Po snídani jsem s Emily vyrazila k Bethy do obchodu. Díky Erikovi a volnu ve škole měla i dobrou náladu.

„Myslíš, že nám teta Bethy dá i růžové navíc?.....“

Stály jsme před obchodem a Emily tlačila do dveří. Nad námi se rozezněla známá zvonkohra a pohltila nás vůně květin. Jako obvykle jsme se prodíraly záplavou květin, až dozadu obchodu.

„Holky jste to, vy?“

Bethy prošla skrz závěs a postavila se za pult. Mile se usmívala a automaticky začala za asistence Emily odsypávat medvídky do sáčku. Prohlížela jsem si obchod a přivoněla k několika květům. Emily mezitím, už určitě stihla pár medvídků spořádat. Vrátila jsem se za Emily a Bethy k pultu a sedla si na blízkou stoličku.

„Takže, jak ses měla Lorel?...a ty Princezno?“

Podle Bethyina výrazu mi došlo, že všechno ví. Usmála jsem se a vzala si od ní misku medvídků, kterou nám připravila. Postavila jsem si jí na klín a hned vybrala pět zelených.

„Lorel, byla nejlepší.......všem to tam nandala a taky je to moje pravá velká sestra.“

Emily si do pusy nacpala několik medvídků a hrdě si vybírala další. Bethy na mě  ustaraně mrkla, ale já jí uklidnila. Jsem v pořádku....

„No, Will také říkal, že to bylo podle jeho slov....výjimečné.“

Zakuckala jsem se, když na mě Bethy mrkla a cítila, jak červenám. Zřejmě to už taky věděla, a kdo ví, co všechno.

„V pořádku, Lorel......žádné rozpaky. Myslím, že pro našeho Willa se našla vážně úžasná dívka. A jsem velmi ráda, že jsi to ty.“

Skvělý...Zčervenala jsme ještě víc a snažila se to nervózně zakrýt.

„Lorel prý s Willem teď chodí teto Bethy. Claire mi to řekla.“

Jsou chvíle, kdy i Emily dokáže být tak protivná..... Strčila jsme trošku do Emily za smíchu Bethy.

„Já vím, Emily......a nevíš náhodou jestli bere Will Lorel na ples?“

Přála jsme si někde skrčit pod stolem, jak na mě Emily vykulila oči. Už jsem věděla, že teď bude otravovat dokud to nezjití. Koutkem oka jsem se dívala na Bethy, která to celé pobaveně sledovala. Nadechla jsem se a nakonec odpověděla.

„Fajn, pozval mě.“

Emily vypískla a pak začala skákat nahoru a dolů. Až mi málem vysypala misku s medvídky.

„Jupí, jupí...Lorel a budeš mít, taky takový šaty, jako má Claire?...a můžu jít s tebou? prosím.“

Bethy přešla od pultu k nám a chytila Emily za rameno.

„Princezno, počkej nech Lorel vydechnout.“

Zaměřila na mě svůj zvědavý pohled a vzala si medvídka z misky.

„Otázkou je jestli Lorel půjde nebo ne?“

Byla jsme v obležení dvou pohledů. Emily mi jen pohledem vyhrožovala ať ani nezkouším říct ne a Bethy té jsem z výrazu nic nevyčetla. Rozhodila jsem tam rukama.

„Proč bych tam neměla jít? Jistě,  že půjdu.“

Prakticky jsem prohrála sázku a pak souhlasila a řekla to Willovi. V tu chvíli se na mě Bethy s Emily zářivě usmály a Bethy se ke mně naklonila.

„Z a tohle se omlouvám, Zlatíčko.“

Nechápavě jsme se na ní podívala a zakroutila hlavou. V tu chvíli jsem pak rázem nadskočila, když mi někdo zezadu zakryl oči.  Poznala jsem, že je to Will, ale stejně se snažila otočit. Co tady vůbec dělá?...

„Wille pusť mě.“

Ruce zmizely a já se překvapeně otočila. Will stál za mnou s křivým úsměvem a s rukama v kapsách.

