Nemůžu uvěřit, že je to opravdu tady..... Dneska odjíždím. Nespala jsem snad celou noc. Musela jsem neustále myslet na konferenci. Poslední týden byl šílený. Zvykla jsem si na každodenní trénink. Ignorovala divné pohledy ve škole a starala se jen o trénink. Ke konci týdne mi už nedělalo ani moc velký problém poslat Willa k zemi. Jo, jenže on na to přišel taky....S Willem jsme si vzájemně přišli na slabá místa. Já jsem rychlejší, ale nemám jeho sílu a naopak. Už od brzkého rána jsem prohledávala celý pokoj a snažila se sbalit věci do svého obřího cestovního kufru. Šlo mi to od ruky, ale stejně mi to nedávalo smysl. Plán cesty byl jasný. Chtěli jsme si cestu zpestřit, takže Herry zařídil lístky na vlak a zamluvil pokoje v hotelu. Všechno mělo být perfektní.

„Lorel?...Jsi vzhůru? Můžu dovnitř?“

Erik...Rozhlédla jsem se po pokoji. Bylo tam celkem čisto, až na hromádky věcí, které jsem potřebovala už jen naskládat do kufru.

„Jsem vzhůru, můžeš dovnitř.“

Dveře se pomalu otevřeli a Erik stál v mém pokoji. Vztah mezi námi byl trochu napjatý od naší hádky, ale vycházeli jsme spolu, jak se dalo. Vrátila jsem se k balení a házela věci do kufru, dokud jsem ho nezavřela...měla bych mít všechno.

„Takže máš všechno sbaleno?“

Koukla jsem na svůj kufr, co ležel na posteli a tleskla.

„Jo, myslím, že jo.“

Dneska byl Erik výjimečně doma. V práci si snad poprvé za ty roky vzal dlouhé volno a zůstal doma s Emily. Emily tu nebude sama aspoň celou tu dobu, co tady nebudu já.

„Potřebuješ něco, Eriku?“

Erik vypadal v mém pokoji nepohodlně a rozhlížel se po mém pokoji. Pak trhnul pohledem ke mně.

„Vlastně nic, jen jsem ti přišel oznámit, že ve škole jsem všechno zařídil. Volal jsem tam a všechno domluvil.Opravdu jsou to všechny tvoje věci?“

Erik ukázal na můj kufr na posteli  a já přikývla.

„Jo, a ještě mám svůj batoh, abych si tam dala věci, co potřebuju mít při ruce.“

Hodila jsem pohledem k mému malému batohu, kam jsem si předtím dala peněženku, doklady,nějaké sušenky, mobil, foťák a všechny ostatní maličkosti.

„Aha, tak to už jsi opravdu připravená...“

Erik se pokusil o úsměv, ale byl falešný, to mi bylo jasné.  Stála jsem v pokoji a s Erikem jsme se na sebe dívali než udělal Erik mohutný krok ke mně a sevřel mě v objetí. Přímo mě drtil a nakonec mi dal pusu na čelo.

„Zavolej nám a buď opatrná, ano? Hlavně na sebe musíš dát pozor. Nechci aby jsi se tam bavila s cizími lidmi, nebo jsi si nějak ublížila.

Odstoupila jsem mírně se na Erika usmála a přikývla.

„Jistě, neboj se..budu opatrná.“

Erik začal pomalu couvat nemotorně ke dveřím než je za sebou začal zavírat.

„Zavolám tě nahoru, až tu budeš mít odvoz.“

„Jasně, Eriku.“

Erik za sebou zavřel dveře a v pokoji jsem byla zase sama. Tohle bylo loučení s Erikem...Zakroutila jsem hlavou a raději sebou plácla na postel. Ještě, že loučení s Emily už jsem měla za sebou. Brečela a já se držela abych nebrečela s ní. Ozvalo se zaklepání na dveře. Erik musel něco zapomenout. ..Zůstala jsem ležet a čekala.

„Dále!....“

Slyšela jsem otvírat dveře a čekala, co Erik chce.

