„Lorel, je zpátky!“

To bylo jediné varování, které se mi dostalo, když jsem se večer vrátila domů. Upustila jsem na zem svojí tašku, když mi ve dveřích kolem krku skočila Emily.

„Nazdar, Princezno...“

Vyšlo ze mě, když jsem měla krk v Emilině sevření.

„Ty se zase směješ...“

Jásala Emily, pustila mě a za ruku mě vedla do kuchyně. V kuchyni u stolu večeřel Erik se Sharon...Claire chyběla.

„Zdravím...“

Pokusila jsem se dát o sobě vědět. Sharon ani nezvedla hlavu od jídla a Erik se na mě usmál.

„Udělala jsi, co jsi potřebovala?“

Zeptal se Erik a Emily se vrátila na své místo, ke stolu.

„Jo, díky.“

Zalovila jsem v tašce, dokud jsem nenašla Sharoniny klíče.

„Díky, Sharon.“

Přešla jsem ke stolu a položila klíče na stůl. Sharon elegantně dojedla a odnesla talíř do dřezu.

„Nemáš, za co, Lorelai.“

Myslím, že mám...

„Omluvíte mě, jsem unavená, takže si asi půjdu lehnout.“

Otočila jsem se ven z kuchyně, a šla ke schodům těšící se na sprchu a teplou postel.

„Můžu za tebou přijít zahrát si hru, Lorel?“

Slyšela jsem Emily volající z kuchyně.

„Jasně, Princezno...“

Už na schodech jsem si sundavala svojí mikinu a protahovala ztuhlé svaly. Malém jsem skoro spadla ze schodů, když jsem u dveří do mého pokoje narazila na Claire. Krucinál... Vypadala příšerně. Její vlasy byli mastné, trčely jí na všechny strany, měla kruhy pod očima a na sobě měla svůj fialový župan.

„Potřebuješ něco?“

Zeptala jsem se o něco víc nahlas, než bylo třeba....Claire si začala třít prsty spánky. Kocovina je mrcha... Usmála jsem se pro sebe a prošla kolem ní do svého pokoje. Slyšela jsem, jak se za mnou dveře otevřely, ale bylo mi to jedno....otevřela jsem skříň a začala si sundávat věci.

„Co jsem včera dělala?“

V zrcadle jsem viděla odraz Claire sedící na posteli. Hlas měla slabý a chraplavý. Přetáhla jsem si tričko přes hlavu a hodila ho do koše na prádlo.

„Řekni mi jediný důvod proč, bych ti to měla říct?“

Zašklebila jsem se na Claire do zrcadla. Claire zírala do země a mlčela. To jsem si myslela... Vzala jsem ze skříně své pyžamo a zavřela se v koupelně. Dala jsem si rychlou sprchu a vyšla z koupelny převlečená do tílka a kraťasů na spaní. Claire seděla na mojí posteli a v ruce svírala fotografii z nočního stolku.

„Polož to!“

Zasyčela jsem na ni. Claire sebou trhla při mém tonu, ale rychle vrátila fotografii na místo. Pak zvedla rukáv od županu a otřela si s ním oči. Ona brečela?... Přešla jsem k židli, kam jsem hodila svojí tašku a začala jí přerovnávat. Byla jsem ke Claire zády. Čím dříve jí dojde, že nemám zájem se s ní bavit, odejde.

„Kolik ti bylo, když sis to nechala udělat?“

Ztuhla jsem při rovnání věcí do tašky a otočila se. Claire seděla ve stejné pozici na stejném místě a pozorovala mě. Tázavě jsem na Claire zvedla obočí. Ta protočila oči, až si si rukou sáhla na záda za lopatku.

„To tetování na rameni.“

Nedůvěřivě jsem se posadila na židli u svého stolu. Tohle je poprvé, kdy na mě snad za ty roky normálně promluvila.

„Bylo mi 14.“

Claire spadla brada.

„Bolí to?“

Její otázka mě moc nepřekvapila. Už od chvíle, kdy jsem vkročila sem, chtěla tetování..kvůli Sharonině averzi na tetování to neudělala.

„Ani ne, nějak si na to zvykneš...“

Nepřítomně jsem přejížděla po tetování na zápěstí. Claire vypadala, jakože přemýšlí, až zase vzhlédla.

„Ty máš teda jedno na rameni a na zápěstí?“

Studovala jsem její tvář. Nedokázala jsem odhadnout jestli právě mluví upřímně nebo je to další z jejích divadel.

