Extra dlouhá kapitola :)

„Ještě trochu tady, můžu?“

Posunula jsem se trochu níž, aby mi Emily nanesla ještě více lesku na rty. Stala se mojí osobní asistentkou. Prolezla dokonce celou mojí skříň, až nakonec vyběhla pryč z pokoje a vrátila se po chvíli s tajuplným úsměvem drapla moje džínové kraťasy, tílko a už mojí starou černou koženou bundu. Vše jsem si teda na její rozkaz oblékla. Teď jsem jenom zvýraznila své oči řasenkou a Emily mi zvýraznila rty. Usoudila jsem, že je hotovo. Vstala jsem a postavila jsem se před zrcadlo.

„Páni, povedlo se mi...“

Skákala nadšeně Emily a táhla mě za ruku pryč z pokoje.. Před pokojem jsme se střetly s Claire vycházející ze svého pokoje. Měla černé kraťasy, halenku a ve vlasech čelenku, k tomu obrovský pár náušnic..

„No, musím uznat, že to ujde..“

S tím se vydala ze schodiště dolů.Emily mě držela za ruku a společně jsme sešly za Claire dolů do obývacího pokoje. Už ze schodů jsem slyšela tlumený hovor. Claire i já s Emily jsme se zastavily ve dveřích obýváku.Erik seděl uprostřed ve velkém křesle, naproti němu se na pohovce roztahoval Michael, ve druhém křesle seděl Alec a Thomas se opíral o stěnu.

„ Obě dvě chci doma do dvou hodin, střízlivé, v pořádku a....Claire, Lorel....“

Erik, Thomas, Michael i Alec zírali na mě a Claire ve dveřích. Nelíbilo se mi být středem pozornosti, takže jsem se to snažila ignorovat.

„Vypadáte úžasně obě dvě....“ E

rik se zvednul z křesla a přešel k nám, vstaly i kluci. Postavili se k sobě a neuniklo mi, jak podal Michael Emily do ruky  bankovku. Emily si ji strčila do kapsy a běžela do svého pokoje.

„No, vypadá to, že jste hotovi, takže podmínky jsem stanovil..bavte se.“

Vážně byl Erik nadšený z toho, že jsme měli jít na párty pro mladistvé? Studovala jsem Erikovu tvář, nedokázala jsem odhadnou význam jeho výrazu.

„Díky, tati...jsi super“

Usmála se Claire sladce a mě se najednou chtělo zvracet.

„Nebojte se, pane...obě vaše dcery vrátíme, jak jsme se domluvili.“

Kluci se teď seřadili kolem nás a odcházeli jsme ke dveřím.Naposledy jsem se ohlédla ke dveřím ale už byli zavřené.

„Chci sedět vpředu!“

Claire se hrnula k červenému jeapu ladnou chůzí na svých podpatcích.S rukama zkříženýma na prsou jsem šla po chodníku k autu ve svých pohodlných pevných balerínách. Nemohla jsem uvěřit tomu co dělám. V životě jsem nebyla na párty, a nechtěla jsem uvěřit, že Erik mě poslal na párty záměrně. Z mého přemýšlení mě vytrhlo trhnutí mými vlasy. Prudce jsem se otočila dozadu. Za mnou stál Alec a právě vystřeloval mou gumičku do vlasů někam do neznáma.

„Vážně si to udělal?“

Alec se nevinně zubil na mě, a já přísahala, že jestli se tak bude šklebit ještě pět vteřin skončí obličejem na chodníku.

„Co tím myslíš?.....nevíš, že na párty se nosí vlasy rozpuštěné..“

Moje vlasy mi spadaly do půli ramen, předtím jsem je umyla, takže teď se divně kroutily na koncích. Prohmatala jsem kapsy u svých kraťasů, ale nič čím bych si sepnula vlasy sem nenašla. Ošklivě jsem se na Aleca podívala.

„Vážně mě dneska nechtějte naštvat, je vám to jasný?...“

Alec mě chytil za ruku a zatočil se mnou v kruhu.