„Myslel jsem, že už budeš mít sbaleno, ale nic takovéhle jsem nečekal....“

Wille?...Okamžitě jsem se na posteli a posadila a s otevřenou pusou dokořán civěla na Willa, který se zády opíral o rám ve dveřích. Měl černé conversky, jeany a černé tričko s krátkým rukávem. Už zase mi došlo, že dělám, to co vždycky....okatě si ho prohlížím. Přeskočila jsem k jeho obličeji a jen zírala...ostříhal se. Neměl už vůbec tak dlouhé vlasy, zkrátil je a teď je měl o dost kratší. Měl je krátké a mírně nagelované....líbilo se mi to. Stěží jsem polknula a začala logicky uvažovat.

„Wille...co, tady děláš?“

Vstala jsem a rozhlížela se po pokoji, jestli tady není něco, co by nemusel vidět. Will se odlepil od dveří a se smíchem udělal první krok do mého pokoje. Bylo to jakoby se hned všechny stěny zmenšily a pokoj teď byl extra malý, jako by Will zabíral neuvěřitelně místa.

„ Dobré ráno...Je 7:30 přijeli jsme tě vyzvednout a Erik mě dole pustil nahoru, že jsi vzhůru a balíš.“

Střelila jsem pohledem na můj budík na nočním stolku..7:36....kruci.....

„Já už mám sbaleno, jenom jsem nějak zapomněla na čas.“

Will se usmál  a já si všimla, že díky jeho ostříhaným vlasům jeho úsměv ještě víc vynikne....ajaj...

„Ostříhal ses....“

Sakra, proč jsem to vůbec řekla, vyšlo to ze mě samo....Přála jsem si, aby jsem mohla zmizet. Will se zastavil a rukou si vjel do vlasů.

„Jo, ostříhal...už to chtělo změnu. Navíc takhle budu mít aspoň lepší rozhled až budeme bojovat. Vadí ti to?“

Ztuhnula jsem a zůstala přemýšlet. Co?..Proč by mi to mělo vadit?.....Otočila jsem se k Willovi zády a naposledy zkontrolovala, že mám kufru pevně zamčený a všechno zavřené, jak má být.

„Proč by mi to mělo vadit?....“

Cítila jsem, jak ke mně Will zezadu přišel a natáhl ruku kolem mě až držel držadlo kufru v ruce. Sundal kufr z postele na podlahu, jako by to nic nebylo přitom vím, že ten kufr byl vážně dost těžký se vší mojí výbavou na celých deset dní.

„Zapomeň na to.....“

Zamrkala jsem a ignorovala jak zahořklá jeho slova byla. Byla jsem už oblečená v tom v čem jsem se rozhodla jet. Kraťasy, conversky, tričko a mikina. Vlasy v drdolu a sluneční brýle. S opěradla jsem si přes rameno přehodila svůj batoh a mohla vyrazit.

„Můžeme jsem připravená....au!“

Narazila jsem přímo do Willa, jak jsem se otáčela a chtěla odejít. Otřepala jsem se a nachytala Willa, jak si prohlíží moje fotografie, které byly vlastně po celém pokoji.

„Ehmm, nechceš se pohnout?“

Will se zasmál a podržel můj loket zatímco jsem se chtěla protáhnout kolem něho.

„Tvůj pokoj je.....“.Will se zamyslel a ješte jednou se rozhlédl kolem až skončil pohledem u mě.....„rozhodně jiný než jsem si představoval.“

„Co tím myslíš?“

„Říká toho o tobě mnohem víc...“

Co?....Will mě postrčil ke dveřím a pak dolů ke schodišti. Sešla jsem schody s Willem v patách s mým kufrem a vstoupila jsem do kuchyně přesně ve chvíli, kdy chtěl Herry odejít.

„Herry?...Dobré ráno. Ty jsi tady..taky?“

Nelíbil se mi Herryho pohled ani ten Erikův, který jsem viděla přes Herryho rameno do kuchyně. Vypadalo to, jako by si moc nepadli do oka.

„Dobré, Lorel....přijeli jsme pro tebe s Willem, jak bylo dohodnuto. Připravená?“

„Jo, jasně mám snad všechno.....Herry s Erikem se už asi znáš. Eriku tohle je Herry Ryker.“

Erik upíjel svoje kafe opřený o kuchyňskou linku.

„Já vím, Zlato....už se známe, že?“

Nic mi nemohlo pomoct od mého zamračení.. jak?...odkud?...

„Je to pravda, vlastně se tady s Erikem známe...“

Proč se Herry tvářil tak naštvaně?....

„Will, že ano?....“

Erik se pohnul od kuchyňské linky a zamířil ke mně a Willovi, který stál za mými zády.