„Co tady děláš?“

Will se naklonil přes mě a vzal si z mojí misky rychle několik medvídků. Hodil si je do pusy a pak teprve mi odpověděl.

„No, vlastně jsem jel za tetou abych jí pomohl s dodávkou, ale když jsme tě tu uviděl, tak mě napadlo, že si zajistím partnerku na ples.“

Moje obočí vyletělo vzhůru a moje nechápavost ještě výš. Pak jsem viděla, jak Will za zády vytahuje mobil a něco hledá. O chvilku později se obchodem rozlehly moje slova.

„Proč bych tam neměla jít? Jistě, že půjdu.“

To se stalo ještě dvakrát a můj pohled se zúžil...nahrál to.Otočila jsme se přes rameno na Bethy, která to očividně celou dobu věděla a proto její omluva. Vytáhla to ze mě. Zamračila jsem se na Willa.

„Za tohle zaplatíš.“

Očividně mě nebral moc vážně, když se znovu natáhl přes mě a vybíral medvídky. Pleskla jsem ho přes ruku.

„Hej, zelený jsou moje.“

Uhnul, ale stejně se pak na mě podíval a schválně je snědl.

„Zelený jsou i moje oblíbený, nemůžu si pomoct.“

Nevinně pokrčil rameny, ale já mu na to neskočila. Rychle jsem dala misku z jeho dosahu.

„Ahoj, Wille....půjdete s Lorel na ples?“

Will zpozoroval Emily a vysadil si jí nahoru .

„Čau, Princezno, jo mám to v plánu jí tam vzít. Doufám, že jí přinutíš dostat se do nějakých super šatů, co říkáš?“

Spiknutí, tohle je zatracený spiknutí..... Nevěřícně jsme kroutila hlavou. Odkdy je Emily na jeho straně?....

„Jenže Lorel ještě žádný šaty nemá.“

Zahlédla jsem zděšení v Bethyině tváři.

„Pro krista! Neříkej, že ještě nemáš šaty. Ples je za týden a ty je nemáš?.....“

Sklonila jsem hlavu dolů.

„Já neplánovala, že půjdu navíc toho bylo v poslední době na práci víc, než se snažit shánět šaty na ples.“

Řekla jsem kysele a přála si zmizet.

„Tak to ne, Lorel...jsi pro mě jako jediná dcera. Zavřu obchod a půjdeme ti vybrat nějaké šaty....Emily jde s námi. Wille...řekni, že ty oblek máš.“

Páni, až teď mi došlo, že i Will musí mít oblek. A nedovedla jsme si to moc představit narozdíl od jeho každodenních džínů a tričku.

„Netvař se tak nevěřícně. Jasně, že mám oblek. Myslíš, že by mi máma dovolila jít tam v teplákách?...to těžko.“

Proč mi pořád připadá, že nikoho nezajímá, co si myslím?.....Emily jásala z vize, že jdeme nakupovat, Bethy zmizela za závěsem a  Will ten myslím, něco říkal. Byla jsem myšlenkami jinde do chvíle než mi zvednul bradu.

„Hej, nebuď naštvaná. Nenapadlo mě, že to teta vezme až tak do svých rukou...vymluvím jí to.“

Will se chystal jít za Bethy a já ho chytila za zápěstí.

„Ne, je to v pohodě....jsem ráda. Nemám žádný šaty a Bethy to myslí dobře. Budu v pohodě.“

 Will mi stisknul ruku a to už vyšla Bethy oblečená v lehké bundě.

„Tak jdeme vážení...Wille tebe nikam nepustím. Vybírání šatů je holčičí záležitost.“

Will se v tu chvíli zakřenil jako malý kluk a nevinně se usmíval.

„Ale já bych se díval rád.“

Bethy jej zpražila děsivým pohledem a hnala nás pryč. Zvonkohra se nad každým z nás rozezněla a stáli jsme venku na chodníku. Emily chytila jednu mojí ruku a Will komicky tu druhou.

