Au...Probudila jsem se s ztuhlým krkem a svaly. Jako vždy jsem se protáhla. Ruce i nohy jsem napnula a spokojeně otevřela oči. Až na zvuk jedoucího vlaku bylo ticho.Sluneční světlo z okna mě donutilo se přetočit. Znovu jsem se pohodlně uvelebila a zavřela oči. Pět minut spánku navíc, neuškodí.....Chtěla jsem znovu usnout, ale pak jsem prudce oči otevřela. Kruci....Vzpomněla jsem si na to, co se v noci stalo. Nebo se mi to jen zdálo?....Pohled mi putoval po prázdném kupé. Will tam nebyl, ale můj kufr, notebook, DVD a  můj polštář byli na opačné straně na protějším sedadle....důkazy, že jsem to udělala...všechno jsem Willovi řekla... Bezděčně jsem se podívala na stranu do rohu, kde včera Will seděl a kde jsem na něm usnula i já. Ten polibek musel  být skutečný...Aniž by mi to došlo, uvědomila jsem si, že se dotýkám svých rtů. Zakroutila jsem hlavou a vstala. Systematicky jsem začala uklízet věci do kufru a převlékla se do čistých věcí. Vyměnila jsem to za dneska bílé kalhoty, tílko a teplou mikinu s kapucí. Možná odešel někdy v noci, když jsem usnula nebo ho Herry našel....Vyčesávala jsem vlasy do vysokého culíku aby mi nikde nepřekážel, když jsem uslyšela ťukání na dveře kupé. Stále jsem měla zatažené závěsy, takže jsem je roztáhla. Za prosklenými dveřmi jsem uviděla Herryho s obrovským úsměvem na tváři a tácem se třemi hrnky ze kterých se kouřilo.

„Dobré ráno.“

Herryho hlas byl přes sklo tlumený, ale otevřela jsem. Ještě štěstí, že jsem měla všechno uklizeno a celé kupé bylo čisté.

„Dobré, Herry.“

Herry se protáhnul i se snídaní do kupé a já opatrně za jeho zády nahlédla do uličky a do vedlejšího kupé. Will nikde.... 

„Will šel pro naší snídani. Všechno bych to sám nepobral.“

Skvělý, nenápadnost jde do háje.... Rychle jsem se otočila a byla naštvaná, že jsem tak málo nenápadná. Chovám se jako nedočkavá malá holka. Snažila jsem se skrýt svoje ponížení, jak mě Herry prokoukl, a zabrala si místo u okna. Natáhla jsem si nohy a do rukou si vzala kouřící hrnek čaje. Nebyl plný až po okraj, takže i při jízdě vlakem jsem nic nevylila. Herry si vzal také jeden ze dvou zbývajících a zabral místo naproti mně ale na opačné straně u dveří.

„Jak ses vyspala, Lorel?“

Štěstí, že jsem se čaje ještě nenapila, protože jinak by mi zaskočilo. Otáčela jsem horký hrnek v rukách a držela kamennou tvář.

„No, myslím, že jsem se vyspala nejlépe, jak to jen ve vlakovém kupé jde.“

Doufala jsem, že Herrymu moje odpověď bude stačit.

„Nevypadáš moc odpočatě.“

Trhla jsem sebou. Je pravda, že ten sen mi moc spánku nedal, ale potom jsem spala celou dobu.

„Jsem v pohodě. A jak ses vyspal ty?“

Herry upil ze svého čaje. A podle mě si trochu spálil i jazyk.

„Spal jsem výborně. Už je to nějaký pátek, co jsem spal ve vlaku, ale co.“

Vzpomněla jsem si na Herryho chrápání a kousla se při té vzpomínce do rtu. Abych svoje pobavení zamaskovala upila jsem ze svého čaje. Au...je vážně horký, ale dobrý.....Ťukání na dveřeupoutalo pozornost Herryho i mě. Za dveřmi se usmíval Will s druhým tácem s naší snídaní. Herry mu otevřel a Will už pokládal tác se snídaní na volné místo na sedačce.

„Ahoj.“

Zrovna jsem se natahovala pro jeden z talířů s chlebem a zeleninovou oblohou, když se Will posadil přesně naproti mě, takže jsem už neměla místo pro svoje nohy. Co, asi sakra čekal?...

„Ahoj.“

„Jak ses vyspala?“

Ukousla jsem si, co největší sousto ze svojí snídaně  a neodvažovala se podívat Herryho směrem. Ukázala jsem, že zrovna nemůžu mluvit a sledovala scenérii z okna. Neuvědomila jsem si, že si chci ukousnout znovu, dokud mě Will nestrčil do nohy kolenem. Vzhlédla jsem a setkala se s Willovo pohledem.