„Ano, pane...to jsem já.“

Will položil kufr na zem a já nespouštěla oči z každého Erikova pohybu. Podali si ruce a Erik si Willa měřil pohledem.

„Nic mi do toho není, ale když jsme se potkali naposledy byl jsi tady za mou druhou dcerou.....“

Tohle nevypadá dobře....Will se celý napnul a svaly pod tričkem se mu napínali. Hodil postranní pohled na mě ale já nevěděla, co myslí. V žádném případě jsem ,a le nechtěla aby Erik zašel dál než je zdravé.

„Eriku!...Eriku, prosím nech to být.“

Will i Erik od sebe odstoupili a já za to Erikovi děkovala.

„Och, zdravím...co je to tady za sešlost?“

Prosím, proč se pode mnou nemůže země propadnout..... Aby se všechno ještě více zkomplikovalo vklouzla už do teď plné kuchyně Claire. Nikdo nechtěl odpovídat, tak jsem to musela udělat já.

„Dneska odjíždím, Claire....“

Claire se protáhla přes Erika, kterému dala pusu se slovy dobré ráno do ledničky a vybrala si pomerančový džus.

„Och, jasně dneska je tvůj den,zapomněla jsem.....zdravím pane Rykere, ahoj Wille.“

Nelíbilo se mi, jak Claire na Willa mrkla.

„Čau, Claire.“

Proč mi tak vadilo, že jí musel Will odpovědět?....Herry si odkašlal a konečně se tak prolomilo ticho.

„Měli by jsme už vyrazit.“

„Jistě, nebudeme vás zdržovat....Lorel?“

Erik ukázal prstem do jeho kanceláře a mě bylo jasné, že mě ještě čeká nějaká nepříjemnost.

„Jen jděte do auta napřed. Přijdu tam.“

Herry šel z kuchyně jako první a já za ním. Za mnou šel Will a po něm Claire a nakonec Erik.

V chodbě jsem šla s Erikem do kanceláře a snažila se ignorovat Claire, kterou jsem zaslechla.

„Wille, počkej pomůžu ti s tím kufrem!“

Erik mě nechal jít do jeho kanceláře první. Nikdy jsem tam vlastně skoro nebyla. Byla to jediná místnost v domě, která pro mě byla neznámá. Dveře za mnou se zavřeli. Kousala jsem se do rtu v očekávání, co teď přijde. Erik obešel jeho stůl než sáhl do jedné zásuvky a vytáhnul obálku. Podal jí naproti mě a já jí vzala do ruky. Nebyla zalepená, tak jsem jí otevřela. Byly v ní peníze a ne málo.

„Eriku, na co?...to si nemůžu vzít, je toho příliš.“

Mračila jsem se na hotovost v mé ruce. Nikdy jsem nedostala tolik peněz a vůbec mi to nedávalo smysl.

„Ale ano. Jsou tvoje, Lorel. Na cestu a na cokoliv co budeš potřebovat. Nechci slyšet žádné výmluvy, slib mi, že aspoň něco z toho utratíš.“

Eriku, já vážně nevím, tolik bych neutratila ani....“

„Ššššš, v žádném případě. Jako tvůj..otec....ehmmm opatrovník ti je dávám a teď už běž, čekají na tebe.“

Strčila jsem obálku do batohu a oběhla Erikův stůl abych ho objala.

„Děkuju, Eriku za všechno.“

Erik mě objal a pak mě postrčil ke dveřím.

„Bav se, Lorel a nevím, jak to říct, ale.....ukaž jim?“

Zasmála jsem se a už držela kliku od dveří.

„Jo, Eriku...ukážu.“

Oddechla jsem si, když jsem za sebou dveře zavřela a běžela k hlavním dveřím odkud kráčela Claire zpátky. Zastavila se a otočila, když jsem kolem ní probíhala.

„Užij si to dokud můžeš....ségra.“

Málem jsem vrazila do botníku na chodbě, jak mě oslovila, ale ignorovala jsem jí a běžela po příjezdové cestě rovnou k zaparkovanému červenému jeapu. Herry seděl za volantem, Will na sedadle spolujezdce a na mě zbyla celá zadní část...nádhera.

„Můžeme vyrazit?“

Dosedla jsem na místo a opřela se do sedačky. Will mi dal zvědavý pohled a já se na něj usmála taky.

„Jo, určitě.“