James

Procházím si zápisky, které jsem si udělal. Je mi jasné, že bych se měl momentálně věnovat své práci a nespřádat pykle proti novému anonymovi. Ale ta myšlenka, že nám pomáhá, mi nedá spát. Od posledního úkolu uběhly takřka čtyři celé dny a já nedokážu vypudit z hlavy myšlenku toho, že se anonym něco snaží změnit. Bezpochyby složil jednu z mých ochranných bariér už v den, kdy jsme podpálili tu falešnou propast. Jenže to byla jen taková malá skulina, která se dala snadno přehlížet. Nemůžu ovšem přehlížet fakt, že nás donutil zničit i druhý stroj a vyvolat v nás pocit euforie. Že nás dokázal spojit tak banální věcí, jako je ničení, a zbourat tak kompletně celou mou fasádu. Něco mi na tom všem smrdí a něco mi napovídá, že to je někdo, kdo k nám oběma má blízko.

Jako prvního mám na seznamu Daniela se třemi vykřičníky. Ten byl na mém seznamu podezřelých i tenkrát. Daniel nevykazuje žádné známky toho, že by se snažil vzepřít tomu, jak se oba chováme. Navíc to byl on, kdo byl spokojený s mou změnou a sám mi řekl, že takového, jaký jsem teď, mě má daleko raději. Jenže i on se za posledních pár měsíců změnil. Není tak hyperaktivní, zkrotil svůj zájem o podnik a převážně se věnuje rekonstrukcím a koupím klubů. Navíc ta jeho poznámka ohledně rodičů... To není od Daniela úplně typické. Plus k tomu můžu přidat i fakt, že on, jako jeden z mála, má přístup do každého koutu tohoto domu, takže by rozhodně věděl, kde ten starý stroj najít.

Dalším člověkem byl Alan. Nevím proč, ale jeho přítomnost, plus navíc fakt, že si dovolenou prodloužil až do konce července a otec mu bez jakýchkoliv výhrad vyhověl, je více než zvláštní. Jistě si všiml, že je jeho bratr jiný, než obvykle. Já jsem si všiml jeho docela umírněné povahy, málo komunikace s ostatními i tu jeho zkrocenou živost, jíž tak oplýval při mé loňské návštěvě. Možná se mu taková změna nepozdává a rozhodl se vzít věci do svých rukou. Jakožto hacker měl přístup ke všem možným materiálům, takže fotky, videa, hlasové nahrávky, to vše si mohl někam zálohovat pro případ, že by to mohl použít.

Třetí osobou ze seznamu je sám Andrew. Jeho změna je do očí bijící a možná se tímhle celým přístupem snaží získat zpět mou ztracenou důvěru. Možná už spřádal pikle, když jsem přijel a všechno tohle je jen součástí jeho hry, jak mě nějakým způsobem uspokojit a obelhat mě. Ale on je nejméně pravděpodobný kandidát, protože to, co mi řekl, je skutečně pravda. Pročítal jsem si smlouvy každého z nich. Pročítal jsem si hrubé náčrty celé mé zkoušky. I výpis všech úkolů a datumy, kdy se mají uskutečnit. Vše sedělo. Do nejmenšího puntíku s tím, jak mi to Andrew před čtyřmi dny podal. U něho jsem obzvlášť rozpolcený a přiznám se, že za to mohou i mé city.

Předposledním podezřelým je Jennifer. Neuniklo mi, jak je plachá a jak kolem Andrewa našlapuje. Jakými pohledy ho obdarovává. I ona je ale nepravděpodobná. Kromě toho, že je Andrew více zamlklý, než obvykle, žádný motiv nemá. Podle samotného Andrewa je sice Jenny jeho nejbližší kamarádka, ale pokud má někdo roli jeho tajemníka, pak je to rozhodně Chris, jenž je pátým a posledním subjektem na mém hrubém seznamu.