„Vážně potřebuješ uvolnit...“

Byla jsem připravená pro pěkně mířený úder do ramena.

„Můžeš už Alecu dostat Lorelin zadek do auta?“

Michael seděl za volantem, Claire na místě spolujezdce a Thomas nám držel místo na korbě. Vydala jsem se s Alecem k autu a rezignovala. Odmítla jsem Alecovu pomoc, aby mě vysadil nahoru a vyskočila sama. Posadila jsem se vedla Thomase a Alec si ke mě přisednul.

„Kam to vlastně jedeme?“

Zeptala jsem se a pozorovala ubíhající cestu.

„Nějaká skupina  z vyššího ročníku pořádá párty v domě....“

Zakřičel Michael zepředu.

„Slyšela jsem o ní, pořádá jí Karen, ta mrcha mě nepozvala.....“

Claire si stáhla o něco níž svůj výstřih a zkoumala svojí manikúru. Rozhodla jsem se si tenhle večer užít, uvolnila jsem své nervy a nechala vítr aby mi vlál ve vlasech. Projížděli jsme celou cestu v tichu, než jsme z dálky pomalu slyšeli tlumenou hudbu. Zastavili jsme před obrovským domem, světla byla rozvěšená všude po domě, na verandě stáli lidé s kelímky a ti, co se snažili dostat dovnitř. Zamrzla jsem na místě, neměla jsem ráda takovéhle slavnosti.

„Nervozní?“

U mého ucha jsem ucítila horko. Michael stál vedle auta a zamykal. Seskočila jsem z korby.

„Vůbec ne.....jak si sehnal pozvání?“

Podle jeho úšklebku mi došlo, že to nechci vědět.  Všichni společně jsme se přibližovali k verandě. Kluci chvílemi mávli někomu na pozdrav a Claire vypadala, že je ve svém živlu. Chci vypadnout... Ocitli jsme se v obrovském obýváku. Všude tancovali lidi do tance, a otírali se o sebe. Bylo vidět, že někdo toho vypil dnes v noci už dost. Protáhli jsme se kolem líbajícího se páru.

„Donesu ti něco k pití.....“

Uslyšela jsem, jak Alec křičí přes hudbu. Alkohol??? Otočila jsem se a chytila Aleca za ruku, když se už otáčel zády ke mně.

„To nemusíš nepiju.“

Alec na mě civěl dobrých 10 vteřin až potřásl hlavou.

„Proč mě to nepřekvapuje?...“

Pustila jsem ho, a přesunuli jsme se do rohu místnosti, kde bylo méně lidí.

„Kde je Claire?..“

Snažila jsem se jí najít v davu lidí, ale neviděla jsem jí.

„Myslím, že někde tady určitě.“

Zamračila jsem se, ale víc jsem to neřešila.

„Michaeli, tady jsi....“

Trhla jsem pohledem k Michaelovi, který upíjel ze svého piva. Kolem krku mu ruce omotala drobná blondýnka.

„Čau, Karen...“

Odpověděl jí Michael, podle mě víc zaujat jejím výstřihem než jí samotnou.

„Tak, jsi přece jen dorazil i s ostatními...“

Karen zůstavala pohledem na Michaelovi.

„Jo, jsme tady, a vzal jsem sebou i Lorel s Claire...doufám, že to nevadí.“

Michael jí dal sexy úsměv. Karen trhla hlavou směrem ke mně.

„Lorel?....aha, už vím ty jsi ta nevlastní sestra Claire....“

Kývla jsem. Karen si mě prohlížela.

„Říkali, že máš tetování a nejen jedno, je to pravda?“

Zúžila jsem oči a snažila se přijít na co naráží.

„Je to pravda, má...“

Chtěla jsem Michaela uškrtit.

„Můžu vědět, kdo ti to dělal?...chtěla bych taky jedno, nebo dvě...možná bys mi mohla dát tip....v jakém vězení sis ho nechala dělat, a je pravda, že ten, kdo ti ho dělal dostal doživotí za vraždu?“

Stiskla jsem zuby k sobě. Ta holka si hrála s konečky svých vlasů a na tváři se jí zračilo vítězství.

