Peter dohnal Daniela a mrkl na display navigace v jeho ruce.

„Jsme daleko?" zajímal se.

„To bych taky rád věděl," zavrčel Daniel.

„Co tím myslíš?"

„Tím myslím, že GPS v Nathanově telefonu má zjevné problémy se tu chytit," Daniel nevrle potřásl svým přístrojem, jako by to mohlo situaci nějak vylepšit. „Buďto tak, nebo ovládl teleportaci, protože se náhodně přemisťuje až o sto metrů během jednoho kroku."

„Super, drží se alespoň přibližně v jednom směru?" Představa, že budou pobíhat po lese naslepo a doufat, že na Nathana narazí náhodou, rozhodně nepatřila k těm nepříjemnějším.

„Zatím ano," kývl Daniel. „A víš co?" dodal, když znovu zkontroloval navigaci. „Možná dokonce tuším kterým. Není ti to tady povědomé."

„Vím, co myslíš," pokrčil Peter rameny, „Koneckonců jsem to už zmiňoval v autě. Jenže tenhle les vypadá podle mě všude stejně."

„Učiněný stopař zálesák," trhl Daniel rameny. „Já mám naštěstí orientační smysl ještě v pořádku a jsem si dost jistý, že míříme přímo k místu, kde se nachází několik zajímavě dekorovaných kamenů. I když mi pořád nedochází, proč by se tam měl dobrovolně vracet."

Náhle se za nimi ozvalo ostré prasknutí větvičky. Oba muži jako na povel vytáhli zbraně a otočili se po zvuku. Vzápětí Peter ruku se zbraní zase sklonil a zamračil se.

„Nic ve zlém, ale mohl jsem vás zastřelit," zavrčel.

„Vážně?" šerif si ho klidně přeměřil. Peter zaskřípal zuby.

„Co tu vůbec děláte?" Když jsem vám říkal, že tu pobíhají nebezpečnější věci, než my dva, myslel jsem to vážně."

„A já vám to dokonce i věřím. Nicméně pokud jste doufal, že zůstanu v autě, proč jste nechal zásobník na kapotě?" zajímal se šerif. „Mimochodem, jste první člověk, který mě držel v šachu vybitou zbraní, aniž bych si toho všiml."

„Jo, jsem takový důvěryhodný tvor."

Peter si jistotu odpustil otázku, kolik lidí kdy šerifa drželo v šachu jakoukoliv zbraní, ať už nabitou nebo ne.

„Nicméně nemáte ponětí, co tu okolo pobíhá, a už vůbec nemáte představu, jak s tím bojovat. Vaše pistole to tak maximálně zpomalí. Takže co kdybyste se vrátil k autu, jako hodný hoch?"

„Na to můžete rovnou zapomenout. Jsem možná ochoten zvážit možnost, že nejste úplní mizerové, ať už jste doopravdy kdokoliv, ale rozhodně chci vědět, co se tady děje. Takže jdu s vámi."

Peter stiskl rty a vyměnil si s Danielem krátký pohled. Daniel lehce pokrčil rameny.

„Budiž," Peter zasunul zbraň, přetáhl si přes hlavu jeden z amuletů, které dostali od Kamali a podal ho šerifovi. „Vezměte si tohle a držte se u nás. Pokud možno za námi. A jestli na vás něco skočí, nejdřív střílejte a pak se ptejte." Šerif si natáhl ruku po přívěsku a zkoumavě si ho prohlédl.

„Co to je?" zajímal se.

„Nový módní doplněk. Prostě si to vemte, však vás to nepokouše."

S těmi slovy se Peter otočil na podpatku a vyrazil původním směrem. Daniel se ušklíbl na zaraženého šerifa.

„Být vámi, udělám co říká," poradil mu přátelsky a vyrazil za přítelem.

Šerif si amulet znovu nedůvěřivě prohlédl, ale pak si ho s rezignovaným pokrčením vrazil do kapsy a vyrazil za oběma muži.

„Ty nebezpečné věci, před kterými jste mě tak varovali, nosí GPS?" nevydržel to šerif zhruba po pěti minutách chůze.

„Ne, ty bohužel ne," odpověděl mu Daniel. „Naštěstí Nathan ano."

„Nathan?" šerif překvapeně zamrkal. „To myslíte mladého Creiga? Co ten by tady dělal?"

„Tak to je otázka za zlatého bludišťáka," ujistil ho Peter, čím ovšem situaci nijak nevyjasnil.

Šerif obrátil tázavý pohled k Danielovi, který mu přišel přeci jen poněkud sdílnější, ale ani ten mu moc nepomohl.

„Obávám se, že tu má dostaveníčko se svou drahou matkou," zamumlal nepřítomně, zatímco porovnával směr udávaný navigací s tím, co si pamatoval z předchozích návštěv místního lesa.

