„No, dobře,” Jonas zakroutil očima, přičemž se na něj ten zrzek a Tony podívali trochu naštvaně. Bylo jasné, že jim to vadilo. Ten zrzek bylo toho názoru, že udělali dobře, že se rozhodli vrátit. Ač měl trochu obavy.

***********

Jakmile došli k výcvikovému centru, uviděli něco, s čím skoro nikdo z nich nepočítal. Nebyla ani stopa po panu Corwinovi, avšak zahlédli hned několik těl lovců. Samosebou těch, kteří patřili k nim. Nemile je to překvapilo, byl to šok. Zrzek a hlavně Kara měla pravdu. Udělali špatné rozhodnutí, které mělo i svoje následky.

Na zemi leželi zakrvácené těla, jež všem přiváděli strach, i když věděli, že mezi nimi leželi lidé, na nichž jim dosti záleželo. Nejenže tedy někdo zabil Colora, ale ještě toto. Každopádně všimli si ještě šípů, některé byly poházeny na zemi, některé ležely u mrtvol či byly zapíchnuty do lidských těl. Pohled na to byl děsivý, až někomu z toho mohl lézt mráz po zádech.

„To snad ne,” řekl s lítostí Tony, kterému to přišlo celé divné… Přišlo mu zvláštní, že nezahlédl Lucase, avšak zase byla pravda, že tu zrovna v ten okamžik nemusel být. Ale i tak. To se jen tak vypařil a ani se nevrátil? Nebyl jediný, kterému to přišlo zvláštní. Jenže se snažila najít nějaký logický důvod. Přece nebude jako Tony, ne? I když ho měla ráda, nechtěla být podezíravá.

Kara se nejprve snažila udržet slzy, avšak nezvládla to a rozplakala se. Tony jí znal jako dívku, co se málokdy rozbrečí, avšak tato situace jí opravdu dostala. Tony nebrečel, jen litoval toho, že tady nakonec nezůstal. Nicméně napadlo ho také, že to museli být ti lovci, jelikož on o nich věděl a nikdo jiný ho nenapadl. Tohle přece nemohl udělat jeden člověk. To bylo vyloučené a samozřejmě nelogické.

„To bude v pohodě, Karo,” snažil se jí utišit, avšak ona odmítla, protože se nechtěla cítit tak, že ji někdo lituje. Neměla to ráda.

„Já to říkal,” řekl zrzavý chlapec, kterého toto hrobové ticho užíralo. Ano, nebylo tam až takové ticho, protože Kara brečela, ale i tak…
Svým chováním sice nikomu nepomohl, ale konstatoval věc, která byla pravdivá. Asi přece jen Tony neměl brát v úvahu Jonasovo rozhodnutí. S tím měl ale počítat už předtím, ne tak pozdě.

„Ti lovci museli mít nějaký plán, museli mít také převahu, aby nás dokázali takhle porazit,” odvětil Tony chytře, i když vlastně tímto nikomu nepomáhal. Sice by mohl přijít na nějaký důvod, proč se to stalo. Ale k čemu by jim to bylo, když už bylo po všem?

„Hele, já bych to bral z té lepší stránky, my jsme živí,” zase se snažil vtipkovat Jonas, i když na to nebyla vůbec pravá chvíle. Spíše tímto všechny odradil, aniž by sám chtěl. Nicméně mrtvý asi nebyli všichni, avšak bylo jich tam opravdu dost. Možná, že se některým odvažlivcům podařilo uprchnout, ale moc v to nedoufali.

„Nemohl bys, prosím, alespoň na den s těmi hloupými vtipy přestat!” Tonymu právě ruply nervy, nemyslel to nějak špatně, jen ho na to chtěl upozornit. Akorát to řekl trochu hrubší způsobem. Pochopitelně.

„Kluci, já bych navrhovala, abysme se v tak tíživé situaci nehádali, dobře?” řekla Kara rozumně, snažila se být nad situací, bohužel šlo na ní dost dobře vidět, že brečela a že jí to opravdu trápilo.

„Asi máš pravdu,” zrzek tam stál bez jediného slova, pakliže by měl něco dělat. Každopádně asi po pěti minutách se šel podívat, zda to je ve výcvikovém centru v pořádku, ač tomu nedával moc velké šance. Dost se udivil, když tam přišel a výcvikové centrum bylo ve stavu, ve kterém bylo, když odcházeli pryč.

Zrzek k nim znova došel a informoval všechny o tom, že výcvikové centrum bylo v dobrém stavu. Všichni se trochu zaradovali, poněvadž po takovém šoku nějaká dobrá zpráva každého potěší, no ne?

„Jak se jmenuješ?” zeptal se zrzavého lovce Tony, jelikož ho to zajímalo. Navíc s ním teď trávili docela dost času, takže by bylo trochu hloupé, kdyby neznali jeho jméno.

„Jsem Percy,” promluvil, aniž by nad svou odpovědí vůbec přemýšlel. Vypadalo to, jako kdyby za něho mluvil nějaký stroj. Tedy alespoň v tuhle chvíli. Bylo logické, že to žádný stroj nebyl, i když by o tom někteří lovci mohli polemizovat.

„Hmm…,” zareagoval, mohlo by to Percymu připadat, že ho to nezajímalo. Ale ano, Tony jen nad něčím přemýšlel. Což dělal až přehnaně často.

„Musíme něco podniknout, protože jinak nás všechny zabijí, což nechceme,” vychrlil to na ně jako drak oheň. Tony patřil k těm lovcům, kteří rádi plánovali a vedli ostatní. Jeho bratr takový ani zřídka nebyl.

„Dobře, máš pravdu,” odsouhlasila Kara, samozřejmě i Jonas a Percy, kteří to ale jenom odkývali.