„Jsme tu...teď zaboč doprava.“

Po tříhodinové cestě jsem navigovala Willa za volantem, aby dorazil k cestě k lesu. Rozeznávala jsem známé obchody a silnice, než jsme vjeli po pískové cestě na kraj u lesa. Užívala jsem si, jak nad hlavou vrhají větve stíny a prolíná se s světlem. Will zastavil a já seskočila dolů, vzala svůj kufr a vydala se rovnou po teď zarostlé a kamenité cestě dopředu. Počítala jsem kroky, než jsem dopočítala v zhlédla. Už jsem rozeznávala obrysy mého starého domova. Nebylo to ,to, co jsem čekala. Cesta, která byla vždy čistá, byla teď zarostlá. Zdobený železný plot byl prolezlý břečťanem a tak na tom byly i stěny na srubu. Ale byl tam...náš..teď už jen můj starý srub..domov. Vím, že Will došel za mnou a nevím, co čekal, ale obdivně hvízdnul. Opravdu neměl čekat malou polorozpadlou starou chatu. Ne, Leo si dal záležet. Zdědil starý srub po svých rodičích a udělal velké úpravy. leo byl člověk, který neustále něco dělal, za ty roky přibylo druhé patro a několik místností velkou garáží a schodištěm k malému jezírku, které bylo jenom moje.

„Čekal jsem hodně, ale ne tohle....“

Otočila jsem se přes rameno a Will se zakloněnou hlavou obdivoval krásu stavby. Usmála jsem se a za ruku ho táhla dovnitř. Železná branka zavrzala pod mýma rukama, když jsem do ní strčila a stála na cestě ke srubu. Rozhlížela jsem se a hned mi došlo, že tohle bude potřebovat velký úklid a sekačku. Stromy okolo mi přišli o tolik vyšší. Dřív jsem znala každý kout, jak vylézt na skoro každý strom a prošlapané stezky kolem. Teď to byla opuštěná samota. Zaprášená okna byla překryta trámy a hřebíky, dřevěné schody byly na místech nalomené a celkově my můj domov připadal bez života a opuštěný. Moc jsem to nepoznávala.

„Lorel nemusíš tam jít...můžeme se sem vrátit později.“

Will stisknul mojí ruku, ale já zavrtěla hlavou.  Ne, chtěla jsem jít. Kufr jsem nechala u brány a Will taky tak. Vydala jsem se po schodech nahoru. Schody pode mnou vrzaly a Will mě jistil zezadu. Dostala jsem se až ke dveřím na kterých byla policejní páska a byl uzamčen. Klíčem jsem otevřela a strhla všechno pryč. Otevřela jsem a zápach zatuchliny mě donutil odstoupit od dveří. Nikdo tady nebyl několik let. Není divu, že se tam nedalo dýchat. Will nahlédnul dovnitř, ale přes zavřená okna a zatuchlý vzduch tam bylo šero.

„Tam nepůjdeš ani ty, ani já....“

Opravdu tam bylo hrozně, ale já se tam dostat musela.

„Opravdu?..tak sleduj.“

Po verandě jsem šla podél oken až k Leově dílně. Doufala jsem, že tohle si aspoň nikdo nevzal. Našla jsem tam, co jsem hledala. Kladivo, páčidlo a ještě spoustu věcí i když určitě tam chyběli všechny hlavní věci. Nevím, co se s nimi stalo, ale v tu chvíli mě to nezajímalo. Vrátila jsem se s tím zpátky a začala strhávat prkna z oken. Will se toho pak ujal sám a další dvě hodiny jsme strávili odkrýváním oken, než bylo všechno dole. Byla jsem na opačné straně srubu než Will a rozhlížela se kolem. Vzduch byl lepší než ve městě, a já byla tady, kde jsem chtěla být. Nevědomě jsem scházela po kamenné stezce dolů. Odhrnovala jsem větve z cesty a několikrát mi ujela noha, ale pak jsem se dostala až dolů k jezeru. Dřív jsem na břehu cvičila s Leem a schovávala se v korunách stromů. Teď to bylo jiné místo. Lehla jsem si do trávy na kraj a zavřela oči. Teď jsem se musela rozhodnout, co budu dělat. Znamenalo to, že Leo se o mě soudil několik let. A Herry i Benito to museli vědět. Snažila jsem se rozlišit, jestli cítím nenávist k Erikovi, nebo Leovi...nešlo to. Chápala jsem, proč to Erik udělal a má matka, konečnš jsem se dozvěděla pravdu a bylo všechno na mně...