„Vyspala jsem se tak, jak to jen ve vlakovém kupé jde.“

Will se zamračil a vypadal, jakoby chtěl něco říct, ale obrátil se ke svojí snídani a na mě se, už nepodíval.

„Mno, nebylo by nejlepší kdyby jsme si ještě jednou prošli program?“

Byla jsem Herrymu vděčná, že přerušil nekonečné ticho, které by mohlo následovat. Měli jsme před sebou do konce cesty ještě půl hodiny, kterou jsme celou strávili nad ujasněním programu, který jsem stejně znala snad zepředu  i pozpátku. Věděla jsem už přesně, kde mám v kolik hodin být a kdy budu mít volno. I čísla našich pokojů a naše patro jsem měla v paměti.

„Ah, vidíte.....jsme na místě. Zbalte věci vystupujeme!“

Konečně. Už mě unavovalo poslouchat jedno a to samé a přitom ignorovat brnění vzadu na krku od neustálého  Willova pohledu. Měla jsem ztuhlé svaly od toho, jak jsem se celou dobu ani nehnula. Herry složil plány, program a ostatní papíry až se zvednul a byl na odchodu do našeho druhého kupé pro svoje věci.

„Wille...musíme vzít naše věci.“

„Jo, jasně jsem hned za tebou, jen tu Lorel pomůžu s tím nádobím.“

To snad ne.....Moje věci  byly už všechny uklizený v kufru. Stačilo ho jen dát před kupé k Herrymu aby ho ohlídal mezitímco bych já odnesla nádobí do jídelního vozu. Herry se mezi dveřmi zastavil a podíval se na Willa a pak na mě, jak jsem balancovala se dvěma tácy a talíři s prázdnými hrnky.

„Dobře, ale pospěšte si, musíme z tohohle vlaku vypadnout, co nejrychleji.“

Herry zmizel ve vedlejším kupé a nastalo ticho a napjatá atmosféra. Začala jsem věci na tácu přerovnávat, abych s nimi dokázala projít půlkou vlaku.

„Takže ty to hodláš ignorovat? Doufal jsem, že to neuděláš....“

Ztuhla jsem, když jsem za sebou ucítila Willovu postavu. Chtěla jsem odejít z kupé pryč, když mě ale jeho ruka chytila za zápěstí.

„Co ti je? Chováš se odtažitě. Je to kvůli tomu, co se stalo v noci?“

Will šeptal k mému uchu aby nás nemohl někdo slyšet. Měla jsem zrychlený tep, jako o závod. Ruce se mi začínaly třást a bylo to vidět i na cinkajícím nádobí na tácech. Will mi vzal z ruky jeden zác a vzal si ho pro sebe.

„Lorelai, podívej se na mě.“

Pomalu jsem putovala pohledem nahoru, až jsem se střetla s Willovým pohledem. Nechtěla jsem vědět, co teď hledá v mých očích.

„Nevím co si o včerejšku myslíš, ale podle tvýho chování ti to nedošlo dost jasně. Nikdy by mě nenapadlo, to co jsi mi včera ukázala a já ti za to děkuju......ale nic to nezměnilo.Stále platí ta nabídka, kterou jsem po tobě chtěl....chci abys byla moje holka.“

Chci abys byla moje holka...Will byl vážně ta nejúpřimnější osoba, kterou jsem snad znala. Upřímnost a vážnost, kterou jsem v jeho očích viděla byla neuvěřitelná.

„Proč já Wille? Můžeš mít jakoukoliv jinou holku na kterou se usměješ....“

Nějakým způsobem jsem šla první úzkou uličkou kupé a přecházela s tácem v ruce. Will šel za mnou, než jsme došli až k vozíku v jídelním kupé. kam se odkládalo použité nádobí. Když jsme se vraceli šel Will vedle mě. Procházeli jsme kolem otevřeného kupé ve kterém seděla skupina kluků ve věku sedmnáct možná osmnáct. Všichni zaregistrovali, když jsem šla kolem už zdálky, protože jsme je míjeli i předtím. Byl to přesně ten typ, kterým jsem viděla, že je lepší se vyhnout.

„Hej, Kotě! Dáš nám svoje číslo....“

„Drž hubu, vole....dám ti svoje, Krásko!“

„Chlapi, vypadá to, že má přítele.....“

Ruce se mi sevřely v pěst a bojovala s nechutným pocitem v břiše. Z tohohle se mi vždycky zvedal žaludek..bylo to nechutné. Věděla jsem, že se Will za mnou napnul. Zastavila jsem se u toho kupé. Měli otevřeno a byli čtyři. Měli sebou všichni velké batohy. Nedělala jsem si starosti s jejich vzhledem. Dva z nich na mě mrkali a zvedali obočí, další se podle něj možná neodolatelně šklebil, a ten čtvrtý dost okatě přejížděl pohledem po mě od hlavy až k patě.

