala tamější obyvatele. Naučila jsem se od ní, která bylina je dobrá proti chřipce či bolení hlavy, nebo která dokáže během chvilky někoho zabít.
Stále jsem se snažila příjít, kterým směrem míříme. Podle stromů mi to nešlo a tak jsem se chtěla podívat na slunce, ale to mezi hustými stromy šlo ztěží vidět. Netušila jsem, jak dlouho už jedeme, ale muselo to být již delší dobu.
Byla jsem na Jacka naštvaná, že jsme se ještě nesetkali s Elizabeth, a proto jsem s ním nemluvila. Najednou jsem zahlédla rostlinu Pěticípník. V našem království byla vzácná a rostla pouze v krvavém lese. K této bylině se vázala pověst podle níž byla jedovatá pro členy řádu Černých jezdkyň a naše patronka Katharine ji nechala zničit po celém království. Všude se jí to povedlo, kromě Krvavéh lesa, kde přes vvšechno snažení rostla nadále.
Konečně jsem přišla na to, kterým směrem jedeme. Projížděli jsme krvavým lesem, který ležel na jihu. Mířili jsme k hranicím s Filipovým královstvím, i když velkou objížďkou. Brzy jsme měli dojet ke křižovatce dvou hlavních cest. Začala jsem se na koni nudit.Slyšela jsem vojáky sem tam zazpívat nějakou písničku, a když jsem ji znala, zpívala jsem s nimi. Jen Jack nezpíval. Podívala jsem se mu přes rameno do obličeje. Mračil se a nevěřícně se rozhlížel."Děje se něco?"zeptala jsem se ho.
"Ne. Jen by jsme se měli brzo sejít s Haroldem a Elizabeth, tak dávám pozoor, jestli nás někdo nesleduje."
"Měli by jsme se sejít nebo už jsme se měli sejít?"optala jsem se nevěřícně.
"Máme se sejít. Neboj na Harolda je spolehnutí. Udělaá, co mu řeknu,"odpověděl mi Jack klidně.
"Hm,"odvětila jsem. Udělá co se mu řekne. Tak proč nezachránil Elizabeth jako první a pak mě?
"Mimochodem, kdo je Filip?"zeptal se Jack zvědavě. Asi chtěl porušit to ticho mezi námi.
"Král Jížních břehů."
"Proč jsi ze spaní křičela jeho jméno?"
"Co, že jsem křičela?"Já jsem ze spaní říkala jeho jméno? Asi mi opravdu moc chybí.
"Jeho jméno. Ty jsi s ním něco měla?"
"A ty jsi něco měl s Elizabeth?"Tušila jsem, že se mu Elizabeth líbí a navíc byl proslulý svůdník.
"Co?"
"Nedělej neviňátko. Znám tě moc dobře a vím, že k ní něco cítíš."
"Ano uznávám líbí se mi, ale nic jsem s ní neměl."Před námi se objevila křižovatka. Jakmile jsme na ni vjeli, vylezli z houští muži na koních. Na jednom z nich seděl Harold s ELizabeth.
"Jacku,"vykřikla radostně Elizabeth, když spatřila Jacka a usmála se. Jack jí úsměv oplatil, ale pak ho schoval. Jakmile mě Elizabeth uviděla, sklesla jí hlava a z tváře jí zmizel úsměv.
Ráda spoileruji a pokus si už někdo všimnul, dělám to přímo v příběhu. Schválně jestli poznáte konec.
Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top