„Budeš vypadat úžasně v čemkoliv...vím to.“

Jo, strašně vtipný....Vlepil mi rychlou pusu, , při které Emily nepokrytě zírala a pak odešel na druhou stranu než jsme šly my.

„Ehmm, Bethy...jsem ráda, že to děláš, ale měla bych zavolat Erikovi, kde jsme a vůbec nemám dost peněz na šaty.“

Bethy nás vedla městem a na starost si vzala Emily. Já šla kousek za nimi a vytáhla mobil. Vytočila jsem číslo domů a nechala to vyzvánět.

„Haló?...kdo volá, u telefonu Claire.“

„Claire?..tady, Lorel. Volám, protože došlo ke změně plánu a Bethy bere mě a Emily abych si vybrala šaty na ples. Vzkážeš to Erikovi?“

„Jasně, to můžu....do jakého obchodu jdete?“

Odložila jsem telefon a zavolala na Bethy. Naštěstí jsem zaslechla odpověď.

„Má to být nějaký salon na rohu u centra......“

„....tam to neznám, ale nevadí. Řeknu to tátovi. Bavte se.“

„Claire!..Claire, počkej.“

Claire včera slibovala Emily, že spolu vyberou šaty. A tohle by nemuselo být tak špatné, když Claire zahodí masku mrchy.

„Nechceš se k nám přidat. Bude se mi hodit tvůj odhad.“

Telefon na chvíli ohluchl a já si hlídala abych neztratila Bethy s Emily.

„Nebude ti to vadit, Lorel?“

„Ne, jestli chceš, víš, kde nás najdeš.“

Ukončila jsem hovor a doběhla smějící se Bethy a Emily, zrovna když jsme dorazily k malému obchůdku ukrytému na rohu mezi obchody. Marys salon..tak se jmenoval. Ve výloze stáli figuríny navlečené do krásných šatů, ale já neměla šanci si je prohlédnout, když mě Bethy strčila dveřmi dovnitř. Zvonek nad dveřmi ohlásil náš příchod a ocitly jsme se v záplavě. Nevlečených figurín, stojanů, látek , broží, kamenů a taky bot. Nevěděla jsem, kam s očima stejně tak Emily, která bežela k prvním šatům, který jí padly do oka. Otočila jsem s ek Bethy, která právě na dveřích otáčela ceduli s nápisem ZAVŘENO ven. Co? Zmateně jsem sledovala Bethy, která se, ale usmívala a byla jako doma.

„Ach, takže tady jste....už jsem něco přichystala.“

Otočila jsem se za příjemným hlasem, abych viděla ženu v přibližném věku, jako Bethy ve slušivém kostýmku. Zřejmě majitelka.

„Vítám vás, tady. Jsem Mary..majitelka. A ty musíš být Lorel a Emily. Už jsem o vás slyšela, takže máme hodně práce. Pojďte dozadu. Připravila jsme nám čaj a taky sušenky...no, tak pojďte.“

Emily neměla snad sebemenší problém následovat ženu dozadu do obchodu a Bethy do mě musela strčit, abych se vůbec pohnula.

„Ale já chtěla ty růžový.....nechci tyhle. Prosím, nemůžu mít růžové?“

Emily mávala rukama ve vzduchu a otáčela se ze strany na stranu před obřími zrcadly. Měla na sobě, už v pořadí čtvrté šaty ve kterých vypadala kouzelně, ale jednoduché růžové u ní vyhrávaly na plné čáře.

„Lorel, šup..no, tak nech Emily být. Zkus tyhle.“

Zatáhla jsem za sebou znovu závěs a tentokrát se snažila dostat do žlutých šatů, které ke mně hodně přiléhaly a obepínaly mě. závěs se odhrnul a já v zrcadle viděla Paní Mery.....

„Ts, Ts, Ts...to není ono. Tyhle určitě ne, Drahoušku. Přinesu ti nějaké zezadu. Všechny dívky mi je je odmítly, že ví, co teď letí..pche, neví vůbec nic...počkej.“

Mary zmizela za zvěsem a já s povzdechem začala šaty pomalu sundávat dolů.

