„Mám nápad, každý si vezmeme luk a šíp, aby jsme v případě nebezpečí mohli kdykoliv zakročit," Percy se na něho díval, jako kdyby spadl z višně. Nikdy mu totiž střílení z luku nešlo, i když byl lovec.

„Mám problém, neumím střílet z luku," ozval se, načež se všichni udivili.

„To tě to snad tady neučili?" zeptal se zvědavě, nepřemýšlel nad tím, že by s tímto mohl mít někdo problémy.

„Učili, ale nikdy jsem nechtěl být lovcem. Nevěděl jsem, že to někdy budu potřebovat," řekl Percy se smutným výrazem ve tváři. Tahle situace jim to vůbec neulehčovala.

„Ty ses nechtěl stát lovcem? Předpokládal jsem, že to tady umí všichni. Myslíš si snad, že já jsem se chtěl stát lovcem? Ne, ale kdybys to uměl, teď bysme neměli takové potíže," konstatoval s tím, že se Percy nenaštve. Jakmile to slyšel, radši už mlčel. Luk a šípy si sice vzal, jenže jimi mohl akorát tak lovce vystrašit, zabít bohužel ne.

„Nevyjížděj tolik po něm. Chceš si snad po sobě všechny poštvat?" oznámila Tonymu, který si to potom rozmyslel.

„Příjde mi, že se všichni začínáte chovat nějak divně. Tak je zabili, uznávám, byla i moje chyba, avšak čas nevrátíme zpátky. Budeme muset zakročit," řekl svůj názor Jonas, nikdy mu nezáleželo na tom, co si o něm všichni budou myslet. Svoje názory měnil jen v případě, že zjistil, že udělal opravdu chybu, jinak ne. I kdyby měli všichni lidi na světě jiný názor, nezměnil by ho, což bylo docela dobré.

„Někdo to tady musí hlídat a zkusit najít ještě alespoň někoho živého. Percy?" začal plánovat Tony, který se rozhodl dělat na chvíli vedoucího. Nikdo jiný si to neodvážil. Dost dobře věděli, že asi mají převahu, což bylo blbé. Avšak jestliže by našli ještě nějaké živé lovce, kteří by byli naživu, mohli by zkusit zaútočit. Což v tomhle malém počtu zatím nepřicházelo v úvahu.

„Dobře," pak si to však rozmyslel, jelikož mu došlo, že sám tu být nemohl. Leda, že by s ním byl ještě někdo, kdo uměl střílet. Poněvadž nechtěl Tony nechat Karu samotnou s Percym, rozhodl se, že půjde s ním. Nic na to nenamlouvala. Místo ní s ním měl zůstat Jonas, s čímž nakonec po dlouhém přemlouvání souhlasil.

Chtěl by být totiž spíše se svým bráchou.

„Ale ještě něco, Tony. Jonas přece taky neumí střílet," vzpomněla si Kara, v tu ránu to došlo i samotnému Tonymu, ale stejně svůj plán nezměnil.

****************

Každopádně jakmile byli Kara s Tonym připravení, vypravili se na cestu zpět do toho lesa, kde číhalo mnoho různých nebezpečí. Co tam vlastně chtěli dělat? Tony o tom Kaře neřekl, ale chtěl zkusit najít Lucase a přesvědčit jí o tom, že on je ten zrádce. Jestliže by ho ale viděli v akci, jinak asi ne. Samosebou si nebyl jistý úplně na sto procent, že zrovna on je ten zrádce, avšak věřil, že buďto to byl on, anebo někdo jiný, koho také znal. Jeho podezíravost prostě neznala mezí.

Pak měli ještě v plánu najít bydliště těch lovců, muselo jich být i více než jen jedno, protože vzhledem k tomu, že pozabíjeli skoro všechny jejich lovce, jich nemohlo být málo. Navíc by se do jednoho „bunkru" nebo jak by to člověk mohl nazývat, nemohlo tolik lovců vejít.

„Pojď za mou," řekl Tony, Kara poslechla, aniž by přemýšlela. Neměla námitky, stejně jim nic jiného ani nezbývalo. Možná, že čekat. Ale s tímhle přístupem by se nic nedozvěděli.

