Celou noc jsem měla noční můry o všem co jsem si prožila. Ráno jsem se probudila rozklepaná a ubrečená. Neměla jsem ponětí kolik asi tak může být hodin ale už svítalo.
Při probuzení na mě čekala tvrdá vzpomínka na to, že mě můj vlastní otec nechal zavřít do klece. Cítila jsem se mizerně.
Ležela jsem na zemi a jako tělo bez duše jsem se dívala před sebe. Asi po dvou hodinách jsem uslyšela kroky ale ani jsem sebou nehla.
Zavřela jsem oči a čekala jsem, co se bude dít.
,,Hope zlato, tady máš snídani."uslyšela jsem Tonyho hlas. Oči jsem nechala zavřené a nijak jsem na něj nereagovala.
,,Musíš něco jíst, je to dočasné."řekl ale já stále nereagovala.
Slyšela jsem jak si povzdechl a pak odešel. Další dlouhou chvíli jsem byla sama a jediné co jsem vnímala byl můj vlastní dech.
,,Ahoj Hope."uslyšela jsem hlas a cítila jsem, jak to ve mně cuklo.
Byl to Steve.
Ani na něj jsem ale ovšem nereagovala.
,,Hope nezlobím se na tebe,..a ten náš polibek pro mě hodně znamenal."řekl a já pomalu otevřela oči. Naskytl se mi pohled na kulhajícího Steva.
,,Tak proč mě nepustíš ven?"zeptala jsem se chladně.
,,Nemůžu Hope, je to na Tonym."povzdechl si.
,,Ten si myslí, že jsem monstrum."odsekla jsem.
,,To si nemyslí."ohradil se Steve ale já stále trvala na svém.
,,A ty? Myslíš si že jsem monstrum?"podívala jsem se na něj. Viděla jsem jak zaváhal.
,,Panebože myslíš si že jsem monstrum."začala jsem zase šílet a hystericky brečet.
,,Hope nic takovýho si nemyslim, jsi jenom traumatizovaná svojí minulostí. Hope dýchej."snažil se mě uklidnit Steve ale marně.
,,Ne ty si myslíš že jsem monstrum! Já byla tak naivní."křičela jsem na něj jako smyslu zbavená.
Chytla jsem se za hlavu a spadla jsem na zem, všechno kolem mě se točilo a já myslela že se zblázním. Možná že už jsem se zbláznila.
,,Hope poslouchej mě, miluju tě."řekl Steve a já se na něj podívala.
,,Tak mě odtud pusť jestli to je pravda."zavzlykala jsem.
Steve tam jenom stál a mlčel.
,,Pusť mě okamžitě ven nebo za sebe neručím."začala jsem hystericky křičet a mlátit do stěn kolem sebe.
,,Starku pojď sem!"
Steve zavolal na Tonyho, vypadal že má o mě strach.
,,Co se děje?"zeptal se Tony ale jakmile viděl v jakém jsem stavu tak pochopil. Spolu s ním přiběhl i zbytek Avengers.
,,Hope uklidni se prosím, dýchej."řekl Tony.
,,Musíš mě odsud pustit, já už tu nevydržím ani minutu prosím."žadonila jsem ho ale Tony nešťastně zakroutil hlavou.
,,Starku Pusť ji."řekl Steve ale s tátou to ani nehlo.
,,Pusť ji vidíš co s ní ta klec dělá!"zařvala na něj Natasha.
,,Dobře pustím tě ale musíš mi slíbit že se uklidníš ano?"řekl nakonec Tony a já rychle přikývla.
On teda klec odemknul a já se rozběhla abych obejmula Steva. Táta si naivně myslel že běžím obejmout jeho.
,,Myslíš si že po tom co jsi mě zavřel bych běžela k tobě? Seš stejnej jako Velitel, možná horší."zavrčela jsem na něj.
On se napřáhl že mi dá facku ale pak ruku sklonil zpátky k tělu. Steve se hrdinsky postavil přede mě aby mě chránil.
,,Na pár dní zůstanu u Steva, ten se o mě postará líp než ty."řekla jsem. Všichni včetně Steva se na mě udiveně podívali.
,,To nepřichází v úvahu."zasmál se Tony.
,,Jdu bydlet k němu."odsekla jsem a vzala jsem si tašku s pár svýma věcma.
,,A proč bys jako měla bydlet u Rogerse?"vyprsknul táta.
,,Protože otče od teď tvoříme se Stevem pár tak se s tím smiř."ušklíbla jsem se, chytla Steva za ruku a společně s ním jsem odešla ze Stark Tower. Nechala jsem tam tátu a všechny ostatní stát s nechápavým výrazem.