„To si sakra přehnala Karen...“

Alec se postavil za mou obranou. Došla jsem ke Karen a jemně odstrčila Aleca.

„Kdo ví, možná jo, možná ne, a tobě tetování nedoporučuju...“

S tím jsem se otočila na patě a vydala se směrem, kde jsem zahlédla zadní dveře na zahradu. Hněv mě poháněl vpřed šla jsem vpřed dokud byla hudba z domu jen tlumený hluk. Posadila jsem se na zem. Byla teplá noc. Měla jsem chuť si na něčem vybít svou zlost.

„Můžu si přisednout...“

Vzhlédla jsem. Alec se skláněl nade mnou se svým kelímkem piva. Pokrčila jsem rameny.

„Klidně“

Alec se posadil do tureckého sedu ke mně. Chvíli bylo ticho.

„To, co řekla Karen....“

Zvedla jsem prst do vzduchu.

„Zapomeň, na to, tohle neřeším..“

Tvrdě jsem svírala pěst. Alec se zhluboka napil piva.

„Proč nepiješ?“

Otočila jsem se na něj. Se zaujetím bez úšklebků mě pozoroval. Měla jsem svůj důvod, neodsuzovala jsem nikoho, kdo pil, ale od doby, kdy mi ten opilý řidič zničil, co jsem měla, jsem se zapřísáhla, že pít nebudu..nikdy. Odvrátila jsem se.

„Co je to za otázku?..“

Potřásla jsem hlavou.

„Víš, jsi fakt záhada, co nikdo nemůže rozluštit...“

Vrátila jsem se pohledem zpátky k němu. Ironicky jsem zvedla obočí.

„Opravdu?“

Alec se opřel rukama o zem.

„Jo, ale já jsem tě skoro odhalil......co se stalo s tvými rodiči?“

Tvrdě jsem se kousla do jazyka. Myslela jsem si, že Alec je dost chytrý měl dost nápověd aby něco tušil.

„Fajn, nechci na tebe tlačit...jen se tak, neubíjej....Will mi říkal, o tom odpoledním kurzu“

Ztuhnula jsem.

„Pamatuju si tě z dětského odpoledne a věř mi, v životě jsem nic úžasnějšího neviděl, tohle není náhoda, určitě ne.....tohle se nedá naučit jen, tak. Will trénuje už asi od 13 let, a není tak dobrý, a nepřesvědčíš mě, že ty pohyby sebeobrany máš z internetu....protože jestli jo, tak jedeme domů zasednout k počítači.“

Usmála jsem se, jeho vtipu. Nebylo cesty zpátky. Asi jsem to potřebovala někomu říct. Opřela jsem se do stejné pozice, jako Alec.

„V životě jsem své rodiče nepoznala, jsem nalezenec....našli mě jako batole až se mě někdo ujal, vychovával mě, nikdy jsem nechodila do školy, jen jsme žili spolu jen my dva.....“

Polkla jsem knedlík v krku.

„Když jsme jednou jeli do města, narazil do nás opilý řidič.....“

Začaly mě pálit oči.

„Přežila jsem jenom já.....dostala jsem se do dětského domova až mě adoptovali Viriovi, no a to, jak jsem se naučila sebeobranu ti zatím neřeknu, OK?“

Poprvé jsem vzhlédla. Alec mlčel a civěl do svého kelímku, až nakonec vzhlédl.

„To mě mrzí, Lorel.“

Už mě přešel můj smutek, bylo mi líp..i když jsem mu neřekla možná tu podstatnou část.

„Díky“

Alec se na mě začal zubit.

„To znamená, že tohle je tvoje první párty..“

Zamračila jsem se na něj.

„No, a?“

Alec vstal a zvednul mě na nohy.

