Ráno jsem se probudila pozdě, byla jsem denně zvyklá vstávat v pět ráno jelikož začínal výcvik ale dnes jsem se probudila až o půl desáté. Tak dobře jsem se dlouho nevyspala. U Velitele jsem byla zvyklá spát na tvrdé zemi, později jsem dostala matraci. Tonyho postel ale byla jak peříčko, není se čemu divit, že jsem spala jak miminko. Když jsem vstala našla jsem na posteli tašku s pár kousky nového oblečení. Vzala jsem si na sebe džíny a tílko s koženou budou. Trochu jsem se upravila a nervózně jsem vešla do kuchyně, kde všichni společně snídali.
,,Dobré ráno."usmála se Nat a já jí úsměv oplatila.
,,Tak jak ses vyspala?"zeptal se Kapitán.
,,Překvapivě po dlouhé době výborně."odpověděla jsem a posadila jsem se.
,,Udělal jsem ti snídani."přišel táta a položil přede mě talíř plný lívanců.
,,Páni."vydechla jsem s zírala jsem na lívance jako na svatý obrázek.
,,Já nevím co říct, to je to nejhezčí co pro mě kdy kdo udělal já- děkuju.."řekla jsem a měla jsem slzy v očích. To, že si dal někdo tu práci a udělal mi lívance pro mě bylo neuvěřitelné. Všichni na mě nechápavě zírali, proč dělám z lívanců takovou vědu. Cítila jsem se jako blázen.
,,Jíst ti snad dávali."podotkl Clint.
,,Většinou jo, když jsem byla poslušná dostala jsem něco speciálního jako třeba maso s přílohou ale jinak jsem byla zvyklá jíst jenom různé kaše a do žil mi píchali živiny. Když jsem ale byla neposlušná, byla jsem bez jídla. Nechali mě kolikrát hladovět i týden."řekla jsem a s chutí jsem se zakousla do lívance.
,,Jsou to jenom lívance, nemusíš děkovat."podotkl táta.
Nechápal, že pro něj i tyhle malé blbosti pro mě znamenaly velkou věc. Byla jsem vděčná za cokoliv.
,,Hope..říkali jsme si, že bychom měli dostat toho Velitele, musí být za mřížemi."začal pomalu Thor.
,,Kdyby bylo na mě nejradši bych ho zabil."dodal naštvaně Tony.
,,Potřebujeme tvoji pomoc, řekni nám všechno co víš a my ho dostaneme."dodala Nat a chytla mě za ruku.
,,Nemusíte ho hledat, on si co nevidět najde vás."řekla jsem a místností se rozhostilo ticho.
,,Jsem pryč už moc dlouho, dnes si pro mě přijde, cítím to."řekla jsem. Byla jsem vyděšená, věděla jsem totiž čeho všeho je Velitel schopný.
,,Neboj zlato, tentokrát na něj budeme připraveni."pohladil mě po vlasech Tony a já cítila, jak se mi opět do očí hrnou slzy.
,,Jestli mě dostane, už mě nikdy neuvidíte."řekla jsem a u toho jsem začala vzlykat.
Bylo toho na mě moc, roky se ve mně hromadila bolest kterou jsem si nepřipouštěla a teď to na mě všechno spadlo.
,,Fury by měl za chvilku příjt, chce s tebou mluvit a pomůže nám vymyslet strategii."pronesl doktor Benner.
,,Nemusíš s nim mluvit jestli nechceš."podotkl Tony a já zakroutila hlavou.
,,To je v pořádku, jdu do koupelny a za chvilku přijdu."usmála jsem se ale myslím, že každý poznal, že můj úsměv nebyl zrovna dvakrát upřímný. Zvedla jsem se a odešla jsem do koupelny, zavřela jsem za sebou dveře s složila jsem se na zem.
Začala jsem nepřetržitě brečet. Slzy se mi z očí valily proudem, schoulela jsem se do klubíčka na zem a snažila jsem se všechnu tu bolest vybrečet. Najednou se ale dveře od koupelny otevřely a dotyčný je za sebou zavřel a přisedl si ke mně.
Chytl mě za ruku a já se mu podívala do tváře. Byl to Steve.
,,Chápu, že je to těžký ale slibuju, že už to všechno brzy skončí. Dostaneme ho a bude po všem. Zvládneme to."řekl potichu a já se na něj zadívala.
,,Omlouvám se..já-já- nikdy se mnou nikdo nezacházel tak ohleduplně. Tohle všechno je pro mě nový."řekla jsem a utřela jsem si uslzené oči.
,,My jsme tvoje rodina a ochráníme tě za každou cenu."řekl Kapitán s úsměvem.