Ale třeba v tom jedou všichni, tak jako posledně. Hrají novou hru a čekají, že se znovu chytím do nějaké pasti. Snaží se mě třeba přinutit, abych nebyl takový, jaký jsem. Chladný, bez soucitu, prostě jako jejich nadřízený, kterého dříve znali úplně jiného. A právě tu mou osobnost se snaží získat zpět. Musím si ale připomínat, že tohle není o mně. Ne, někdo vydírá Andrewa a ten má plnit úkoly. Hra je určena výhradně pro něj a anonym nemohl počítat s tím, že se obrátí na mě. Nebo v tom přeci jen jede taky?

Mám v tom takový zmatek, že frustrovaně vydechnu nahlas a promnu si oči, načež zavírám složku, do níž jsem si seznam sepsal. Jsem poslední dobou úplně zahrabaný složkami a papíry, že Danielovi nebude divné, když mě uvidí něco soustředěně studovat. Viděl mě tak už nespočetněkrát.

Opřu se o dřevěnou lavici a zaměřím pohled na Andrewa, který dnes ráno přišel posekat zahradu. Od toho úkolu jsem s ním nemluvil. Prokoukl za mou krustu a já mu nechtěl čelit, takže ho musel kontaktovat Daniel s touto zakázkou. Jenže ten ráno odjel do Runhillu na pracovní schůzku, kde chystá koupi dalšího nočního klubu. Takže když se ráno přede dveřmi domu objevil Andrew, dostal jsem strach, ale na povrchu jsem hrál stále stejně chladného. Nepopiratelně jsem ale cítil, jak se v mém podbřišku roztancovalo teplo. Nijak však nechtěl mluvit, jen mi oznámil, že přišel posekat trávník a já ho pustil dovnitř.

A teď je tady. V černém tílku, s vlasy delšími, než je měl loni, s mnohem většími bicepsy a kamenným pohledem. V břiše se mi znovu usadí to teplo, ale tentokrát je jiné. Přistihnu se, jak si skousávám dolní ret a v hlavě se mi formují ty nejžhavější vzpomínky z našich dvou nocí. Neměl bych na to myslet, ale ten pohled na něj, jak co každou chvíli odhazuje černé vlny ze svých hnědých očí, jak zatíná ruce, když jede přes obzvlášť hustý trs vysoké trávy. Jak se po celém jeho těle snáší nevábný pot a dodává mu neskutečné sexuální vzezření. Polknu, protože tenhle pocit jsem necítil už dlouho.

Sice bývám nadržený a stýkám se s Jayem, ale je to čistě z pudu. Tohle je ale jiné. Znám chuť Andrewa Hughese i to, jak vášnivý dokáže být, a z nějakého důvodu to chci zažít znovu. S tímhle novým Andrewem. Se všemi jeho novými tajemstvími. S každým kouskem nově nabraného svalu. Chci ho cítit pod sebou i nad sebou. Všude kolem sebe. Bože.

Najednou pouští sekačku, setře si pot z čela lemem svého špinavého tílka a nakonec si ho přetahuje přes hlavu. Ať už jsem čekal cokoliv, rozhodně ne tohle. Jeho prsní svalstvo je objemnější, břišní svaly jsou znatelnější, než loni, teplákové kraťasy jsou dostatečně nahoře na to, aby zakrývaly intimní partie, ale ne tak, aby skryly ty dvě čáry, které oddělují nohy od vrchní části těla. Pokud jsem před tím slintal, pak je ze mě momentálně hladový a vzteklý vlk prskající sliny do všech stran. Nemohu se toho pohledu nabažit.

Dívá se na mě a otevírá ústa, ale já ho neslyším. A asi bych měl. Zamračím se. Musím se soustředit. Andrew Hughes je zakázané ovoce, které už neochutnám. A je nemístné, abych ho takhle nestoudně okukoval.

"Co prosím?" zeptám se ho, když očividně čeká na nějakou reakci.

"Jestli si můžu jít natočit vodu?" zakřičí docela dost hlasitě. Nejspíš si asi myslí, že jsem ho neslyšel kvůli tomu hluku. "Mám žízeň."

"Ano," odpovídám a sklopím hlavu ke stolu ve znamení toho, že jeho přítomnost neberu ve zřetel. Přitom jen, co se otáčí zády znovu zvedám pohled a rozplývám se. Ten pocit se rozrůstá do takových výšin, že na sebe v duchu musím zakřičet.

