V domě bylo celkem ticho až na hudbu vycházející z horního patra z Claiřina pokoje. Bundu jsem pověsila na věšák v chodbě a tašku si nechala volně na rameni. V zrcadle jsem zahlédla i svůj odraz - červené tváře z běhu a rozcuchané vlasy na všechny strany. Šla jsem rovnou do kychyně, měla jsem strašný hlad. U stolu seděla v čele Emily a vidličkou přehazovala jídlo z jednoho konce na druhý. Vypadá to, že Claire musela vařit.... Erik se vrátil z práce asi brzo, protože teď seděl u stolu a snažil se sníst aspoň trochu z večeře. Měl na sobě tepláky a tričko. Nebylo moc příležitostí abych jej takhle viděla. Sharon nebyla doma, neviděla jsem její auto na příjezdové cestě, ani její boty v chodbě. Stoupla jsem si do dveří a odkašlala si. Emily to vytrhlo z jejího transu. Vzhlédla a když mě uviděla vyběhla od stolu a vrhla se mi kolem krku.

„Ahoj, Princezno, tak jak ses měla?“

Pošeptala jsem jí do ucha. Emily mě stiskla a aby jí Erik neslyšel mi odpověděla.

„Dobře, hrála jsem si s krokodýlem, a mám hlad, nemohla bys něco uvařit?Claire vařila, ale mě to nechutná....“

Nedivila jsem se. Claire vařit neuměla. Myslela jsem, že si dám aspoň sprchu, ale asi to nebude možné. Emily už mě vedla směrem ke kuchyňské lince. Erik mi kývnul s úsměvem na pozdrav a s prosebným pohledem nepozorovaně odtáhl svůj talíř. Přikývla jsem, že něco udělám a jeho obličej se vyjasnil. Celé hodiny trávil v práci a přežíval hlavně na kávě, nedivila jsem se, že chce pořádnou večeři. Tašku jsem pověsila na židli a otevřela ledničku, která byla vždy plná jídla. Probírala jsem očima obsah naší ledničky, a přitom jsem si uvědomila, že jsem přišla pozdě.

„Omlouvám se, že jsem přišla pozdě “

Z ledničky jsem vytáhla vajíčka, zeleninu a kousek salámu.

„To nevadí, a jak proběhl první den ve škole?“

Erikova otázka mě trochu zaskočila, ale když jsem se otočila, visel na mě pohled zvědavé Emily i Erika.

„Dopadlo to dobře, podepsala jsem nějaké papíry, uvedli mě do třídy a pokračovalo se ve vyučování“

Erik se usmál, že jej ta informace potěšila. Rozmíchala jsem vajíčka, nakrájela zeleninu a pro Erika jsem zvlášť udělala omeletu se salámem. Emily stála na špičkách vedle mě a celou dobu pozorovala, co dělám. Po kuchyni se začala linout vůně teplé večeře a Emily si šla sednout na klín Erikovi, aby jí držel než bude večeře hotová. Erik si vysadil Emily na klín a snažil se odpoutat její pozornost. I jemu ale dělalo problémy se soustředit. Dala jsem tři omelety na talíře a společně s oblohou je postavila na stúl. Emily seděla v pozoru a nedočkavě čekala na svůj talíř. Všichni jsme si sedli ke stolu a začali jíst. Emily i Erik spolu hltali každé sousto. Bylo to celkem vtipné. Nechtěla jsem to vytahovat, ale lepší příležitost už by se mi naskytnout nemohla.

„Dneska odpoledne jsem si našla práci..“

Řekla jsem mezi sousty a střelila pohledem po Erikovi. Byl velmi zaneprázdněn svým talířem, ale přestal v jídle a podíval se na mě.

„To je skvělé, a kde budeš pracovat?“

Zrovna jsem měla plnou pusu, takže jsem chtěla polknout. S odpovědí mě, ale někdo předběhl.

„To bych taky ráda věděla, nech mě hádat...budeš prodavačka, nebo pošťačka...“

Až teprve teď mi došlo, že hudba z patra ustala a Claire nás pozorovala mezi dveřmi.

„Claire, nech toho...i ty by sis měla něco najít“

Ozval se přísným tonem Erik.

„A teď, kde teda budeš pracovat Lorelai?“

Claire se od dveří vítězně ušklíbala a já měla chuť jí ten úšklebek seškrábat.

„Budu pracovat v autodílně, kousek od centra“

Erik se na mě překvapeně podíval a Emily od stolu zvláštně zajásala.

„Netušil jsem, že se vyznáš v autech...“

Nikdo toho o mě moc nevěděl, takže jsem na něj jen mrkla. Erik se asi probral ze šoku a hlasitě se zasmál.

„No, aspoň budu vědět, kam mám dát  do opravy auto.“

Usmála jsem na něj, potěšilo mě, že se na to Erik dívá takhle. Claire od dveří si povýšeně odfrkla a uchechtla zároveň.

„Skvěle v tom případě tě můžu doporučit všem ve škole, aby viděli, jak jsi schopná“

Claire se jízlivě usmála a odešla nahoru zpět do svého pokoje, kde se o moment později rozlehla hudba. Skoro jsem měli prázdné talíře, když se Erikovi rozvibroval telefon. Erik vzal telefon a šel jej zvednout do své kanceláře.

„Můžu za tebou přijít Lorel?“

Emily měla snězeno a svýma zkoumavýma očima mě pozorovala.

„Nevím Emily, zeptám se šéfa, ale myslím, že snad jednou ano“

Emily se usmívala jako sluníčko, vyběhla nahoru do svého pokoje a o minutu později byla zpátky dole s krokodýlem.

„Jmenuje se Carlos a Jake ani Simon mi nevěří, že jsi ho vyhrála“

 Kdo by si to myslel...Byla jsem strašně unavená a nutně jsem potřebovala sprchu.

„Bude to naše tajemství Emily, musím jít do postele a ty taky...takže do postele“

Emily jako na zavolání zívla a oddupala do svého pokoje. Byl to náročný den...umyla jsem nádobí, osprchovala se a zalezla do postele. Rychle jsem usnula a ráno.....jsem zaspala.