„Pěkný tetování, Zlato.....máš jich víc?“

To bylo ubohé...Stoupla jsem si do dveří jejich kupé. Litovala jsem všechny holky, které se s nima, kdy museli potkat.

„Lorel..jdeme!“

Will si mě přitáhnul nekompromisně rukou kolem pasu k sobě.

„Au..jak jsi jí to řekl?...Lorel?...To je sexy jméno, pro tak sexy holku....já jsem Jacob.“

„Být tebou, tak už držím zobák, jinak tebou praštím o tu stěnu, tak že už se nezvedneš, Jacobe.“

Will za mnou zuřil vztekem. Hlavu měl opřenou na mojí hlavě a nechala jsem ho aby mě objal oběma rukama zezadu. Jacob vypadal na idiota první třídy pokud mu nedošlo, že by na Willa měl už jen z toho jaké měl Will svaly zatímco Jacob vypadal, že moc času posilováním netráví. Jacob se otočil pro podporu na ostatní v kupé.

„Žárlivý kámo?.....Myslím, že by nebyl problém praštit o něco tebou, samozřejmě by někdo z nás zaměstnal tady, Lorel aby se nemusela dívat, jak bys pak vypadal. Ale co, kdybys zmlknul a nechal promluvit, tady Krasavici........určitě má nádherný hlas.“

Cítila jsem, jak mě Will jemně odtlačuje ze dveří a je víc než odhodlaný se na Jacoba vrhnout i na ostatní. To jsem nemohla dovolit i když bych to drama docela ráda sledovala. Jacob seděl na kraji, stačilo se naklonit a nechala jsem culík aby mi přepadnul do obličeje. Will mě nechtěl nikam pustit to bylo jasné, ale předklonit jsem se mohla i když se mi z blízkosti Jacoba chtělo zvracet.

„Být tebou, tak si hledím svého, protože on by ti dokázal zlámat většinu kostí v těle, a udělat ti takovou sérii modřin a podlitin, že pochybuju aby si nějakou holku sbalil, Jacobe.  Zaručuju ti, že by jsi měl zvažovat, co řekneš, protože ještě nějaký oplzlý slovo a bude tě to bolet.“

Myslím, že Jacob nečekal, že tohle budou moje první slova, co mu řeknu, ale účinek splnili. Dokud se ten idiot nerozesmál na celé kolo.

„No, páni.....máš osobního strážce. To je teda cool Lorel. Myslím, že z něj strach nemám, ale ty by jsi mi konečně mohla prozradit svoje telefonní číslo.“

Myslím, že Jacob chtěl chytit mojí ruku, ale rozhodně jsem nechtěla aby na mě sahal. A už jsem měla dost toho, jeho přístupu i pohledů od ostatních z jeho party.  Byl to jednoduchý chvat, ale účinný. Moje ruka vystřelila vzhůru, chytila Jacobovu ruku a v příští chvíli v jeho ruce zapraskalo. Mým cílem byl prsteníček pravé ruky. Záměrně jsem mu ho vykloubila.

„Au!...hej, za co to sakra, au doprdele to bolí! Co jsi to udělala?“

Ostatní v kupé byli vyděšení, ale myslím, že Will se za mými záda smál, podle toho, jak jsem cítila otřesy jeho hrudi na zádech.

„Co? Jen to co udělám znova jestli mi ještě jednou řekneš Kotě, Krásko nebo jinak, Ok?“

S klidem jsem se narovnala, jak Jacob zíral na svůj prst, který byl teď v docela jiném úhlu než ostatní prsty. Nic jsem mu nezlomila. Stačilo by aby nebyl srab a pohnul si s prstem zpátky do kloubu, takhle mu to můžou udělat i v nemocnici nebo záchranka. Narovnala jsem se, když mě Will vytáhnul ven z kupé a za možná trošku vystrašených pohledů jsem zasunula dveře jejich kupé a nakonec s nimi praštila. Zajímavé, jak všichni nadskočili a myslím, že s Willovým výrazem za mými zády to bylo bezchybné. Will odmotal ruce z mého pasu a šel za mnou. Blížili jsme se k našemu kupé, kde už jsem viděla, jak před ním stojí kufry Herryho i můj s Willovým. Uslyšela jsem, jak se Will naklání k mému uchu abych to slyšela.

„Proč, ty?....Protože jsi tvrdohlavější než peklo, dokážeš říct svůj vlastní názor, nejsi posedlá poslední módou a jsi nejúžasnější holka, jakou znám, a navíc žádná holka, kterou znám by nevykloubila prst s takovou přesností jako ty.“

zastavila jsem se uprostřed uličky kupé a vstřebávala jeho slova. Will mě elegantně obešel a usmál se na mě s mrknutím, když procházel kolem, jakoby věděl, že to udělám. Němě jsem zírala na jeho záda, když zmizel v kupé.