„Co tu by tu probůh dělala jeho matka?" vyhrkl šerif nechápavě.

Pomalu začínal mít pocit, že ti dva možná nejsou ani tak grázlové, jako totálně šílení. Na chvíli vážně přemýšlel o tom, že se opravdu vrátí zpátky k autu a nechá je, ať si tu pobíhají sami.

Až na to, že jejich auto není jediné, které u lesa parkuje, uvědomil si náhle. A Nathanovo pestrobarevné posouvátko si rozhodně nemohl splést, takže přinejmenším někdo z Creigovic rodiny tu opravdu byl. Ponořen do úvah, co se to vlastně děje, následoval oba muže lesem a téměř přehlédl, když se mu pod nohou místo prasknutí větvičky ozvalo kovové zaskřípání.

„Něco jsem našel," ozval se. Oba muži se k němu otočili a všichni tři pak svorně zírali na pistoli, kterou šerif právě vylovil z listí.

„Dovolíte?"

Peter vytáhl šerifovi zbraň z ruky a pečlivě ji prozkoumal. Dokonce i vyhodil zásobník a zkontroloval jeho obsah.

„Dobrá zpráva je, že nebyl tak pitomý, aby si vyrazil neozbrojený," zkonstatoval. „Špatná je, že se mu podařilo o zbraň přijít, aniž by z ní byť jen vystřelil."

„Dobrá zpráva je, že tu byl, takže jdeme správným směrem," připojil se Daniel.

„To mluvíte o Nathanovi?" ujišťoval se šerif. „Protože vážně pochybuji, že by tohle byla jeho zbraň. Jsem si jist, že žádnou střelnou zbraň nevlastní."

„To je pravda," přikývl Peter a vrazil pistoli za opasek. „Nevlastní. Tahle je moje. Půjčil jsem mu ji včera. Pro jistotu."

„Pro jistotu půjčíte zbraň někomu, kdo s ní neumí zacházet?" zamračil se šerif.

„Proč ne? Nakonec, není to tak složité. Základ je mířit tou děravou částí od sebe," pokrčil Peter rameny a než na to šerif stačil něco namítnout, otočil se k němu zády a zaměřil svou pozornost kamsi do podrostu.

„Měl jsi pravdu Danny," oslovil svého kolegu a ukázal na několik kamenů s vyrytými symboly. Spadané listí, které se jinak válelo všude okolo, z nich nedávno někdo ometl. „Vyšel si na obhlídku zajímavých minerálů."

„To je fajn," kývl Daniel. „Otázka z ní, kde je teď? Nějaké nápady?"

„Vypadám snad jako indiánský stopař? Nebo jasnovidec?" odsekl Peter sarkasticky. „Ty jsi ten, kdo tady drží navigaci."

„Jo, to já jen tak, abych neměl prázdné ruce," pokrčil Daniel rameny a strčil zmiňovaný přístroj do kapsy. „Před pár minutami jsem definitivně ztratil Natův signál."

Peter ho probodl pohledem. „A kdy ses mi s tím hodlal svěřit?" zajímal se ledově.

„Až to bude důležité," ušklíbl se Daniel. „ Doteď jsem zhruba tušil, kam dál."

„A teď co?"

„Teď? No... Předpokládám, že dorazil zhruba ze stejného směru jako my. Chvíli tu pobyl, přinejmenším dost dlouho na to, aby odhrnul listí z kamenů. Otázka je proč to dělal. Něco hledal? A co? A našel to? Protože by nám dost pomohlo vědět, jestli odešel, protože našel co hledal, nebo jestli se vytratil, protože ho něco vyrušilo."

Daniel se odmlčel a s pátravým pohledem pomalu obcházel kamenný kruh.

„Hledáš něco?" ozval se Peter.

„Stopy," Daniel se zastavil a rezignovaně pohlédl na Petera. „Až na to, že bych je nejspíš nenašel, ani kdyby tu byly. Vy byste náhodou nedokázal nějaké najít, když už tu jste?" otočil se s nadějí na šerifa.

Šerif automaticky přistoupil blíž a vrhl pohled na místo, které oba zkoumali, ale pak jen zavrtěl hlavou.

„To bohužel nedokážu. Ale jestli tu byl nedávno, mohl by být někde poblíž ne? Proč na něj nezkusíte zavolat?"

„To by asi nefungovalo," odmítl nápad Daniel. „Zdaleka si nejsme si jistí, že je v doslechu, zato by mohl poblíž být někdo, nebo něco, co bychom na svou přítomnost zatím upozornili neradi. Co si o tom myslíš ty?" obrátil se na přítele. Peter zamyšleně šťouchl nohou do napadaného listí.