„No, a? Musíš si přece zatancovat..“

a než jsem se nadála držel mě kolem pasu. “Bylo to sice vtipné gesto, ale když jsem mu to řekla nemusela jsem se držet zpátky. O pár vteřin později ležel Alec na trávníku.

„Auuu, za co to bylo?“

Smála jsem se a sednula si vedle něj.

„To byla výhružka Alecu, za to, že jsi na to přišel...“

Zvážněla jsem.

„Alecu nechci aby o tom někdo věděl. Někdy ti třeba řeknu celý příběh...vám všem, ale nejsem ještě připravená.“

S nadějí jsem se na něj podívala.

„Jasně, nemusíš se bát, nic neřeknu, ale podle mě, na to už Will za chvíli přijde...“

Trhla jsem sebou a zírala.

„Co tím myslíš?“ Alec dal ruce ve znamení, že se vzdává.

„Něřekl jsem, že jsi to byla ty, kdo na tom odpoledne vyhrál hlavní cenu, ale po té soutěži s noži začal pátrat......Lorel, hele znám Will už od školky a..... “

Odmlčel se

“ Will ti řekl, o svém otci, že jo?“

Kývla jsem.

„Věděl jsem to......páni teď mě napadá, že bys ho mohla dostat na lopatky. “

Alecovi se zaleskly oči a začal se smát.

„Myslím, že bys to mohla dát...“

Pohrozila jsem mu, aby byl zticha.

„Proč vlastně Will nebyl ve škole?“

Alec se znovu narovnal.

„Volal mi, že něco řeší se strýčkem...dál nevím.“

Přemýšlela jsem. Už jsme tu seděli celkem dlouho. Alec mi položil ruku na rameno.

„Lorel, až mi někdy budeš chtít říc celý příběh jsem jedno velké ucho....ale smiř se s tím, že Will na to přijde“

Praštila jsem ho do ruky a vyrazili jsme zpátky dovnitř.

„Hej, takhle je s tebou větší sranda.....“

Smál se Alec  a i mě bylo teď mnohem líp.

„Sakra, lidi mysleli jsme si, že jste zdrhli....“

Michaelovo přivítání bylo přivítání do reality.. Stáli jsme zase v centru hlasité hudby a tancujících párů.

„Teda řeknu vám, že to tady žije.....nechceš si zatancovat?“

Michael mi obtočil ruku kolem pasu, kterou jsem rychle setřásla.

„Ne díky, nechci...“ Michael odstoupil ruce zdvižené před sebou.

„OK, ptal jsem se jen ze slušnosti.“

Opřela jsem se o nějaký kus nábytku. Nepatřila jsem tam, připadala jsem si jako kůl v plotě. Cítila jsem se nesvá a nejlépe bych teď ležela na své posteli a možná hrála s Emily Člověče, nezlob se....

„Čau chlape......jsme na tý párty....jo, dostaly jsme jí sem, i když za určitou cenu....už pět minut se opírá o stůl a zírá do prázdna....“

Alec měl telefon u ucha a křičel. Podíval se na mě, jak jsem jej chtěla usmažit pohledem.

„Víš, ty co? Jestli s ní chceš mluvit, tak přijď sem.....adresu znáš.“

Alec zaklapl mobil. On mluvil s Willem... Odstrčila jsem se od stolu a přešla k Alecovi.

„Řekni, že jsi právě teď nevolal tomu, komu myslím...“

Mluvila jsem se zaťatými zuby. Alec na mě mrknul.

„A komu myslíš, že jsem volal?....“

Zúžila jsem na něj oči.

„Nedělej si ze mě srandu....víš, co se ti může stát.“

Zvedla jsem na něj obočí. Alec se zazubil a odtáhl se.

„Vím, a neberu to na lehkou váhu...jenže jsi schopná to udělat, tady před lidma?“

Blafovala jsem a nevyplatilo se to. Alec to věděl. Odhalil své bílé zuby a hluboce se napil ze svého piva.

„Fajn, volal si Willovi?“

Alec se ke mně otočil.