„Mám 3...další na boku.“

Claire asi čekala, že jí to ukážu, ale to se spletla. Bylo zase trapné ticho. Claire vypadala ztracená ve svých myšlenkách, až zase vzhlédla. Tentokrát vypadala uvolněněji. Přehodila nohy na mojí postel a seděla na ní v tureckém sedu.

„Kde jsi byla dneska?“ 

Na tuhle otázku jsem nehodlala odpovědět, takže jsem mlčela a pohled mi sklouzl k fotografiím u postele. Claire ten pohled neušel a také začala pohledem přejíždět mé fotografie. Po nějaké chvíli Claire zalapala po dechu.

„Ty jsi neměla mámu?“

Při té otázce jsem uhnula pohledem pryč. Bolelo to. Nevadilo mi mít jen Lea, někdy mě, ale trápila otázka, kdo je má máma a proč mě nechala samotnou...odložila mě.

„Omlouvám se“

Trhla jsem naštvaně ke Claire se svým to-myslíš-vážně pohledem.

„Opravdu se omlouvám.“

Dívala jsem se jí z příma do očí, hledala jsem jakoukoliv známku lsti...nic, jen soucit. Kývla jsem v nedůvěřivém gestu důvěry. Claire se vrátila k prohlížení mých fotografií.

„On tě hodně miloval....vypadáš na těch fotkách, tak šťastně.“

Šeptala si možná pro sebe Claire, ale já jí slyšela.

„Protože jsem byla.“

Dodala jsem šepotem já. Dívala jsem se na Claire a poprvé jsem si myslela, že je mi o něco blíž. Připisovala jsem to k chvilkovému hormonálnímu výkyvu a pořádné kocovině. 

„Prosímtě, copak teď nejsi  šťastná?...máš teď Erika, který by ti dal snad všechno i mámě na tobě záleží a to nemluvím o Emily...“

Zamračila jsem se. Claire byla zpátky. Uštěpačná, vlezlá...přesně, jako vždy. Jindy bych to přešla, ale ne dnes a už ne teď. Zvedla jsem se ze židle vlezla za Claire na postel a posadila se s úsměvem naproti ní. Claire ztuhla a zírala na mě. Naklonila jsem se k ní a potichu mluvila.

„Jsem šťastná, protože jsem měla štěstí, ten muž, kterého vidíš na těch fotkách mi dal to nejcenější a pak se všechno zhroutilo, jako domeček z karet a dostala jsem se sem....a víš, co?..tvrdíš, že jsem ti zničila svým příchodem život, ale já si myslím, že sis ho zničila sama. Máš skvělou sestru, kterou jenom využíváš, matku, která tě kontroluje i v noci a otce, který by ti dal skoro všechno....ale ty, to asi nevidíš, a dokazuješ jim, to tak, že se na párty opiješ tak, že si nepamatuješ, co jsi dělala.“

Tak řekla jsem to. Claire proti mně zbledla v obličeji a posunula se ode mě co nejdál. Vyskočila z mé postele a hnala se ke dveřím. Bylo to možná kruté, ale já myslela vážně, každé slovo, co jsem řekla. Claire se zastavila s rukou na dveřích.

„Ty to nechápeš...já to tátovi neodpustím. Nechtěla jsem na tebe, být hnusná...já..vážně....to nemá cenu.“

Vzlykala Claire, až trhla klikou a vyběhla pryč z mého pokoje. Kroutila jsem hlavou nad jejím chováním a svalila se po zádech na postel.

„Jupí!....mám všechny, protože jsem nevěděla, co budeš chtít hrát...“

Prudce jsem otevřela oči, když už jsem se skoro propadala do spánku. Emily nesla v náručí hromadu krabic s deskovými hrami až všechno vyskládala ke mně na postel a vylezla si ke mě.

„Chtěla jsem přijít dřív, ale táta říkal, že si tu povídáš  s Claire a musím počkat.“

Pohladila jsem Emily po vlasech a ona si sedla ke mně a obtočila mi ruce kolem pasu.

„Jsem ráda, že jsi zpátky, Lorel...“

Já taky, Princezno...Chvíli jsem Emily vískala ve vlasech, než se odsunula a začala probírat všechny krabice.

„Takže.....Člověče, nezlob se?“

Usmála se na mě štěněčíma očima Emily. Milovala Člověče, nezlob se.... Dramaticky jsem si povzdechla a tvářila se, že o tom uvažuju.

„Dobře, ale necháš mě aspoň jednou vyhrát....“

Emily zúžila oči v šibalském úsměvu.

„Tak dobře....“

Další hodinu potom jsme hrály Člověče nezlob se, až začala Emily zívat a poslala jsem jí do postele.