„Rychle," popoháněl jí, i když to nebylo zrovna v tuhle chvíli třeba. Mohl by být trochu ohleduplný na ostatní. Nebylo to pro Karu moc příjemné.

„Co si myslíš o Percym?" napadlo Karu najednou, velice jí to zajímalo. Jelikož s bráchou sice mluvil, ale Lucase si proti sobě poštval, takže snad nehodlal si proti sobě poštvat i tak milého zrzka.

„Je docela v pohodě, až na to, že neumí střílet z luku," vyslovil, načež mrknul jedním okem, aby jí rozesmál.

„To se ti povedlo," poklepala mu na rameno. Ve chvíli, kdy jim bylo nejhůř, se k sobě chovali nejlépe.

„Kde je ten jejich bunkr? Přece ho někde musí mít, nezdálo se mi to," mluvil si pro sebe, ani si nevšiml, že ho Kara slyšela.

„Tony, ty si mluvíš sám ze sebou?" zachichotala se, přičemž se Tony poškrabal na zátylku.

„Fakt vtipné, taky se tomu hrozně směju," trochu provokoval, ostatně to dělal vždy, když na někoho nechtěl vyjet. Tohle mu trochu pomáhalo k tomu, aby to neudělal.

Došli asi doprostřed lesa, kde slyšeli poněkud známý hlas, za nímž se rozhodli jít. I když věděli, že by je to mohlo stát i život. Spatřili pana Corwina s Lucasem. Hned je to zarazilo, nejprve se to snažili zdůvodnit něčím, kvůli čemu se třeba mohli sejít. Jenže rozhovor nasvědčoval něčemu jinému, dělali prostě oba unáhlené záběry, aniž by chtěli. Kdo by chtěl, že?

„Vždyť to je pan Corwin a...," Tony jí na chvíli zacpal rty, přičemž si vzpomněla na den, kdy všechno bylo mnohem lepší.

„Ano, jsou to oni. Poslouchej, co říkají," pošeptal to Kaře, načež ona opravdu utichla a bystře poslouchala. I když by tam nejraději vletěla a začala to s nimi řešit. Avšak takováto reakce nepřicházela v úvahu.

„Vysvětli mi Lucasi, proč se tak chováš, nikdy jsi takový nebyl," vylezlo z vyklepaného pana Corwina.

„To možná," poznamenal, přičemž vytáhl luk a šíp. Pan Corwin hned na to uvedl ruce plný strachu, že příjde o svůj drahocenný život.

„Co s tebou je?" opakoval znovu tentýž podobnou větu, na kterou si zrovna vzpomněl. Hlavou se mu přitom motalo nehorázně moc situací a vzpomínek, kdy se takto ještě Lucas nechoval.

Když to Kara viděla, rozběhla se k nim, jenže Tony rychle zareagoval a rychlým tahem jí přitáhl k sobě, načež ona spadla na něho. Neřešil to, ani ho to nějak nebolelo. Šlo hlavně o její život. Jistě, měli o pana Corwina strach, avšak nemohli tam jen tak vtrhnout, aniž by se rozmysleli, co by se mohlo stát. Člověk by měl nejprve myslet na svůj život, pak na ostatních.

„Tohle mi nedělej, Karo," odvětil, jakmile to dořekl, dal jsi svoji ruku na srdce a výrazně si oddechl.

„Ehm... Dobře," odpověděla bezmyšlenkovitě a podívala se na Tonyho, který zrovna pozoroval tu hroznou situaci.

„Co se tam děje?" ozvala se Kara, potom se koukla zpět, přičemž litovala, že to udělala. Lucas vystřelil šíp, který velkou rychlostí letěl směrem, kde stál pan Corwin. On to očividně nečekal, takže nestihl zareagovat a svalil se na zem. Každopádně nevěděli, proč to udělal. Jakmile viděl, co provedl, utekl. Možná, že bylo dobře, že je neviděl.

„Proč to udělal?" konstatovala Kara, přičemž zírala na zakrvácené tělo pana Corwina. Nevěděli, zda mu bylo pomoci. Avšak doufali, že ještě ano.

„Nevím, ale teď mu nevěřím ještě více. Nemohl ho zabít jen tak. Musel mít k tomu pádný důvod, což musíme urychleně zjistit," poznamenal Tony, s čímž Kara souhlasila.