„Ne, on volal mně...“

Někdo do mě zezadu strčil a já klopýtla.

„To mi úplně stačí.....odjíždíme.“

Narovnala jsem se a promýšlela odchod.

„Zapomeň na to, nikam nejdeme ještě se to tu pořádně neroztočilo....neříkal si tu náhodou něco o tom, že přijede i Will?“

Jako na zavolanou se vedle mě objevila Claire s kelímkem piva v ruce. A moje naděje odejít jdou do háje... Claire měla úžasný talent objevit se ve chvílích, když jsem to nepotřebovala. Alec se díval na mě, když se snažil překřičet hudbu.

„Volal, že už je na cestě...“

Claire dopila svoje pivo a kelímek kamsi zahodila.

„Super, půjdu a počkám na něj venku...“

Nevěděla jsem kolik toho už Claire vypila, ale jelikož neměla tak jistou chůzi na svých podpatcích, měla jsem obavy.

„Kolik je hodin?“

Michael zmizel už před několika minutami s Karen pryč, a Thomase jsem taky nikde neviděla...což znamenalo, že Alec je teď mým jediným spojencem.

„Je 23:36“

No, obhlídla jsem situaci....musíme odjet všichni a tady jsem stát nehodlala.

„Já tady nezůstanu, jdu se projít....“

Chtěla jsem si to rázovat ke dveřím, do doby než jsem ucítila teplou dlaň na rameni.

„Ty si fakt myslíš, že tě nechám odejít do tmy aby ses prošla sama po opuštěný ulici?“

Alec mě pevně držel, dokud jsem se k němu neotočila. Měl obavy, obavy o mě. Viděla jsem ve tváři, ten odhodlaný výraz.

„Alecu nejsem malá, dokážu se o sebe postarat, navíc nepůjdu daleko..“

Alec mě pustil.

„To je jedno, sama nepůjdeš, jdu taky....“

Povzdechla jsem si a nataženýma rukama jsem ho zastavila.

„Dobře, dobře....nikam nejdu, ale tady taky nezůstanu, dej mi klíče od auta.“

Alec sáhnul do kapsy a vyndal svazek klíčů. Chňapla jsem po nich a už jsem je držela v ruce.

„Seženu ostatní a pak tě odvezem domů...nebo postačí najít Claire a odvezu vás obě.“

Zavrtěla jsem hlavou.

„To je zbytečné, počkám v autě....bav se“

Než mi mohl cokoliv říct, tak jsem se propletla davem až jsem se dostala na verandu. Překročila jsem zmačkané kelímky všude kolem a nedívala se na líbající se pár, kolem kterého jsem musela projít. Sešla jsem ze schodů a šla dál, až jsem z dálky uviděla červený jeep. Odemkla jsem a vyskočila na sedadlo spolujezdce. Jakmila jsem za sebou zavřela dveře hudba utichla abyl slyšet jen tlumený hluk. Zapnula jsem si v autě topení a sundala si bundu. Opřela jsem si hlavu dozadu o opěradlo a zavřela oči.  Měla jsem vysoké šanci k usnutí. Ťuk, ťuk...Trhla jsem sebou a zběsile mrkala. Podrážděně jsem chtěla vyhodit kohokoliv, kdo mě vzbudil. Zůstala jsem ale zírat neschopná slova. Za okýnkem stál Will. Měl černé džíny a bleděmodrou košili, vlasy měl rozcuchané na všechny strany, opíral se o auto a já jsem se musela dívat do jeho smaragdových očí. Něco naznačoval ústy, ale nic jsem neslyšela. Uvědomila jsem si, že jsem zamkla....pro jistotu, aby někoho nenapadlo otevřít. Stáhla jsem ruku ke dveřím, abych je odjistila...a zaváhala.Co, tady ksakru dělá?... Rozhodla jsem se nakonec otevřít. Zámky na všech dveřích cvakly. Will obešel auto, až otevřel dveře u řidiče a vklouznul na sedadlo vedle mě.

