Osm nožů s černým ostřím a dokonalou rukojetí, čtyři větší byli uprostřed a každá z nich měla na jílci jednu vlastnost a vedle nich byli po obou stranách dvě menší. Už jsem to viděla, stejné měl i Leo, ale přesto nebyli jeho - ty mám já. Opatrně jsem natáhla pravou ruku a zprava jsem se konečky prstů dotkla všech dýk...Obětavost, Odvaha, Věrnost, Čest...vlastnosti vojáka. Čí jsou?..Jak se dostaly sem?...Stále jsem pohledem přejížděla po všech dýkách. Ty hodiny, které jsem strávila s dýkou v ruce při tréninku hodu na terč. Tajné nácviky vrhání v noci......to všechno se vrátilo zpět.

„Hej, Krásko, myslíš, že hodíš ještě dneska?"

Ten kluk mi lusknul prsty před obličejem a ušklíbal se.

„Je ti dobře, Lorel?"

Přesunula jsem se k Emily. Ty vzpomínky mi dodaly sebevědomí, chtěla jsem ukázat, že na to mám, znovu cítit ten úžasný pocit. Emily si mě chvilku prohlížela a pak se jí na tváři objevil ten největší úsměv. Obrátila jsem se na toho kluka.

„Za kolik bodů je hlavní cena?"

Ten kluk vytřeštil oči.

„Hele, brzdi....stačí když dáš padesát, pro začátek"

Zvedla jsem na něj jedno obočí, aby mi řekl co potřebuju.

„ Fajn, musíš dát 600 bodů, ale dost pochybuju, že by se ti to povedlo"

Konečně jsem dostala odpověď. Podívala jsem se na pouzdro a zvolila si dýku nesoucí slovo Čest. Teď už jsem nepochybovala, že dříve patřili někomu z armády, dokonale vyvážená, přesný tvar a velmi ostrá. Chvilku jsem dýku přetáčela v pravé a levé ruce, vzpomínala na staré časy. Stoupla jsem si k čáře a podívala se na terč. Byla bych schopná hodit okamžitě střed, ale nechtěla jsem, ještě ne...Zaujala jsem postoj a hodila...dýka se zarazila v pravé části na 75 bodech. Emily vedle mě vypískla. Cítila jsem se opojená, sáhla jsem po dalším noži tentokrát po Odvaze, a provedla stejný pohyb, tentokrát jsem hodila na opačnou stranu také do 75 bodů. Totéž jsem zopakovala i u třetího nože. Věděla jsem, že pro hlavní cenu teď musím hodit perfektní střed, a věděla jsem, že se mi to podaří....

„Sakra, udělala jsi na mě dojem, to jo..ale s hlavní cenou se můžeš rozlou.."

Nečekala jsem až to dořekne....hodila jsem poslední nůž Obětavosti s otočkou ze zadu. Přesný střed...kluk zíral s naprostou pusou dokořán a já měla na tváři triumfální úsměv.

„Můžu dostat svojí cenu, prosím?"

Ten kluk stále neměl slova, pak se otočil na patě a ze zadu přinesl obrovského plyšového krokodýla. Podal mi ho a já jej hned předala do náruče Emily. Která jej mačkala ve svém sevření.

„Jak jsi to krucinál dokázala?"

Pak jsem si uvědomila, že to možná byla chyba. Podívala jsem se a zkontrolovala jestli to někdo viděl. Zdálo se, že ne. Vrátila jsem se pohldem ke klukovi, který zdřejmě čekal na odpověď. Udělala jsem to co by udělala každá holka v mé situaci....hrála hlupačku.

„Viděla jsem, jak se to dělá v televizi"

Ten kluk mi věnoval skeptický úsměv a já už manévrovala pryč od stánku. Když jsme procházeli kolem stolů pod stromy, o strom se opíral ten postarší muž, který byl u stanoviště a ukazoval správný hod. Teď mě pozoroval se skříženýma rukama na prsou se zvednutým obočím. Viděl mě...to není dobré. Věnovala jsem mu stydlivý úsměv a uháněla jsem s Emily pryč. Divila jsem se, že Emily už pak nechtěla na žádnou atrakci, ale navadilo mi to. Ten pocit hrdosti, když jsem svírala v ruce nůž a úsměv na Emilyně tváři s jejím novým krkodýlem, pro mě byli znamením, že jsem udělala správně. Došli jsme domů. Claire doma ještě nebyla a nikdo jiný také ne. Emily vyběhla do svého pokoje a zavřela se tam. Dala jsem si sprchu a převlékla se do čistého oblečení...chvilku jsem váhala až jsem nakonec otevřela skříň a z pod oblečení vytáhla pouzdro. Klekla jsem si na zem a otevřela jej. Osm nožů, čtyři slova v černém a nebezpečném provedením...mé nože, moje vzpomínky. Pouzdro jsem zavřela a vrátila jej zpátky, zavřela skříň a stála jsem proti kalendáři. Zítra do školy + poznámka najít si práci...Mno, to bude bezva den....