Ten neznámý si to mířil pomalým krokem přesně za nimi. Bylo to čím dál tím divnější. Že by si Lucas opovážil vrátit se? To zrovna Tony neočekával, protože Lucas byl hodně naštvaný, takže by ho podle něho zloba tak rychle nepřešla. Každopádně Kara s Tonym měli hlad, teď jim šlo o život, samosebou měli strach, který oba tížil celou tu dobu, co tu hlídali. Tak brzkou smrt si nikdo z nich nepřál. Tmavá silueta kráčela, až došla přímo před onu věž, ve které sídlili Kara s Tonym. Přemýšleli, zda nezavolat pomoc, anebo nezkusit začít křičet. Třeba by ten lovec se strachem utekl. Nakonec však tak neučinili.
Šly slyšet klapavé zvuky, neboť jimi někdo procházel. Ty vrzavé zvuky dováděly oba dva k šílenství, bylo tam takové ticho, když tam onen lovec či kdo to byl, procházel. Kaře se třepaly ruce strachem o svůj život, a nejen to. Myslela na své blízké. Ano, teď tam trčela se svým nejlepším kamarádem Tonym, avšak Lucas odešel. Co on na to až se rozhodne vrátit? Bude rád, anebo mu jejich smrt obrátí život naruby. Bylo mnoho věcí, nad kterými se dalo v tuhle hroznou chvíli přemýšlet.

Mohla to být hádka, která se tu odehrála. Mohlo to být jejich nesmyslné chování. Když už si Kara myslela, že už bude po nich, přiblížila se k Tonymu a silně mu sevřela ruku. Udělala to docela pozdě, ale byla to dobrá příležitost jak se s ním sblížit na poslední chvíli, kdy byl ještě čas,
Tonymu to zatím vůbec nevadilo, spíše to prožíval společně s Karou.

„To jste vy, pane Corwine? Co tady děláte?" optala s velkým údivem ve tváři Kara, které tu něco nehrálo, proto ta otázka. Mezitím se od sebe oba dva odtáhli, aby se pan Corwin nedivil.

„Šel jsem vás jen zkontrolovat," oznámil jim, překvapil ho dotaz, na který se ptala Kara.

„Dobře," vydal ze sebe alespoň něco, ačkoliv nevěděl, co měl v téhle situaci udělat, byla totiž dost neobvyklá.

„To jsem rád, že to chápeš," odkráčel pryč. Pan Corwin vypadal docela naštvaně, když odcházel, asi se mu Kařin dotaz nějak nezdál. Nebo to mohlo být i z jiného důvodu, avšak Kara si nedávala moc velké šance.

„Něco mi tu nehraje," řekla po odchodu pana Corwina, ale Tony měl trochu odlišný názor.

„Co ti tu nehraje? Pan Corwin se chová normálně, spíš Lucas se chová nějak podezřele," odvětil sebevědomě.

„Prostě mi příjde divné, že nás šel tak najednou zkontrolovat. Lucas se nechová dle mého podezřele. Beztak jen žárlíš," v tomto si názorově bohužel nesedli, každý si myslel trochu něco jiného. Díky těmto jejich odlišných názorů vznikaly hádky, jimž se nedalo jen tak vyhnout. I když člověk chtěl. Mezi nimi kvůli tomu panovalo napětí.

Ne, že by se neměli vůbec rádi, jen se v takovýchto situacích chovali jako nepřátelé.

„Já si myslel, že se sem šel vrátit Lucas, to bych nezvládl, chová se jako frajer, a přitom žádný není," nadhodil s docela podivuhodným výrazem ve tváři.

„Já už o tom nechci mluvit. Stejně nechápu, proč ho nemáš rád, vždyť ti nic neudělal. Tobě se snad nelíbí nikdo. Všichni jsou tvou konkurencí," potom bylo jen ticho, nikdo se už nic neodvážil říct, jen mlčeli a dívali se na krásně modrou oblohu. Tony byl trochu uražený, poněvadž ho to zasáhlo. Že mu člověk, kterého měl rád, nevěřil.

***********

Kara se probudila přímo vedle Tonyho, který ještě pochrupoval a převaloval se na zemi. Rozhlédla se kolem sebe. Zjistila, že se stále nachází na onom stejném místě. Na malé věžičce či jak by se to dalo nazvat, kde hlídali včera, zda se tu neobjeví vetřelec. Přičemž jí i došlo, že vlastně ani nic nepohlídali, skoro všechno prospali.

I když spali dlouho, stále byli očividně unavení, protože když se Kara snažila vzbudit Tonyho, on se jen otáčel ze strany na stranu a vymlouval se na různé věci, proč by nemusel vstávat. Nakonec tedy Kara uznala za vhodné, že to půjde vyřídit panu Corwinovi sama, avšak ten už to dávno věděl. Nebyl z toho zrovna nadšený.

„Vysvětli mi, jaktože se vám mohlo něco takového stát? Mohli nás okrást, zabít naše lovce, dokonce i vás. Mohlo to nadělat velké škody, příště si na to dávejte pozor," vyřkl jedním dechem ze sebe tolik slov, proto chvíli trvalo než si to Kara srovnala v hlavě. Ale chápala jeho rozhořčení a obavy. Neměnilo to však nic na tom, že si Kara o panu Corwinovi myslela něco lepšího, pořád se jí totiž jeho chování zdálo zvláštní a nepochopitelné.

„Už se to nestane, vážně se moc omlouvám i za Tonyho," trošku ze strachem řekla, pak si pan Corwin ale na něco vzpomněl, takže se nakonec z menšího rozhovoru, stal delší. Což se u pana Corwina stávalo často.

„A Lucas tam nebyl?" zeptal se s nechápavým výrazem, který nenaznačovalo nic moc dobrého.

„No, chvíli ano. Potom ale odešel," měla naději, že se na ní pan Corwin nenaštve. Ano, sice jí tenhle dotaz dost vylekal, protože věděla, co se stalo. Neměla v plánu to nikomu vykládat. Samozřejmě se věci trochu změnily.

„Odešel? Nechápu, jak si to může dovolit, kdyby to alespoň udělal zkušenější lovec, než-li on. Já už to nebudu dál řešit, hlavně ať se to už nestane. Neudělali jste totiž dobrou věc," elegantně odkráčel pryč, přitom si i prohrábl svoje vlasy.