„Ahoj“

Ukazál mi své rovné zuby. Vypadal úžasně, košile mu perfektně obepínala svaly a vyniklo jeho tetování, cítila jsem i slabý nádech mýdla, když si vedle mě sedal.

„Ahoj“

Řekla jsem a dívala se na dům plný světla a hudby před námi.

„Myslel jsem, že mi skočíš kolem krku, když mě tu uvidíš....“

Rychle jsem k němu trhla pohledem. To myslel, jako vážně?... Pohodlně se opíral o sedadlo, díval se vpřed, neprojevoval žádné známky legrace....

„Nechápu proč, bych to dělala....“

Ušklíbla jsem se a oba jsme v tichosti pozorovali dům.

„Nevím... víš, že ta párty se koná uvnitř a ne tady?“

Na tváři měl ten úsměv, co se mi tak líbil.

„Všimla jsem si, proč si teda tady a ne uvnitř?“

Víc mě, ale zajímalo, kdo mu řekl, že jsem v autě.....

„Na takovýhle párty mě moc neužije...a tebe asi taky ne, když tu sedíš sama.“

Zamrkala jsem. Tipovala bych ho, že je pravidelným návštěvníkem všech večírků...

„Měla by si zavřít pusu....“

V duchu jsem se zfackovala, že mě takhle nachytal. Ale pak se on poprvé otočil na mě. Okamžitě jsem mu chtěla oplatit, co mi řekl, protože teď měl otevřenou pusu on. Prohlížel si mě a já jsem si to i dokonce užívala. Ztuhnula jsem, ale když natáhl ruku k mému obličeji a namotal si pramínek mých vlasů na prst. Pak ruku rychle odtáhl.

„Víš, že by jsi měla nosit rozpuštěné vlasy častěji?“

Protočila jsem oči.

„Je to Alecova chyba, že mám rozpuštěné vlasy...“

Will se začal smát až nakonec vytáhl mobil a rychle něco napsal. Zamračeně jsem si začala projíýdět prsty své vlasy snahou  je dát pryč z mých ramen. Tak jsem se soustředila, až mě upoutal tichý smích. Will se pochechtával nad mou snahou. Chtěla jsem se také smát, ale nakonec jsem se jenom natáhla a šťouchla ho do ramene.

„Au, máš vážně zálibu v tom mě kopat, nebo mě mlátit......“

Kousla jsem se do rtu, zkřížila si ruce na hrudi a dívala se z okna na mé straně ven.

„Proč si vlastně tady?“

Zeptala jsem se a pozorovala dění venku.

„Přijel jsem na párty, není to jasný?“

Otočila jsem se na něj a zvedla jsem obočí.

„Myslela jsem, co děláš tady v autě..jak si sám řekl, párty je uvnitř.“

Čekala jsem na odpověď a doufala, že jsem neudělala chybu.

 „Už jsem ti to říkal, párty nejsou pro mě, navíc to neber špatně, ale varovná SMSka od Aleca mě upozornila a nebezpečí čekájící na verandě..“

Zadržovala jsem smích, při představě Claire hlídkující před domem....nakonec jsem si musela zakrýt pusu rukou.

„Zajímalo by mě, co je tak vtipné....“

Přestala jsem se smát i když jsem se určitě tupě uculovala.

„Nic, jen je vtipná představa tebe, jak se jako špion plížíš kolem verandy.“

Will si zkřížil ruce na hrudi a opřel se osedadlo. Díval se mi do očí a vyzýval mě.

„Pochybuješ snad o mých schopnostech?....“

Chvilku jsem si poklépavala prstem o bradu, že přemýšlím.

„Možná?, jen mi řekni.....opravdu Will Ryker prchá před Claire Viriovou?“  

Posadila jsem se do stejné pozice, jako Will.

„Jak si můžeš být jistá, že jsem utekl?.....třeba jsem se rozhodl jíz za jinou holkou.“

Will mě propaloval pohledem a já jsem se nemohla ani pohnout. Začala jsem točit se svým koženým náramkem na mé ruce. Will mě překvapil, když mě chytil za zápěstí, vyhrnul náramek výš a obrátil mi ruku tetováním vzhůru.