„Haló?“

Z části jsem odhrnula závěs a podívala se z kabinky ven, abych viděla Claire přicházející zepředu. V další chvíli proběhla kolem Emily tentokrát v zelených šatech a skočila do náruče Claire.

„Ahoj, Claire...koukej. Nesluší mi to?“

Bethy sledovala Claire s Emily a pak se tázavě podívala na mě. Pokrčila jsem rameny a naznačila jí.

„Pozvala jsem ji sama.“

Bethy se jen usmívala přikývla slyšela jsem, jak se s Claire vzájemně představují a pomalu začínala ztrácet trpělivost tímhle zkoušením. Vyzkoušela jsem jich nejméně deset a už to začínalo být nudné.

„Ehm, Lorel?..Jsi oblečená?“

Slyšela jsem Claire, jak si odkašlala a stála za závěsem. Oblečená jsem, ale nebyla.

„Ne, nejsem....podej mi nějaké šaty.“

„No, ehm..jo, jasně to můžu. Jakou máš velikost? Nebo, jaké mám vůbec vzít?“

Zakroutila jsem očima do zrcadla a přehodila žluté šaty přes přehoz ven. Claire se určitě lekla, když na ní šaty spadly, ale o chvíli později zase na mě dopadly tmavě malinové šaty s širokou sukní. S povzdechem jsem se začala znovu oblékat. Dostala jsem se do živůtku a instinktivně se lekla, když se závěs znenadání roztáhl a vklouzla dovnitř Claire.

„Uklidni se...a otoč se.“

Claire mě s klidem otočila a zapnula mi zip na šatech. Prohlížela mě ze všech stran a pak mě strčila ze závěsu pryč. Emily na mě vyvalila oči a s Bethy mi věnovaly plnou pozornost. Nuceně jsem došlapala k malému podstavci, kolem něhož byly zrcadla za všech úhlů. Nebylo to nejhorší, ale ty šaty nebyly jako já...necítila jsme se v nich svá.

„Podle mě jsou úžasné.“

Podívala jsme se na Claire, která mě hodnotila a pak taky na ostatní. n a Bethiin rozkaz jsem udělala snad za dnešek už třicátou otočku a zůstala na místě.

„Jsou krásné, ale myslím, že tyhle jí padnou lépe.“

Otočila jsme se za hlasem Mary, která stála v zadní části a tlačila k nám figurínu s šaty. Ale ty šaty...ty byly nádherné. Byly modré s širokou sukní a živůtkem posetý kameny. Musela jsem se na ně dívat, protože ty byly prostě perfektní. Cítila jsem, jak mě někdo jemně strčil a přitom se smál..Claire....

„No, tak pojď...pomůžu ti je sundat. Tamty jsou vážně lepší.“

Claire mě dostala zase za závěs a rozepla mi zip. Pomohla mi z šatů a o moment později jsem si oblékala ty modré. Padly mi dokonale a vážně jsem měla nejlepší pocit, když mi Claire zapla zip na posledy.

„Lorel...děkuju, že jsem tady mohla být. V těch šatech vypadáš úžasně...událám nám oběma vlasy. Uvidíš.....budeš vypadat skvěle.“

Přes odraz v zrcadle jsem se dívala na Claire a poprvé mi přišlo, že se chová obyčejně a měla pocit, že možná jako pravá sestra. Vyšla jsem ze závěsu pryč a sama se postavila na podstavec a zatočila se. Nikdy bych nevěřila, že se mi tolik budou líbit šaty.  Moje tetování na rameni mi vyniklo a připadala jsem si opravdu, jak by řekla Emily, jako princezna.

„Týjo! Páni, to je krásný...Lorel.“

Emily mě obcházela s očima upřenýma navrch hlavy a skoro jakoby se bála šatů dotknout.

„Mary, ty jsou úchvatné...bereme je.“

Podívala jsme se na Mary. Podle toho, co jsem zaslechla, tak jsou s Bethy dobré kamarádky, ale jak to jsem netušila.