„Říkal jsem si, kam jsi zmizela....“

Uhnula jsem a Will se natáhnul vedle mě. To, že jl se mnou pro mě znamenalo mnohem víc.

„Děkuju.“

Řekla jsem a poslouchala okolní zvuky vody. Pak jsme je otevřela a viděla, jak je Will opřený o loket a pozoruje mě.

„Asi bych měl být poctěný, že si mně řekla děkuju, co?“

Zasmála jsem se a přetočila se naproti němu. Vlasy mu trčely do stran, v očích měl hravé záblesky a co bylo nejlepší?..byl tu se mnou.

„Jo, to měl a pozor ať ti z toho nepraskne tvoje ego, jasný?“

Will se zašklebil a lehnul si zpátky do trávy.  Využila jsem toho a lehla si hlavou k jeho ramenu. Will se tiše zasmál, ale ignorovala jsem to.

„Takže teď jsem jako tvůj polštář, jo?“

Strčila jsem ho hravě loktem a zmlknul.

„Mlč, a jo jsi polštář, ale víš, co docela mě tlačí tohle...neměl by jsi tolik posilovat, kam si mám asi lehnout?“

Chvíli jsem ležela a pak se Will najednou prudce pohnul. Byl až moc rychlý a já se najednou ocitla přišpendlená k zemi s rukama nad hlavou a Will si to plně užíval. Byla to stejná situace, jako tenkrát v garáži..tenkrát mě chtěl políbit a já mu to nedovolila.

„Vzpomínáš si?....“

Slyšela jsem Willa a protahovala mlčení. Úšklebek se mi sám rýsoval na rtech.

„Na co bych si měla pamatovat?“

Nevinně jsem se usmála a čekala. Will věděl, že to vím a pamatuju si. Zadržela jsem dech, když se Will naklonil dopředu až se mě dotýkal špičkou nosu.

„Jsi příšerně tvrdohlavá víš?....“

Vím...A pak už jsem neváhala. Zvedla jsem se a Willa políbila. Líbala jsem ho několik minut a pak jsem přestala. Will si mě posadil před sebe a zase jsme jen, tak koukali na jezero.

„Chceš si o tom promluvit?.....“

Povzdechla jsem si  a opřela se Willovi o rameno a odříkala, mu celý příběh od Erika, o tom, kdo je moje matka, jak to bylo a proč jsem skončila u nich.

„Přemýšlela jsem.... z toho, co vím se o mně Leo a Erik několik let soudil, než Erik ustoupil. Myslela jsem, že budu Erika jako mého...otce...nenávidět, ale nejde to. Chápu proč to udělal, ale všechno jsem měla naplánované......teď mám srub a tohle. Mám dokonce školu, kam jsem vždycky chtěla jít.....a dokonce ,no mám tebe. Co mám dělat teď?...když nevím jestli dokážu odejít.“

Několik minut jsme byli v tichosti než Will ticho přerušil.

„Kvůli Claire a Princezně,teď jsou.....“

„jo..moje sestry. I když jen napůl....chápeš. Claire mě za to nesnáší. Jsem pro ní jen připomínka toho, jak Erik podle ní podvedl Sharon, a Emily...jakmile se dozví, že jsem její sestra. Zblázní se z toho. Nedokážu jen, tak jít...teď když vím, že Emily je opravdu moje malá sestra.“

Ta představa Emily, která šílí z toho, že teď jsem její velká sestra se nemohla dostat z mojí hlavy.