Bylo by tak lehké mu podlehnout. Tak jednoduché mu vlézt do postele a vyspat se s ním. Tak průzračně ubohé nechat ho, aby se mě zmocnil. Ale já nejsem ubohý, nesmím být. I přesto všechno jsem pořád James Sullivan. A i přesto všechno pořád hrajeme proti anonymovi, který by měl z našeho úletu radost. Tu mu ale nedopřeji. I kdybych se měl ukousat. Nesmím s Andrewem nic mít. Už jen kvůli jeho bezpečí.

***
Andrew

Moc se s lidmi z Rhodebury nestýkám. To už jsem nejspíš i říkal. Nejde o to, že by mezi náma panovala nějaká nevraživost nebo nenávist. Vždycky jsme se jako malí mezi sebou tolerovali a každej obdivoval vesnici toho druhýho. Jenže já si svojí partu našel docela brzo a nepotřeboval jsem do ní zahrnovat nikoho novýho. Pokud jsem někomu věřil, pak to byli ti tři, kteří měli mou loajalitu v každým směru. Ale přece jen občas nastal čas, kdy jeden z nás chtěl do větší společnosti, a tak vyhledal nějakou akci - většinou jsme stejně skončili v Zápraží všichni, nehledě na Rhodebury nebo Crestbury. Takže mě ani nepřekvapilo, když Chris vyrukoval ráno s tím, že bychom se všichni měli jít zase někam pobavit.

Viděli jsme se všichni před čtyřmi dny, ale oproti loňsku nebo předloňsku, kdy jsme všichni pracovali na vinících a vídali se každej den, to byla sakra bída. Takže jsem souhlasil, protože na vinicích jsme měli s Jenny volno, Chrisovi začala dovolená a Linda se prostě jen poflakovala, takže měla čas pořád. Chris nám všem ve skupinovým chatu (mně teda i osobně) vysvětlil, že Jay z Rhodebury pořádá párty. Přesně ten Jay, kterej byl u Hanka doma, když si nás pozval Daniel kvůli Zápraží. Mělo se jednat o nějakou zahradní párty, která všem z okolí měla vynahradit zavřenou putiku široko daleko. Ta nejbližší byla až v Runhillu, kam by se každej musel dopravit buď autem, což by znamenalo, že nikdo nemůže pít anebo linkovým autobusem, kterej jezdil jednou za tři hodiny. Takže jinou alternativu nikdo z nás neměl.

Takže teď sedím na jedný z laviček u stolu, u kterýho sedí dalších deset lidí a rozhlížím se kolem sebe. Dům Jayových rodičů je velkej, ne tak velkej jako například starostův dům (tedy dům bývalýho starosty a tedy i Jenny) anebo Sullivanova rezidence, jak tomu většina z vesnice říká, ale obstojně větší, než můj dům nebo ten, v němž bydlí Linda. Ta se každopádně neostýchá nalívat si každou chvíli tekutiny a pouštět se do konverzace s úplně neznámými puberťáky. Chris oproti tomu stojí opodál u reprobeden, který si sem Jay prozíravě přinesl a o něčem zapáleně mluví právě se synem majitelů, kteří jsou v nedohlednu.

Jenny zase sedí o dva stoly dál s nějakou svojí spolužačkou a vypadá to, že se dobře baví. No a mě dělá společnost Garry z vinic. I ten, jak se zdá, dostal dneska volno na noc. Zdálo se mi, že ten kluk jede totálně bez volna už čtrnáct dní a to by dokázalo povalit i vola. Taky jsem to jednou zkusil a skončil jsem u jedenáctýho dnu, totálně dezorientovanej a unavenej tak, že jsem prospal skoro celý dva dny. Na začátku si všichni myslej, že se dá zvládnout všechno, ale ono ne.