„Moc vám, děkuju...ty šaty jsou vážně nádherné. Kolik stojí?“

Mary mě naposled otočila. Zkontrolovala ze všech  stran a zatočila se mnou. Nakonec mi ještě podala pár bot na podpatku, které ladily k šatům.

„Neříkejte jí to! Zaplatím za obě šaty. Tady...budu platit kreditkou.“

Zírala jsem na Claire, která ze své peněženky vyndávala svojí kreditku.

„No, co?...tohle je to nejmenší, co můžu udělat.“

Chtěla jsem protestovat, ale Bethy už mě hnala zpátky do kabinky a beze slova mi šaty zabalila, když jsem se oblékla do svých věcí a opustila kabinku. Claire platila u Bethy na pokladně v předu obchodu. Emily zářila, jak sluníčko a taky tak vypadala, když za jednu ruku chytila mě a za druhou Claire. Claire ta se dívala na její spojené ruce a podívala se na mě. Kývla jsem na ní a usmála se. Opustily jsme obchod a vracely se cestou k Bethy ke květinářství, tam jsme se rozloučili a my tři jsme šly k nám domů. Ve dveřích nás uviděl Erik. Všimla jsme si jak rychle mrkal, když nás viděl držet se za ruce všechny tři a pak nás propustil pomalu do svých pokojů. Emily si vzal do kuchyně a já s Claire jsme šly nahoru po schodech.

„Kdo pozval na ples tebe?“

Zeptala jsem se Claire u dveří do mého pokoje. Ta se zastavila a hrála si s popruhem u své tašky.

„Pozval mě Josh...Josh Collins.“

Nevěděla jsem o koho jde. Nezajímala jsem se moc o lidi na škole, ale doufala, že si aspoň vybavuju správného člověka. Otočila jsem se a vstoupila do svého pokoje. Šaty jsem pověsila na dveře skříně a boty uložila v krabici vedle postele. Osprchovala jsem se a už v pyžamu ke mně přiběhla Emily. Toužebně si stále prohlížela šaty, až přinesla Člověče nezlob se.

„Až budu velká, chci mít taky takový šaty....ale růžový.“

Zasmála jsem se a hrály jsme. Jak jsem pozorovala Emily, něco mě napadlo.

„Emily?...Když ti bude volat Will. musíš mlčet, jasný? Nesmíš mu říct, nic  o mých šatech.“

Emily se na mě zamračeně a pak trochu stydlivě usmála.

„Ty chceš aby to bylo překvapení?“

Přikývla jsem a i na Emilyně tváři se objevil úsměv.

„Dobře, přísahám, že nic neřeknu.“

Věřila jsem Emily, když jsme to správně zpečetily a dohrály hru. prohrála jsem, jako vždycky. Poslala jsem Emily do postele a sama zalezla pod peřinu. Dívala jsem se stále na skříň a na visící šaty, než jsem vzala mobil a napsala Willovi.

Já: Spíš?....

Zpráva mi přišla o chvíli později.

Will: Tohle měla být moje první noc, kdybych nespal v kupé, v pokoji se strýcem nebo na tvrdé poloze, ale ne..nespím :D Jaké byly nákupy? :

Já: Byly...zajímavé :P

Will: Zajímavé???.....Nemáš jiné rozsáhlejší podrobnosti?....Koupila sis šaty?

Já: Nee.....Princezna se prohlásila za oficiální princeznu růžové barvy a já vyzkoušela nejméně tucet šatů, ale jo...mám je :P

Will: Vím, že mi barvu neřekneš, ale budeš muset, víš? :P Jak mám vědět, jakou zatracenou barvu si mám koupit kravatu? :o

Smála jsem se a nakonec mě začala zmáhat únava a to i právě kvůli vstávání do školy zítra. Odeslala jsem poslední zprávu a spokojeně usnula.

Já: Jsem unavená...půjdu si lehnout. Možná, že ti bude Herryho chrápání chybět :P PS: Kravata ti bude stačit modrá :)