Dala jsem si horkou sprchu. Vážně jsem jí potřebovala a bylo to uklidňující na ztuhlé svaly. Moje ruka začínala na místech modrat. Dřela jsem si kůži houbou, jak jen to šlo. Pitomec jeden... Umyla jsem si i vlasy a ještě mokré je svázala do drdolu. Není čas si je sušit. Převlékla se do čistých věcí a mohla jít na recepci. Stefan na mě čekal v ležérní košili a kraťasech. Nevím, nemohla jsem ho brát, jako něco víc než přítele. Čím déle jsem s ním byla tím víc věcí jsem si na něm všímala. Byl přeci jen trochu menší a trošku křivé horní zuby, vlasy měl možná trošku víc kudrnaté.

„Zajdeme na drink?“

Stefan mi ukázal celý hotel, což bylo skvělé, protože jsem si zapamatovala jednoduché zkratky, abych se dostala na pokoj a zpět.

„Jasně, můžeme.“

Sedla jsem si na bar a objednala si mléčný ananasový koktejl s mátou.

„Jak dlouho cvičíš?...“

Otočila jsem se na Stefana. Bylo fajn být s ním tady. Nebyla jsem sama a jak bylo vidět, tak on už se nesnažil na mě dělat dojem.

„Asi od té doby, co jsem se naučila chodit.“

Stefan vykulil oči, jak jsem si myslela.

„Děláš si srandu?..To je neuvěřitelný. Jsi skvělá.“

Sklopila jsem pohled a cucala ze svého drinku.

„Díky..myslím.“

„A ten kluk se kterým jsi přijela?...“

Už zase..

„Will. Co je s ním?.....“

Stefan si mě prohlížel a přivíral při tom oč.i

„Nic. Jen, že jste vypadali, no....přátelsky.“

Proč, ty?....Protože jsi tvrdohlavější než peklo, dokážeš říct svůj vlastní názor, nejsi posedlá poslední módou a jsi nejúžasnější holka, jakou znám, a navíc žádná holka, kterou znám by nevykloubila prst s takovou přesností jako ty.Pokrčila jsem rameny.

„Jsme přátelé.“

Držela jsem kamennou tvář, když Stefan zvednul jedno obočí.

„Nemyslím si to.“

Ignorovala jsem to. Může si myslet, co chce.

„A víš proč?...“

Ne...ano....

Mlčela jsem.

„Upřímně. Nemám s holkama moc zkušeností a když jsem tě viděl chtěl jsem zkusit štěstí. A vážně si myslím, že mě chtěl rozmlátit na malý kousíčky, když mě viděl. Neznám ho, ale určitě je k tobě dost citlivej.“

Měla jsem sucho v krku i když jsem se napila drinku. Will žárlil?...Potřásla jsem hlavou a dala Stefanovi pohled.

„Ty nemáš zkušenosti jo?....“

Stefan se zazubil a dal si i svůj drink.

„Možná jsem talent od přírody, jen vážně....je otázka, jestli s ním něco máš i ty.“

Mám?....A pak jsem se zasekla ve vzpomínkách. Den v dětském parku, setkání u ředitelky, střetnutí v autodílně, tanec a polibek na večírku, hodiny a hodiny trénování, včerejší noc ve vlaku a dnešní vystoupení.....Will žárlil. Zapadlo to do sebe.

„Docela rád bych věděl o čem přemýšlíš.“

Trhla jsem hlavou ke Stefanovi, ani mi nedošlo, že jsem se ztratila v myšlenkách.

„Ale o ničem“

Will, kluk po kterým šílela každá holka z celého města si vybral mě. A mě nedošlo, že už se mnou jedná jako bych byla jeho holka.Věděl to Herry? Copak jsme byli tak průhlední? Vždyť na nádraží jsme byli jako ty zamilované páry. V restauraci jsem to taky nemohla ignorovat......kdy jsem já začala vyhledávat a postrádat zelené oči a ten jeho úsměv. Měl velké ego, ale pořád to byl Will....a dal mi na výběr.

 „No, tak bys možná měla začít. Já zmizím....rád jsem tě poznal. Mám zase službu..uvidíme se. hodně štěstí.“

Co?..proč?...Aau....Otočila jsem se přes rameno ke dveřím, kam hodil pohled Stefan, než zmizel druhým východem. Will procházel dveřmi přímo k baru a bylo vidět, že zatíná pěsti.Hodina pryč, je po přednášce. Sakra...