„Možná to není tak hloupý nápad. Jen bych zkusil zavolat někoho jiného než Nathana." Vytáhl zpoza opasku masivní revolver, kterým se na pátrací akci vyzbrojil, podal ho pažbou napřed Danielovi a uvelebil se v tureckém sedu na zemi.

„Myslíš, že je to dobrý nápad?" zaváhal Daniel s pohledem upřeným na zbraň.

„Máš jiný? Kromě možnosti, že tu zkusíme pobíhat v kruzích a doufat, že na něj náhodou narazíme?"

„To ne, ale ..."

„Tak neruš," zarazil ho Peter, zavřel oči a několikrát se zhluboka nadechl.

„Watanu?" zamumlal a po chvilce soustředěného ticha ještě: „Jestli chceš být užitečný, máš skvělou příležitost."

„Co to ..?" nechápal šerif.

„Pst," zamračil se na něj Daniel tak ošklivě, že automaticky ztichl.

„Můžete mi vysvětlit..." špitl po chvilce. Ale než stihl otázku dokončit, Peter se náhle probral ze strnulosti s prudkým zalapáním podechu.

„Co k čertu ...," zkusil to šerif znovu.

„Jsi v pořádku?" ozval se v tu samou chvíli Daniel, starostlivě pozorujíc značně pobledlého kolegu.

„Příště si dám dostaveníčko s rozjetou lokomotivou, ale mám směr" zavrčel Peter. Trochu nejistě vstal, vytáhl svou zbraň Danielovi z ruky a vyrazil mezi stromy.

„Co to má k čertu znamenat?" podařilo se šerifovi konečně dokončit otázku, ale vysvětlení se nedočkal.

„Později," odbyl ho jen Daniel, vytáhl zvou vlastní zbraň a vyrazil za přítelem. Šerif chvíli váhavě koukal směrem, kterým oba muži zmizeli a pak se tichým zaklením vydal za nimi.

Daniela dohnal celkem snadno, zato Peter se pohyboval znatelně rychleji, takže mohli správný směr tak maximálně odhadovat podle zvuku. Jakékoliv pochybnosti o tom, že jdou správně, ale vzápětí smazalo zahřmění výstřelu.

„A do prdele," ucedil Daniel a rozběhl se po zvuku.

Šerif pevněji sevřel svou zbraň a rozběhl se také. Hlavou se mu honily všelijaké scénáře, co se asi děje, ale k tomu co uviděl, když oba muže doběhl, se neblížil ani jeden. Mezi stromy stálo stvoření z nočních můr, hrdelně vrčelo a svíralo si rameno jedním z nepřirozeně dlouhých, drápy opatřených pařátů. Podvědomě zaregistroval i další postavu, ležící nehybně kousek vedle, ale mnoho pozornosti jí nevěnoval. S pohled upřený na děsivého tvora udělal fascinovaně krok vpřed a ruka s pistolí se mu začala automaticky zdvihat. Ani si neuvědomoval, co dělá, dokud neucítil na zápěstí pevný stisk. To mu Daniel, stojící vedle něj, tlačil ruku zpátky dolů.

„Nechte to na něm," kývl hlavou k Peterovi, který stál kousek od nich a držel tvora na mušce revolveru. „Na tohle je líp vyzbrojený."

„Tak proč nestřílí," sykl šerif nazpátek.

„Jedna rána by měla stačit," opáčil Daniel zdánlivě klidně.

Nicméně ale napětí, se kterým scénu pozoroval, naznačovalo, že si není svým tvrzením tak docela jistý. „Nechceme ji zabít, jen zastavit," dodal ještě, jako by se tím všechno vysvětlovalo.

Ji? Šerif zmateně vytřeštil oči na tvora. Zbytky oblečení, které na něm povlávaly opravdu vypadaly spíš žensky, ale nedovedl si představit, že by něčemu takovému někdo věnoval v téhle situaci pozornost. Náhle se obrysy tvora podivně zachvěly a postava se začala měnit.

Šerif sebou překvapeně trhl a otočil se k Danielovi, aby zjistil, co on na to. Ten kupodivu morfující postavu sledoval s spíš úlevně než překvapeně. Jako by nastalý průběh situace svým způsobem očekával. Nebo v něj alespoň doufal. Otočil se tedy nazpátek, jen aby zjistil, že před nimi stojí spoře oděná Bethy Creigová. Žena chviličku stála místě, oči doširoka otevřené. Pak se, náhle sesula k zemi, jako loutka, které někdo přestřihl provázky.

Petr si oddechl a spustil ruku se zbraní. Jak se zdálo, náboje, vylepšené znakem z Kamalina amuletu, fungovaly jak doufal. Ale na jásání byl ještě čas. Zasunul revolver za opasek a vydal se zkontrolovat oba ležící.