Stála jsem před Bethyným květinářstvím s tacos v ruce. Umírala jsem hlady...a kvůli tacos jsem musela vystát 20 minutovou frontu. Ale stálo to za to... Dojedla jsem tacos a vstoupila do obchodu, nade mnou se ozvala melodie zvonkohry ohlašující zákazníka. Do nosu mne udeřila vábivá vůně květin. Květinářství bylo malé, ale útulné. Slečna Betty byla šedesátnice, ale její kytice byli žádané na všechny svatby a pohřby ve městě. Byla jednou z mých nejoblíbenějších osob a byla mi i něčím jako babičkou, kterou jsem nikdy neměla. Nikdy se mě neptala na mou minulost ani nedělala ukvapené závěry na můj vzhled. Postupovala jsem hlouběji do „džungle“ květin. Vzadu se ukrýval miniaturní pokladní pult. U pultu stála Bethy zády ke mě s telefonem v ruce zapisovala objednávku. Čekala jsem až ukončí hovor a rozhlédla se. Už je to dva týdny, co jsem tu byla naposled. Nic se nezměnilo. Bethy ukončila telefonát a otočila se. Nevím, jak to dělá, ale vždycky pozná, že jsem to já.

„Zdravím Lorel, jsem ráda, že tě zase vidím“ 

Já vás také.

 „Zdravím, Bethy“ Usmála se a pokračovala „Čekala jsem, že ukážeš dřív, netušila jsem, že Emily vydrží bez medvídků, tak dlouho. “

Musela jsem se usmát. Bethy měla za sebou speciální polici se sladkostmi, které prodávala, nebo dávala zadarmo dětem, které přišli do květinářství. S Emily jsem sem zašla jen jednou pro květinu pro Sharon, od té doby jsme se obě staly závislé na gumových medvídcích. Bethy se otočila a na pult položila sáček plný gumových pestrobarevných medvídků.

„Přidala jsem jí tam více růžových“

„Díky Bethy, jste báječná, jako vždy“

V momentu, kdy jsem jí dala peníze a snažila se dát medvídky do tašky, tak aby se nerozmačkaly s mou sadou učebnic se rozezněla dvakrát zvonkohra. Květinářstvím se ozvala ozvěna běhu a volání dvou nadšených hlasů. Za obrovskými listy vykoukli dvě čupřiny černých vlasů. O moment později se v náruči Bethy ocitli dva kluci. Jake a Simon, dvojčata a synovci Bethy. Neviděla jsem je už několik měsíců. Oba byli skoro stejní, ale já je dokázala odlišit. Oba měli bílé tenisky, šedé kraťasy a trička. Jake modré a Simon zelené, byli o rok starší než Emily, a Emily se s nimi neustále pošťuchovala. Jake a Simon přestali v obléhání Bethy a zpozorovali, že nejsou v obchodě sami. A sakra...Oba na sebe záludně mrkli a já se připravila na útok, vrhli se na mě, jen tak tak jsem stála na nohou.

„Čau, kluci.“

Podařilo se mi vyprostit z jejich sevření. Oba začali kolem mne nadšeně poskakovat a jásat

„Víš co je nového Lorel?....zítra jdeme na dětské odpoledne, a můžeme jít sami, a strýček tam bude mít tombolu!“

Dětské odpoledne pořádané městem....ano vím o něm, Emily mi jej vyznačila v kalendáři snad milionem vykřičníků. Oběma klukům jsem položila ruku na rameno, abych je udržela aspoň chvíli na místě. Oba ke mně vzhlédli s obrovskými úsměvy na tvářích.

„Jo, kluci zítra tam jdu s Emily“

Když jsem řekla, že tam doprovázím Emily, tak se oba odtáhli a rozhlíželi se po okolí jakoby hledali nepřítele.

„Emily, tu se mnou dneska není.“

Kluci si mně prohlédli od hlavy až k patě, jakoby prověřovali jestli mi můžuou věřit, asi uvěřili. Jake šel za Bethy, která mu pokynula, aby jí šel pomoct do skladu a poslala mi slabý úsměv. Fajn, aspoň tu zůstanu s tím menším zlem...Simon byl ten rozvážnější z nich, ale nebyl svatý.

„Co tady děláš Lorel, a proč tvá taška vypadá jakoby si v ní měla fotbalový míč?“

Ukázala jsem mu své učebnice.

„Pozítří jdu do školy, Simone“

Simon si mě chvíli měřil pohledem. Pod pohledy těhle dvou jsem si vždy připadala, jako při nějaké policejní kontrole.

„A to teď budeš chodit do školy s mým bráchou?“

Zeptal se podezřívavě Simon. Chvilku jsem byla zaskočená otázkou a neodpovídala. A ani jsem nemusela. Bethy se vrátila s Jakem v závěsu s dozou pěnových bonbonů. Simon se vrátil k Jakovi a začal mu něco šeptat. Jake přitom zkoumal pohledem mě. Už zase ten pohled... Podívala jsem se na Bethy s nechápavým výrazem. Sledovala střídavě kluky a mě. Nakonec mi pokynula abych už šla, bylo půl druhé, čas, kdy obvykle vyzvedávám Emily ze soukromého hlídání. Naposledy jsem se podívala na dvojčata, zabraná do konverzace, k Bethy poslala neslyšný pozdrav a zvonkohra nade dveřmi ohlásila můj odchod„ Ty teď budeš chodit do školy s mým bráchou?“...bráchou?...A pak mi svitlo. Nejstarší synovec Bethy a starší bratr Jake a Simona, už dřív jsem o něm slyšela, něco o tom, že měl problémy a vypustila jsem ho z hlavy. Což mi připomíná...měla bych si najít brigádu.