19.-Nový spolubydlící

,,Hope, seš si jistá že je dobrý nápad aby ses ke mně nastěhovala?"zeptal se opatrně Steve cestou k němu do bytu.
,,Ty snad nechceš Rogersi?"nadzvedla jsem obočí.
,,Samozřejmě že chci..jen myslím že utíkat od tvého táty není to nejrozumnější řešení."odpověděl Steve a pohladil mě po vlasech.
,,Má mě za zrůdu Steve, dej mi čas prosím."zakňučela jsem.
,,Dobře, tak pojď princezno."usmál se, vzal mě do náruče a donesl mě do svého bytu. Bylo to hrozně romantické div jsem se z toho neroztekla ale snažila jsem se na sobě nedat nic znát. I když mé rudé tváře mě pravděpodobně prozradily.
,,Vítej doma."usmál se na mě a položil mě na gauč. Úsměv jsem mu oplatila a dala jsem mu pusu.
,,Takže..uspěli ti v posteli a já budu spát na gauči."řekl nesměle a poškrábal se na zátylku.
,,Steve, já vím že jsi z doby kde byl sex až po svatbě ale teď tvoříme pár, můžeme spát vedle sebe starochu."zasmála jsem a on celý zrudnul.
Najednou mu ale obličej zvážněl, přisedl si ke mně a já vycítila, že chce mluvit o něčem důležitém.
,,Co se děje?"zeptala jsem a nechápavě jsem na něj zírala.
,,Víš, je mi blbý o tom mluvit..ale když najde na fyzický kontakt tak moc zkušeností nemám a nechtěl bych tě dostat do nepříjemné situace kvůli tomu co sis zažila."vypadlo z něj.
,,Myslíš to jak jsem byla znásilňovaná?"musela jsem se zeptat. On jen tiše přikývl.
,,Víš Steve, většinou nebývá minuta kdybych před očima neměla tu hrůzu. Ale když jsem s tebou je to najednou pryč, seš první člověk fíky kterému na to všechno zapomínám, díky tobě je mi líp. Oceňuju a chápu tvoje obavy..ale pravda je taková že díky tobě se necítím jako zrůda, naopak cítím divně šimrající motýlky v břiše, nikdy jsem to nezažila. Jen jsem o tom četla a prý se tomu říká láska. A to teď díky tobě cítím já Kapitáne, lásku."vydechla jsem a on na mě užasle hleděl.
Jednou rukou mě vzal za ruku a druhou mě jemně pohladil po tváři.
,,Miluju tě Starková."zaznělo z jeho úst.
,,Já tebe taky Rogersi."odvětila jsem a pak následoval dlouhý romantický polibek. Cítila jsem se jako v pohádce. Motýlci v břiše poletovali jak splašení a já byla v sedmém nebi. Každý jeho dotyk pro mě byl jako by se mě dotklo samo nebe. Cítila jsem se v bezpečí a věděla jsem, že jeho vypracovaná náruč je bezpečná a že nyní je mým domovem.

Bạn đang đọc truyện trên: AzTruyen.Top