„Nic? Jak mi to chcete vysvětlit? Něco se přece muselo stát, to jste snad smutný bezdůvodně?" trochu zvýšil hlas. Začínal si myslet, že něco skrývají, což byla pravda.

„Tony tím chtěl říct, že se nic nestalo. Prostě dneska máme jen špatnou náladu, to je normální, ne?" snažila se z toho vykroutit, ačkoliv to moc nešlo. Naštěstí tahle lež zabrala, takže se dále nemuseli snažit.

„No, dobrá,"odpověděl a dále už bez jediného slova odešel. Všichni vnímali to napětí i Lucas, ale ten s tím vlastně ani neměl skoro co dočinění.

„Uff, štěstí, že to nezjistil," oddechl si Tony, načež se Kara zaradovala. Pořád jí sice tížilo několik věcí, které se poslední dobou staly, ale nebylo to tak hrozné, jak se předtím zdálo.

„Jo, to jo," Lucas nic nepověděl. Neměl ani co. Spíše jen usilovně poslouchal rozhovor mezi nima. Tony si toho všiml, rozhodl se však, že to nebude řešit. Jelikož by se ho Kara stejně zase zastala a on by byl za největšího pitomce.

Pan Corwin měl dneska zvláštně špatnou náladu, proto se mu rozhodli všichni nic neříkat, jen když to bude opravdu nutné. Tony ho prý jednou viděl jak mlčky posedával na lavičce s kapesníčkem, což nemohla být náhoda. Něco ho muselo mrzet, protože jen tak by přece nebrečel. Musel mít k tomu pádný důvod, jehož ho k tomu vedl.

„Je mi ho líto, ale zase upřímně, co když to s těma zvířatama provádí on?" ozvala se zčista jasna.

„To si nemyslím... Viděla jsi přece lovce, zkus mu trochu věřit," poplácal jí po rameni na důkaz toho, že jí věří.

***********

Blížilo se k večeru, proto se jenom Kara rozloučila s Lucasem a šli si lehnout. Tony byl rád, že tento hrozný den skončil, tedy skoro.

On už jen polehával a díval se do zdi, přičemž si broukal nějakou zvláštní písničku, asi to ani písnička nebyla.
„Tony, něco se mi nezdá. Pojď, prosím, za mou," prvně se mu vůbec nechtělo a radši by ani nevstal, ale pak nakonec svou lenost přemohl a pomalým krokem k ní došel.

„Co je?" odvětil otráveně, aniž by pomyslel, o co by mohlo jít.

„Vidíš, to je člověk," ukázala na týpka, který tam procházel. A jedno z dvaceti pravidel bylo, že když se do této oblasti dostane člověk, musí se stát taky lovcem. Ať chce, nebo ne.

„Jo, je. Musíme tam," vyrazil tak, že to vypadalo jako kdyby šlo někomu o život. Ani v tom spěchu nezapomněl na luk a šíp. Kara samozřejmě vyběhla z domu až později, protože neměla tolik sil na to, aby běhala v tak pozdních hodinách. Což bylo pochopitelné. Týpek civěl na druhou stranu, proto si jich vůbec nevšiml.

„Ruce vzhůru, je-li ti život milý!" využil situace a zakřičel na svalnatého kluka s hnědými vlasy, asi podobného věku jako on. Každopádně poslechl, ačkoliv asi ne dobrovolně. Velmi pomalu a se strachem zvedal ruce nahoru.

„Otoč se!" rozkázal mu, toto tedy taktéž udělal. Během otáčení toho kluka, si všiml, že měl na ruce velikou jízvu, která nasvědčovala, že asi někde hnusně spadnul. Docela ho i litoval, i když ho neznal.

„To jsi ty, bráško," najednou z něho vypadlo, čemuž se Kara velice podivila. Oni a bráchové? Nebyli si moc podobní. Nu, což. Ne, vždy si mohli být bráchové, anebo sestry podobní. Tony byl tak šťastný, že mu poplácal po zádech, nakonec se i vzájemně objali. A jak ho mohl poznat? Přeci byli bráškové, bohužel byli potom odděleni od sebe a Tony se stal lovcem.

„Karo, chtěl bych ti představit svého bratra, Jonase," když se na něj tak dívala, vypadal dost sympaticky. Musela dokonce i uznat, že i více jak Lucas.

„Moc rád tě poznávám," řekl mile, podal jí ruku a pousmál se na ní. Úsměv Jonase jí opravdu zpříjemnil den, navíc jí i zahřál u srdce. Konečně tu byl někdo, kdo vypadal na dobrého společníka, kamaráda. Samozřejmě, že Tony taky, ale teď jí více zajímal on. Jakou holku by nezajímal takový kluk? Ano, určitě měl nějaké špatné vlastnosti, viděla ho však zatím v tom lepším světle.

„Ale mám pro tebe i tu špatnou zprávu, Jonasi," dodal vzápětí, tahle věta ho i dost znepokojila.

„Cože?" jediné slůvku, na které se zmohl. Nevěděl, co tím myslel, ale určitě to nebylo nic moc dobrého.

„Budeš se muset stát lovcem, stejně jako já a tady Kara. Je to v pravidlech. Budeme se to ale snažit brát z té lepší stránky, budeme spolu trávit více času, jako bratři," sice nejprve Jonas nesouhlasil, pak ale přemýšlel i nad následky a dalšími věcmi, které ho donutily to příjmout, tak jak to bylo.

„No, dobrá," odpověděl nakonec, Jonas byl spíše optimista, takže mu potom došlo, jaká by to tady mohla být sranda. Sice toho ještě hodně nevěděl, třeba o těch zlých lovcích, úmrtí pejska a tak dále. Ale to bylo teď vedlejší. Hlavním cílem teď bylo, aby to příjal dokázal se stát lovcem. Ostatně, i kdyby to nepřijal, musel by se jim stát. Bylo to v pravidlech, které nemohl nikdo ovlivnit.
Věci, s nimiž se s ním chtěly podělit, nechali na jindy. Teď by mu to opravdu neprospělo, spíše by ho to vystresovalo. O to samosebou nestáli.