Když jsme zaparkovali s jeepem na naší příjezdové cestě, tak mi Thomas pomohl dolů z auta. Claire jsme opatrně dostali z auta a Alec jí v náruči donesl ke dveřím. Všichni tři jsme stáli za dveřmi...já s klíči v ruce. Otočila jsem se na rameno na kluky. Alec za mnou držel Claire a naznačoval mi, že nemáme čas. Thomas za ním textoval na svém mobilu. Už pár dnů jsem ho viděla jen s mobilem v ruce....podezřívala jsem ho, že má holku, ale nikomu se o tom nezmínil. Nadechla jsem se a se zadrženým dechem vsunula klíč do zámku a odemkla. Zámek cvaknul a dveře se otevřeli. Potichu jsem našlapovala chodbou..nahlédla jsem do obýváku..nikdo, kuchyně...prázdná. Doufala jsem, že Erik i Sharon už spí. Vrátila jsem se ke dveřím a pokynula Alecovi s Thomasem, aby šli dovnitř. Alec prošel s Claire opatrně dveřmi a pomalu s ní stoupal po schodech do našeho patra. Thomas mi pokynul, že se vrací do auta a já co nejtišeji zavřela dveře. Doběhla jsem na schdech Aleca, který se snažil jít opatrně. Ve třetině schodů Alec stoupnul na schod, který při jeho váze zavrzal. Oba jsme ztuhli. Zapomněla jsem Aleca varovat, kam má šlapat. Alec se na mě otočil přes rameno. Stáli jsme na schodech zhruba půl minuty bez hnutí, než jsme uslyšeli, jak se na horním patře otevřely dveře a rozsvítila světla. Strčila jsem do Aleca, který se pustil dopředu. Na vrchu schodů jsem ho předběhla a šla ke Claiřině pokoji otevřít dveře. Alec rychle vklouzl i s Claire do pokoje a podle mého názoru jí přímo hodil na postel. Rychle jsem za námi zavřela dveře a opřela se o ně. S Alecem jsem na sebe civěli s hrůzou v očích, když se pod dveřmi objevilo světlo,když se na našem patře rozsvítilo světlo. Co, když půjde sem?... Zběsile jsem gestikulovala ve tmě na Aleca, aby šel ke mně, když se pode dveřmi objevil stín. Alec přiběhl ke mně ve chvíli, kdy se dveře na kus otevřely. Stáhla jsem Aleca za dveře. Stáli jsme oba za dveřmi. Do pokoje se rozšiřoval pruh světla, až když jsem mohla zahlédnou vínově rudý župan patřící Sharon. Ulevilo se mi, že to nebyl Erik. Teď jsem měla jistotu, že Sharon se do mého pokoje nepodívá. Nikdy mě nekontrolovala, takže nebyl důvod s tím začít. Trhla jsem pohledem ke Claire v posteli. Měla přes sebe přehozenou deku, takže vypadala, jakože spí. Dveře se zase pomalu zavřely a kroky se vzdalovaly. Světlo na patře zhaslo a i tak jsem počítala do 20 než jsem se odvážila vydechnout. Alec vedle mě se začal dusit smíchem, což rozesmálo i mě.

„Kolikrát ses dostala do téhle situace, že si se schovávala za dveřmi?“

Sípal ze sebe tiše Alec.

„Dneska poprvé...a teď vypadni, nebo tě vykopnu sama.“

Zasyčela jsem na Aleca i když jsem se chtěla smát možná víc než on.

„Už ti půjdu z očí...nepochybuju, že to myslíš vážně...“

Tiše jsme se vykradli z Claiřina pokoje do přízemí, kde jsem Aleca vyprovodila ze dveří.

„Ty jsi tohle potřebovala, Lorel...“

Zastavila jsem se s dveřmi napůl cesty zavřenými a pozorovala Aleca, který stál za dveřmi. Měl pravdu?...Dřív bych tenhle den trávila zavřená ve svém pokoji nad fotografiemi, vzpomínkami a videem, které bych pouštěla dokola a dokola. A teď?...prožila jsem první párty ve svém životě, poprvé jsem tancovala.....a políbila Willa. 

„Strašně by mě zajímalo, co ten přitroublý úsměv znamená?“

Cukla jsem sebou, když mi došlo, že mám rty vážně roztáhlé do úsměvu a švihla pohledem po Alecovi, který se zvednutýma rukama couval od dveří.

„Klid, nic jsem neřekl....dobrou noc, Lorel.“

Bojovala jsem s nutkáním tvrdě mu praštit dveřmi před nosem, když mi s mrknutím přál dobrou noc. Nakonec jsem tiše zavřela dveře, opřela se o ně zády a zavřela oči.

„Bavili jste se?“

Šok projel celým mým tělem, když jsem uslyšela Erikův hlas od schodů. Prudce jsem otevřela oči a kousla se do rtu zírajíc na Erika unaveně se opírajícího u paty schodiště. Byl v pyžamu a svém županu, působil unaveně, vlasy měl rozcuchané, kruhy pod očima a oči měl nateklé...řekla bych, jakoby od pláče, nebo dlouhé práce na počítači. Měla jsem sucho v krku a vzpomínala na co se mě to ptal.

„Ehm...ano?“

Odstoupila jsem od dveří a nejistě jsem se snažila najít něco jiného, čeho bych se mohla chytit. Erik si promnul oči a pokynul mi ke schodům.

„Vím, že je Claire opilá, ale jsem rád, že jste ji dopravili domů....jdi si lehnout musíš být unavená.“

Vděčně jsem prošla kolem Erika, po schodech ke dveřím mého pokoje. Erik šel za mnou. U dveří mého pokoje jsem se otočila.

„Eriku?...“

Erik se otočil.

„Ano, Lorel?“

Stála jsem s jednou rukou na klice, skoro v bezpečí mého pokoje. Byla jsem nejistá, co jsem chtěla říct. Chtěla jsem něco říct, ale nemohla jsem. Nakonec jsem ze sebe jen ztěží vymáčkla, to co všechno pokazilo, změnilo Erikův výraz...

„Zítra odjedu, brzo ráno...“

Erik chvíli mlčel.

„Já vím,...Sharon, už ti nechala klíče na stole.“

Otočil se, a už se neohlédnul. Rychle jsem za sebou zavřela dveře od pokoje a sesunula se k zemi. Teprve teď mi došlo, jak jsem unavená. Stěží jsem vstala ze země a dostala se do koupelny. Vysprchovala jsem se a převlékla, do postele jsem došla už v polospánku. Svalila jsem se do postele a nastavila si budík na ráno. Když jsem chtěla položit mobil na můj noční stolek, rozsvítil se. S povzdechem jsem držela své oči otevřené a otevřela příchozí zprávu. Od Willa... 

Will: Sladké sny ;) 

Se smíchem jsem se otočila na druhý bok a hodila mobil na polštář. Byla jsem, tak ospalá, že jsem hned usnula.