„Lorel?...Když ti pomůžu, můžeme jít dřív? “

Uslyšela jsem za sebou slabý nedočkavý hlas.

„Víš, že tohle musím udělat sama Emily“.

Už od rána se Emily strašně těšila na dětské odpoledne, vyprávěla mi o tom jak, půjde na skákací hrad, projede se na kolotoči a odnese si výhru z tomboly. Emily usoudila, že počká až umyju nádobí od oběda a raději se posadila ke stolu a poslouchala rádio. Když jsem umývala poslední talíř rozvrzaly se schody v chodbě a o moment později vkráčela do kuchyně Claire v extra krátkých šortkách, tílku přes které měla přehozenou černou koženou bundu a vlasy měla natočené, tak že ji spadaly v lehkých vlnách na ramena. Podívala jsem se na Emily, která obdivovala krásu svojí sestry s mírně otevřenou pusou. Emily své sestře záviděla její krásu asi si neuvědomovala, že jí to také moc sluší. Emily byla o něco menší verze své sestry, jen s trochu tmavšími odstíny hnědé ve vlasech.

„Už si připravená Emily?, můžeme jít?“

Myslím, že kdyby právě někdo vešel do kuchyně viděl by mě jak s dokořán otevřenou pusou a očima upřenýma na Claire, která měla naprosto neutrální výraz. Trochu jsem se vzpamatovala a podívala se na Emily, stále byla v šoku s vytřeštěnýma očima hleděla na svou sestru. Potřebovala jsem si to ujasnit.

„Řekla si právě, že vezmeš Emily na to dětské odpoledne?“

Claire simě změřila se zlostným pohledem.

„Jistě, že řekla, jsi hluchá?“

Tohle bylo divné, Claire s Emily nikdy netrávila čas...vztekala se když měla dřív hlídat svou sestru - ne musí za tím být něco jiného, nebo se svět doopravdy zbláznil.

„Ale se mnou měla jít Lorel....“

Ozvala se Emily, která se už probrala z transu. Claire se otočila k Emily s vražedným obličjem, který rychle zakryla lítostivým úsměvem.

„Ale já jsem tvá setra, měli bychom trávit čas spolu“

Slovo sestra vyslovila s přehnanou přesností, byla to rána pod pás. Emily se rozzářila, doufajíc, že si užije odpoledne se svou sestrou. Podívala se na mě a zaváhala....

„Může jít Lorel s námi?“

Všimla jsem si, jak Claire udělala úšklebek, tohle vypadá podivně, něco chystá, nenechám jít Emily s ní, nemám z toho dobrý pocit.

„Jasně, že půjdu....aspoň dostaneme velkou tombolu“

Claire na mě vrhla jeden z jejích pohledů, abych to ani nezkoušela. Ty ani nemáš tušení, čeho jsem schopná...blýskla jsem po ní úsměvem. Emily se rozesmála, obě nás chytila za ruce a už nás táhla, ke dveřím. Popadla jsem svou tašku a klíče, a vydali se do parku. Celou cestu, měla Claire na tváři úsměv, který jsem nedokázala identifikovat. Vypadalo, to jako by si šla pro vysněnou cenu. Dětské odpoledne probíhalo v městském parku, spoustu atrakcí pro děti, balonky, stánky s občerstvením. Všude se ozývali dětské hlasy, škemrající o další lístek a smějící se na atrakcích, bylo vidět unavené rodiče sledující své děti od stánku s občerstvením a spokojenost, že se děti baví. Emily nás celou cestu popohánělia teď nás už nás obě tahala k obřímu skákacímu hradu, který se tyčil uprostřed parku. Claire jí, ale zastavila a začala jí táhnout ke dlouhé frontě na tombolu. Emily se vzpírala, že chce jít nejdříve na skákací hrad. Claire se jí ale nevšímala a táhla jí k tombole. Emily začala vzlykat a tomu už jsem nemohla jen, tak přihlížet. Jemně jsem Emily vysvobodila z Claiřina sevření a hodila po Claire můj -Co to krucinál děláš?- pohled. Claire si mě nevšímala a klekla si před Emily, takže teď byli ve stejné výšce.

„Emily, zlatíčko...copak ty nechceš vyhrát hlavní cenu?“

Emily zpozorněla, otřela si trochu uslzené oči do rukávu a upřela svou pozornost na Claire.

„Když půjdeš se mnou, možná budu moct vyhrát hlavní cenu.“

To Emily přesvědčilo, a už dobrovolně táhla Claire k tombole. Claire vykouzlila vítězný úsměv. Šla jsem za nimi a přitom se snažila zahlédnout jak, daleko ve frontě stojíme. Nevím proč, ale stejně mi to přišlo zvláštní v celé řadě byli hlavně dívky v mém věku všechny upravené, nalíčené a na sobě měli velmi těsná tílka a kraťasy. Společně s nimi tam stáli jejich sourozenci, vypadalo toale jakoby si jich nevšímali. Pokračovala jsem za Claire a Emily, které si ukradli místo za Claiřinými kamarádkami Cassandrou a Amandou. Po chvíli čekání, jakoby si Claire uvědomila, že jsem tam snimi se otočila a ne moc přívětivě odsekla.