I teď na sobě docela cítím únavu. Ale není to ta pravidelná únava, ta nepříjemná vlezlá, kdy je na sebe člověk nasranej, že by neustále jenom spal. Tahle je příjemná, taková otupující. Jako bych se vznášel na obláčku. A vím, že to způsobuje ta třetí velká sklenička vodky s džusem. Nutno podotknout, že tý vodky je tam daleko víc, než toho džusu. Může za tu příjemnou otupělost i fakt, že mě James okukoval. Netuším přesně jak dlouho, ale když jsem zvedl pohled, abych se ho mohl zeptat, jestli se můžu jít napít, koukal se na mě tak hladově, že chybělo málo k tomu, abych se nezačal smát. Ať už je ledovej, jak jen chce, to naše poslední sblížení, pokud se to tak dá nazvat, v něm něco probudilo. Rozhodně tu fyzickou přitažlivost.

Hodně se mi tím připomělo naše první setkání. Já polonahej a on ve značkových věcech, vymydlenej, nažehlenej a totálně nevinnej. Pamatuju si i ten ruměnec, co se mu udělal na tvářích. Bylo to tenkrát hodně vtipný. Tohle bylo ale o něco málo jiný. James už nebyl ten nevinnej kluk, jeho pohled nebyl plnej nenasytný bádavosti, ale spíš plnej chtíče. Sexuálního chtíče. Skousával si spodní ret a působil, jako by on byl v mojí loňský pozici. Jako bych já byl jeho cíl a on mě měl dostat za každou cenu. Přece jen se ale pak ovládl. A když jsem odcházel, předal mi prachy a víc se se mnou nebavil.

Tolik k tomu, že jsme se možná někam posunuli.

"Hele," drkne do mě nemotorně Garry. "Zřejmě i šéfíci nemaj kde upustit páru."

Zprvu mi nedochází, co to mele a kam to vůbec kouká. Když ale otáčím hlavu a zaostřuju k bráně, vidím přicházet usmívajícího se Daniela, kterej budí pozornost. Ale ne takovou, jakou jeho brácha, kterej se loudá za ním a znuděně si prohlíží svoje okolí. Vypadá jako totální namyšlenej parchant v tom bílym tričku značky Calvin Klein a černých bermudách s malým krokodýlem na kapse. Lacoste. Vlasy, který mu začínají dorůstat, má zakrytý černou kšiltovkou. V hrudi začne bubnovat srdce zase o něco rychleji.

"Nepřekvapuje mě ale, že tady šéf je," ozve se znova Garry a přihne si ze svýcho modrýho kelímku. "Poslední dobou se mezi všema šušká, že sem jezdí pravidelně."

"Jako do Rhodebury?" reaguju otázkou zmateně. Je jasný, že James bude jezdit i do Rhodebury vyřizovat nějaký věci. Stejně jako to čas od času dělá Hank. Nic zvláštního na tom není. Jen mě zaráží, že Garryho nepřekvapuje Jamesova přítomnost tady. V Jayově domě.

"Ne," podívá se na mě jako na totálního idiota. "Povídá se mezi všema, že sem jezdí za Jayem. Někdy brzo ráno, jindy zase večer. Někdo je dva zas viděl nedávno u šéfa doma. Nikdo to neřekne nahlas před ním, ale všichni věděj, že ti dva spolu neprobíraj žádný obchodní partnerství."

To jen potvrzuje moje podezření z toho dne, kdy si nás Daniel sezval a Jay se na Jamese divně usmíval. Stejně jako James opětoval jeho pohled. Nic to ale nemění na tom, jak strašně mě to bodá přímo do toho bušícího svalu. Jak moje nohy ztrácí na váze z nepříjemného pocitu, kterej mi proudí žilama. Je to jako kdybych stál hrozně vysoko a zem pode mnou byla až neskutečně daleko. Odporný mravenčení a teď už ani ten opojnej stav nepomáhá tomu, abych uvnitř nekrvácel. Měl jsem s tím počítat. James mi nic nedluží a je jasný, že ke mně už necejtí to, co tenkrát. Počítal jsem s tím, že i kdybych v něm dokázal probudit toho starýho Jamese, nevrátí se úplně vcelku. Počítal jsem vlastně úplně se vším.

Jen ne s tím, že i přes to všechno, to bude tak setsakramentsky bolet.