„Je jedno, jak se rozhodneš.....ale jestli si myslíš, že tě jen tak nechám, tak na to zapomeň.ׅ“

Zaklonila jsem hlavu, abych na Willa viděla..on to myslí vážně?..

„Wille, neříkám, že tě nemám ráda....mám, ale nejde slíbit něco takovýho. Tohle není pohádka, nejsem ta holka, co vyrostla na pohádkách „žili šťastně až do smrti a láska na první pohled.“

Dívala jsem se Willovi do očí, a čekala. Bála jsem se toho, co řekne. Nemůžu počítat s Willem, že tu bude až do konce. Will se sklonil a políbil mě. Hned pak se odtáhl.

„Fajn, rozejdu se s tebou hned jakmile začneš být protivná,  začneš řešit problémy se svojí váhou, a taky když se vdáš svých jízlivých poznámek nebo, když skočíš Michaelovi na ty jeho kecy..do tý doby si myslím s tebou vydržím, platí?....“

Snažila jsem se nesmát, ale zklamala jsem. Strčila jsem do Willa a začali se přetahovat v trávě.

„Řekni co na tobě kruci holky vidí, máš to největší ego, co znám.“

Pokračovali jsme v pošťuchování ještě nějakou dobu než jsem zaregistrovala zvuk motoru. Trhla jsem zamračeně hlavou a to i Will. Zmateně jsme se vydali zpátky po strmém srázu nahoru. Vyškrábali jsme se nahoru a přeběhli verandu. Přes dřevěné zábradlí jsem viděla dodávku parkovat u cesty a z ní od volantu vystupoval Benito. Ulevilo se mi, ale taky jsem chtěla vědět, co tady dělá. Automaticky jsem chtěla seběhnout po schodech dolů, ale zavrávorala jsem na jednom schodu a radši zpomalila.

„Strýčku?.....“

Benito mi šel naproti a kroutil přitom hlavou ze strany na stranu.

„Lorel. Víte, kolik starostí jsem měl.....Erik volal Herrymu a řekl, co se stalo a pak Herry volal mně a předtím Willově matce. Napadlo mě, že pojedete sem. Jsi v pořádku, Lorel?...“

objala jsem strýčka a pak se odtáhla.

„Věděl jsi to, viď?.....“

Benito uhnul smutně pohledem, ale nakonec mě ještě jednou silně objal.

„Bohužel, věděl, ale došlo mi to, až na konferenci. Byl jsem s Leem dokonce i u soudu, ale hlavně jsem tě hlídal, když tam jel. Zlobíš se?...“

„Ne, nezlobím...“

Zakroutila jsem hlavou a zůstala stát.

„Asi bych možná nechtěla vědět, co jste tady vy dva dělali, ale nebyl jsem tu už dva roky....“

Zamračila jsem se a otočila se na Willa. Pak mi došlo, na co Benito naráží. Will měl i  v krátkých vlasech trávu a věci pomačkané. Hned se mi začala hrnout krev do tváří, jak musím vypadat, já.

„Snažili jsme se dostat dovnitř. Nedá se tam dýchat.“

Snažila jsem se odvést téma jinam a pustila Benita dopředu.

„To se nedivím, schválně to tam bylo zavřené, aby to někdo nevykradl. Nicméně jsem vzal do kufru všechny staré věci. je tam sekačka a ostatní nářadí. Můžeme se do toho pustit...uděláme z toho zase místo, jako dřív Lorelai.“

Benito mě obešel a já si hned s rukama vjela do vlasů. Nahmatala jsem tam chuchvalec zamotaných vlasů a lístků. Will si mě všimnul a nedokázal schovat úšklebek.

„To je tvoje vina.“

Zasyčela jsem a snažila se vlasy rozmotat. Will se akorát se smíchem naklonil a vytáhl mi z hlavy trávu. Úžasný....

„Tak kde jste? Čeká nás dost práce.....“

Teprve pak mi došlo, že Benito má staré pracovní věci a obléká si rukavice. Určitě máme před sebou dost práce....