„Lorelai, co kdyby jsi nám došla koupit něco k pití?“

Už jsem jí chtěla klidně odseknout, že jestli si myslí, že jí budu dělat služku, tak na to může laskavě zapomenout. Emily, ale byla rychlejší. Už na mě upřela své prosebné oči a začala si objednávat.

„Jéé....Lorel, mají tady limonádu? a dojdeš mi jí koupit?“

Věnovala jsem jí pravdivý úsměv a na Claire jsem se radši ani nepodívala. Nevedlo by to k ničemu dobrému. Otočila jsem se a šla koupit dva kelímky limonády, samozřejmě jen pro sebe a Emily. Kluk co tam prodával limonádu na mě mrknul, asi se pokoušel o konverzaci, ale já neměla zájem, popadla jsem oba kelímky s limonádami, jeden červený s jahodovou pro Emily a zelený s jablečnou pro sebe a vracela se k nim, chtěla jsem ale blíž vidět jak Claire vyhraje hlavní cenu, takže jsem přešla ke stromu který byl nedaleko stánku. Dost mě překvapilo, to co jsem viděla. Soutěžící zaplatili za hru postavili se na startovní čáru a jejich úkolem bylo zasáhnout dýkou terč v určité vzdálenosti, podle toho kolik bodů naházeli, tak vysokou cenu si mohli vybrat. Pozorovala jsem postaršího muže, který se zrovna pokoušel vytáhnout před svou ženou a dětmi. Nemohla jsem si pomoct, ale hned jsem zhodnotila jeho postoj, úchop dýky a pohyb, který provedl než dýku hodil - minul. Po druhém neúspěšném pokusu k němu přistoupil starší muž, který mu ukázal správný postoj, divila jsem se jak dobrý byl a ještě více jsem se divila, když trefil ne moc daleko od středu. Přesunula jsem zrak ke stanovištím, které byli opodál - mělo mi to dojít, vedle se nacházeli další čtyři terče a u každého asistoval kluk, všichni bez triček. Věděla jsem, že měla něco za lubem...Byla jsem tak naštvaná, že Claire Emily využila k tomu aby se dostala ke klukovi. Chvíli jsem vyčkávala až se na řadu dostala Emily s Clair - Clair něco řekla klukovi, který jí podal nože, a ten zavolal do zadní části za malý přístrešek, kde měli nejspíš občerstvení. Od zadu přišel kluk, ale tohle bylo poprvé co jsem měla sucho v krku....měl dokonalou postavu, opálený, černé po ramena dlouhé vlasy a na pravém bicepsu a levé straně boku se mu linulo tetování. Sledovala jsem jak došel ke Clair, která se na něj usmívala stoupl si za ní, natočil ji do správné pozice a do ruky jí dal nůž - poprvé se čtyřikrát netrefila, poslední pokus se jí povedl. Nevím proč, ale tohle bylo poprvé co jsem Clair záviděla. Pak jsem se ale podívala ke Clair, Emily tam nebyla. Sakra, kde je Emily?...Emily, tam nebyla, nedávala jsem pozor a teď zmizela. Zběsile jsem se rozhlížela kolem a hledala malou Emily, než jsem se nadála Emily běžela proti mě a za ní jí byli v patách Jake a Simon. Už jsem viděla, jak do mě všichni narážejí, padáme k zemi a limonáda bude všude. Nakonec všichni zastavili a začali se pošťuchovat.

„Tak dost...“

Podala jsem Emily jahodovou limonádu a ona jí třetinu vypila. Viděla jsem jak jí Simon s Jakem pozorovali. A Emily udělala něco, co jsem si myslela, že nikdy neudělá...nabídla jim také. Jake i Simon chvilku zvažovali, zda to přijmou a nakonec společně dopili celou limonádu.

„Emily, proč jsi tam nezústala s Claire?“

Emily se urazila a spustila.

„Claire nic nevyhrála, jen nechala toho kluka, aby jí to pořád ukazoval a chtěla po něm aby přišel a naučil jí to u nás doma“

No, tak trochu jsem čekala, že to uslyším. Jake a Simon, jakoby na to reagovali a vypukli v smích.

„To znamená, že hlavní cena je naše“

Emily vypadala dotčeně.

„Co tím myslíte?“

Strýček s tímhle pomáhá, a pokud toho velkého plyšového krokodýla nikdo nevyhraje je náš.“

„To se ještě uvidí“

Řekla Emily a začala mě táhnout směrem k prázdnému terči.

„Emily, co to děláš?“

Emily zastavila a slzy měla na krajíčku.

„Lorel, já toho krokodýla moc chci, když ho dostane Jake, nebo Simon, tak se mi budou posmívat“

Chápala jsem jí, a taky jsem věděla, že pokud bych chtěla mohla bych jim tady všem ukázat velkolepou show, ale naučila jsem se, že poutat na sebe pozornost nenese nic dobrého. U terče stál kluk s brýlemi s pískovými vlasy, podala jsem mu peníze a přitom na mě šibalsky mrknul.

„Můžu ti ukázat, jak se to dělá...“

Zašklebil se. Pochybuju, že bys mi ukázal, něco co nevím...Oplatila jsem mu úsměv a čekala až mi přinese nože, postavil přede mne kufřík se sadou nožů. Už když jí přede mě postavil, tak se mi zadrhl dech v krku, a když to otevřel, zastavilo se mi srdce, nemohla jsem dýchat.....ty nože, byli až moc stejné....to přeci není pravda.