Se Stevem jsme stáli na parketu a já se pohybovala do rytmu hudby.
,,Já jsem spíš na starší druhy tanců."zasmál se.
Najednou se přepla písnička a začala pomalá ploužáková skladba.
Čekala jsem, co Steve udělá. On chvilku váhal ale pak se odhodlal, chytnul mě za pas a začal se se mnou pohupovat. Já na nic nečekala a obmotala jsem mu ruce kolem krku.
Písnička hrála a my celou dobu zírali jeden druhému do očí. Celou dobu jsem cítila motýlky v břiše. Chtěla jsem ho políbit ale jak je mým oblíbeným zvykem, musela jsem hrát nedostupnou.
Na chvilku jsme to byli jenom já a on. Nikoho a nic jiného jsem při tanci nevnímala.
Vychutnávala jsem si každou vteřinu.
K mé smůle ale písnička skončila a Steve ze mě ruce sundal.
,,Příští tanec bude pěkně po staru."zašeptal mi a odešel si zpět sednout.
Já, celá rozjařená z Kapitána jsem se sebrala a šla jsem si sednout k baru kde seděl Tony. Přisedla jsem si a on mi nalil sklenici vodky.
,,Tak na opětovné shledání."řekl, já se usmála a pak jsme si přiťukli.
Nějakou chvíli jsme si povídali a do mě padal jeden panák za druhým.
,,...No a když jsi byla úplnej prcek tak jsi mě jednou tak pozvracela, že jsem byl celej pozvracenej."zasmál se Tony, který mi vyprávěl už asi pátou historku z mého dětství.
,,No k tomu tě teď pozvracet nemám daleko."uchechtla jsem se.
Bylo mi trochu zle od žaludku a tak jsem se zvedla a šla jsem do koupelny. Sedla jsem si vanu a vše kolem mě se točilo. Najednou jsem usnula.
Byla jsem v bílé místnosti bez oken. Cítila jsem, že mi je horko a že se nemohu pohnout. Byla jsem přivázaná k nemocničním lehátku. Věděla jsem, že je čas na experimenty. Hrozně moc jsem chtěla křičet ale nebyla jsem schopna vydat jedinou hlásku. Najednou jsem byla jinde, před očima jsem měla stovky lidí které jsem zabila. Pamatovala jsem si je všechny. Měla jsem před očima tu krev, mrtvá těla a křičící oběti. Zase jsem byla jinde. Ve své cele.
,,Vstávej, Velitel tě chce."vzbudil mě Gary. Bylo půl třetí ráno. Když jsem došla za Velitelem všimla jsem si, že mě s ním Gary zamkl.
,,Jsem tvá jediná rodina."
,,Jsem tvůj Velitel."
,,Zachránil jsem tě."
,,Beze mě by jsi bylo nula."
Vymývání mozku začalo. Tyhle věty jsem poslouchala neustále.
,,Já jsem tvoje rodina a vždycky tvoji rodinou budu já holčičko."zaznělo z úst Velitele.

,,Ne!"začala jsem křičet a najednou jsem se probudila. Ležela jsem na podlaze v koupelně a svíjela jsem se v bolestech. Bylo to tak skutečné, jako by tam nějaká část mě stále byla.
Neustále jsem dokola opakovala slovo ne a hystericky jsem křičela
,,Hope!"přiřítil se ke mně Steve a chytnul mě do náruče.
,,To nic, všechno je v pořádku."utěšoval mě a já se pomalu ale jistě uklidňovala.
On mě vzal do náruče a odnesl mě do postele. Nevím, jestli tam byl někdo další. Pamatuju si jenom Kapitána.
On mě položil na mou postel a přikryl mě peřinou. Zhasl světlo, pohladil mě po vlasech a chystal se odejít.
Já ho ale zastavila.
,,Neodcházej prosím."zakňučela jsem a Steve se vrátil ke mně zpátky do postele a lehnul si opatrně vedle mě. Dal mi ruku kolem ramen a já se k němu schoulila do klubíčka.
,,Promiň za tu dnešní scénu, nechtěla jsem."zamumlala jsem.
,,Nic se neděje Hope, všechno je v pořádku."řekl a přitiskl si mě k sobě. Najednou jsem se cítila v bezpečí. Věděla jsem, že mě ochrání.
Sedla jsem si a podívala jsem se na Steva. Z nenadání jsem ho políbila. On na mě překvapeně Koukal a nic neříkal.
,,Promiň..to je ten alkohol."řekla jsem provinile. Steve ale nereagoval a opět přitisknul svoje rty k těm mým.