Všichni jsme seděli v obýváku a odpočítávali jsme minuty, než přijde Velitel.
,,Udělal jsem ti kafe aby jsi se trochu uklidnila."přišel ke mně Steve a podal mi kafe. Poděkovala jsem a usmála jsem se. Steve byl milý a velmi pohledný. Líbil se mi. Zrovna měl na sobě modrou košili která obepínala jeho svaly.
Sednul si vedle mě a oplatil mi úsměv.
,,Bude tu až za dvě hodiny, vadilo by kdybych si šla zatrénovat?"zeptala jsem se.
,,Jasně jdi, Steve ti ukáže tělocvičnu. Můžete zkusit trénink spolu."řekl Tony a já se v duchu musela uchechnout.
,,Tak pojď."vstal Steve a dovedl mě do tělocvičny.
Vešly jsme do velké a prostorné tělocvičny ve které visely asi čtyři boxovací pytle.
Já nebrala ohled na Steva a okamžitě jsem začala mlátit do boxovacího pytle, stačily dvě rány a pytel už letěl na druhou stranu tělocvičny.
,,Páni..jsi dobrá, co zkusit bojovat spolu?"zeptal se Steve a podrbal se nervózně na zátylku.
,,Klidně ale nakopu ti zadek."ušklíbla jsem se a nadzvedla jsem obočí.
,,Tak to uvidíme."oplatil mi Steve úšklebek. Já na nic nečekala a zasadila jsem první ránu. Vzala jsem mu ruce a kopla jsem ho. On měl ale velice rychlé reflexy a tak mě vzal a hodil mnou o zem. Já okamžitě vyskočila na nohy a rozeběhl jsem se proti němu. Vyskočila jsem na něj a svoje nohy jsem obmotala okolo jeho krku.
Takhle jsme nějakou chvíli bojovali, bylo vidět, že to byl dost těsný a vyrovnaný souboj. Nakonec jsem ale zvítězila já, když jsem Steva hodila na zem zaklekla jsem ho a znehybnila.
,,Říkala jsem, že ti nakopu zadek."usmála jsem se a stále jsem ho držela na zemi.
,,Pf nechal jsem tě vyhrát."odfrknul si a já se zasmála.
Pak jsem z něj slezla a on vyskočil na nohy a šel se napít.
,,Můžu se taky napít?"zeptala jsem se ho a on přikývl. Přišel ke mně a podal mi láhev s vodou. Na malou chvilku se naše prsty spojily.
Napila jsem se a všimla jsem si, že na mě zírá. Zvedla jsem hlavu a koukla jsem se na něj. Měl nádherně modré oči barvy oceánu. Vypadal tak nevinný, vypadal jako dobrý člověk. Už to vypadalo, že se políbíme ale oba jsme na poslední chvíli uhnuli. Nevím, proč on ale já to udělala z důvodu, že mi něco v hlavě říkalo, abych to nedělala. A tak jsem jako vždy poslechla hlavu místo srdce.
,,Ehm promiň, já..za chvilku přijde Velitel, měli bychom se připravit."zamumlal Steve. Bylo vidět, že znervózněl.
,,Jo máš pravdu."usmála jsem se a oba jsme se vydali zpátky za ostatními do obýváků. Všichni už byli připraveni ve svých bojových oblecích. Já žádný oblek nikdy neměla, byla jsem dobrá i bez něj. Koukla jsem se na hodinky a bylo 18:55.
Ještě pět minut. Pomyslela jsem si, Velitel chodil vždy na vteřinu přesně. Byla jsem hodně nervózní ale nedala jsem to na sobě znát. Na povrch jsem pravděpodobně na všechny působila jako strašně silná, egoistická holka co si věří ale uvnitř jsem pořád byla malá ustrašená holčička.
Odpočítávala jsem minuty a když konečně odbyla sedmá hodina pípnul výtah.
Dveře výtahu se otevřely a on tam stál.
Okamžitě si všiml toho, že jsou Avengers stále živí, vypadal zaskočeně. Všichni už chtěla začít bojovat ale já rukou dala pokyn aby ještě počkali.
,,Proč já?"zeptala jsem se Velitele a on s naprosto klidným výrazem přišel ke mně a řekl:,,Ode dne co jsem tě poprvé viděl jsem věděl, že ty jsi ta pravá. A ať se ti to líbí nebo ne, vždycky se ke mně vrátíš. Protože já jsem tvůj domov a ty to moc dobře víš."
A tak jsem tam tak stála naproti muži, který mě vychoval a najednou jsem nebyla schopna pohybu. Avengers ale už na nic nečekali a pustili se do něj.
Já jej stála a zírala na vše, co se kolem mě děje.
Když už Velitele měli a on ležel na zemi, ve mně něco hrklo. Nevím proč jsem to udělala,
,,Ahh!!"začala jsem křičet, chytla jsem se za hlavu a předstírala jsem jakousi nesmírnou bolest.
A zabralo to. Všichni Avengers se ke mně seběhli a nechali Velitele bez dozoru. A to byla jeho šance, já na Velitele kývla. On se usmál a když jsem se znovu podívala, byl už pryč.