„Jak vám to šlo?“

Will se znechuceným pohledem zkoumal barovou židli vedle mě na které před chvílí ještě seděl Stefan.

„Ušlo to. Mám ti vyřídit, že se sejdeme u večeře.“

S tím se otočil a chtěl odejít.

„Počkej! Hej, kam jdeš? Co mám teď dělat?...“

Will se ani neotočil, takže jsem nechala drink na baru a vydala se za ním.

„Cokoliv, co chceš....“

Vím, že říkal ještě něco, ale nerozuměla jsem mu. Úplně mě ignoroval celou dobu až na patro k jeho pokoji, kde jsem mu skočila do cesty.

„Ty jsi naštvaný.“

Will se mě pokoušel odstrčit, ale nenechala jsem ho.

„Lorel, pusť mě. Chci si dát sprchu.“

To jsem mu věřila. měl na sobě stejné oblečení, co měl předtím.Uhnula jsem aby vytáhl klíč od pokoje a odemkl. Nedovolila jsem, aby mi zavřel dveře před nosem, naopak jsem se dostala dovnitř.

„Lorel, co to kruci děláš?“

Neutíkám...Hned mi došlo, že Herry tam není. Měli menší pokoj než ten můj, ale útulný, dvě postele, skříně, stolek, koupelna.

„Dokážeš se tady vyspat?“

Will mě ignoroval, přetáhl si tričko přes hlavu, hodil ho na postel a zmizel za dveřmi koupelny. Fajn...Okamžitě jsem poznala, která postel je Willova. Měl tam svoje věci. Tekoucí voda přestala asi po deseti minutách. Seděla jsem zrovna na posteli, když Will otevřel dveře a samosebou bez trička s jeho vítězným ušklíbnutím. Hodila jsem po něm jedno z triček co jsem našla.

„Řekni mi, jak to šlo.“

Will se mi vyhýbal pohledem. Začal přebírat věci ze své tašky, i když poněkud nesmyslně.

„Normálně...všichni spokojený a bez problémů. Co dalšího chceš vědět?“

„Co třeba proč jsi naštvaný?“

Willova ramena se napjala.

„Nejsem naštvaný.“

Unikl mi smích, který Willa přinutil se otočit. Já mu to nevěřila.

„Je to kvůli Stefanovi?“

Pozorně jsem zkoumala Willův pohled, a věděla jsem, že mám pravdu.

„Wille, já s ním nic nemám. Je to jen kamarád.“

Věděla jsem, že to na něj nějak zapůsobilo, ale otočil se ke mně zády.

„Jo, jasně..mně to může být jedno, ne?“

Ale není...mně to není jedno....Postavila jsem se na nohy.

„Chtěl mě pozvat na rande.“

Teď se Will otočil. Udělala jsem krok k němu. Vždycky mi bylo jasný, že Will je o necelou hlavu vyšší než já, ale teď to bylo jiné. Držela jsem jeho pohled. Já už nechtěla utíkat.

„Cos mu řekla?“

Hluboce jsem se nadechla.

„Pravdu. Že to nejde......a pak mi teprve došlo, že už mě nebaví utíkat. Myslel jsi to vážně, ale já to neposlouchala.....v noci jsem.....“

Víc už jsem říct nemohla. V dalším momentu už jsem se dostala do Willovi náruče a ve stejném polibku, jako tu noc. Bez dechu jsem se o kousek odtáhla. Will si opřel čelo o to moje.

„Myslel jsem vážně, každý slovo. Spala jsi nemohl jsem tě vzbudit. Mimochodem dost roztomile chrápeš, víš o tom?“

Krev se mi hrnula do tváří a odvrátila jsem pohled, když jsem slyšela Willův smích.

„Hej, je to roztomilý o dost lepší než být v kupé se strýčkem.“

Začala jsem se smát s ním, než jsem mu zase pohlédla do očí. Will mi přejížděl po předloktí prsty a obkresloval malé kroužky.

„Byl jsem naštvaný, když jsem tě viděl s tím poslíčkem. Myslel jsem, že po té noci se to změní, ale když jsem viděl, jak tam stojí a mává ti....žárlil jsem. Nechtěl jsem ti ublížit.“

„Já vím.....“

Will mi dal tentokrát jen lehký polibek, a pak jsem viděla, jak se mu na rty dere úsměv a zaleskly se mu oči.

„Co se děje?“

Ohníčky ve Willových očích tancovaly.

„Znamená tohle, že teď jsme spolu. Ty a já?“

Šlo říct na tohle něco jinýho?...

„Ano.“