„Hej.....co to?“

Will přejížděl po tetování kříže na mém zápěstí a snažil se přečíst nápisy. Trhla jsem rukou k sobě.

„Promiň, jen jsem chtěl něco vidět.....“

Tvrdě jsem trhla hlavou k němu. Můj vztek byl zpátky.

„Jo, to určitě.“

Zavládlo ticho. Přemýšlela jsem co to mělo znamenat. Až se mi před očima zaleskl černý kov. Šokem jsem ztuhnula a zírala na Willa. V ruce mezi prsty protáčel vrhací nůž z jeho sady. Od nože se lesklo světlo, vyryté slovo ODVAHA vynikalo na černém kovu. Uvnitř jsem panikařila. Alec říkal, že Will na to přijde, ale já jsem nepotřebovala, aby na to přišel teď.... Snažila jsem se teda nedat nic najevo. Dívala jsem se do jeho očí, pozoroval mou reakci, ale já jsem nehodlala mu vylít srdce.

„Vážně sis vzal na párty nůž?“

Zněla jsem sebevědomě, i když uvniř jsem panikařila a nejraději bych utekla. Will zvednul pravý koutek úst a zlomyslně se zašklebil a mlčel. Sledovala jsem, jak nůž obracel v prstech, až přejel prstem po vyryrých iniciálech na straně. Zvedla jsem k němu oči. On mi podal nůž rukojetí napřed. Uchopila jsem ho a pokrřila jsem rameny.

„Ok, jestli se mi snažíš něco naznačit, tak nechápu...“ 

Dělat hloupou, je jedna z nejlepších strategií... Přetlačovali jsme se pohledem, nehodlala jsem uhnout, ale ani on, ne.  Nakonec přerušil mlčení.

„Víš, pátral jsem a ty tvé nože nejsou kopie, viděl jsem jeden z nich a má vyryté iniciály a číslo....vidíš tady.“

Řekl Will a natočil mé zápěstí, tak abych mohla vidět iniciála jeho strýce H.R. spolu s číslem.  Polkla jsem. On pokračoval.

„Strýček mi už odmalička vyprávěl příběhy o tom, co zažil, o jejich jednotce a taky o tom, jak si nechali na zakázku vyrobit pro každého sadu nožů....chápeš, to znamená, že všechny jsou velmi cenné, byli vyrobené na zakázku, na světe je jen několik sad a ty musíš vlastnit sadu, někoho, kdo patřil do té jednotky, jestli jsi ji sehnala na internetu, tak to znamená, že dotyčný asi umřel, nebo byl nucen je vydražit....takovéhle věci si vojáci nechávají. Na tvých jsou iniciály L.H.....ptal jsem se strýce, jestli si pamatuje na někoho s těmi iniciály, ale poslední dobou se chová divně, takže jsem nic nezjistil.....“

Will se odmlčel. Nevím, jak si vyložil můj výraz a v tuhle chvíli jsem nějak nemohla přemýšlet.

„Copak ty nechceš zjistit komu patřili, nechci tě do ničeho nutit, ale obvykle by takovéhle věci měli patřit rodině pozůstalého.“ 

Já jsem byla jeho rodina... Napřáhla jsem nůž rukojetí k němu.

„To je úžasné, jak by si chtěl zjistit, komu, ale patří?“

Zapojit se do hry, to bylo to, co mě napadlo, jako první, zjistit, jak moc je blízko...

„Strýc má někde schované fotografie, na internetu určitě zjistíme jména a můžeme to porovnat s iniciály...“

Nechtěla jsem aby pátral, chtěla jsem aby to zůstalo všechno tajemstvím, jako to bylo předtím.

„Takže, takhle si trávil odpoledne místo školy?...hledáním hloupé fotografie?“

Vyštěkla jsem nepříjemně. Will se zarazil.

„Nechtěl jsem tě nijak urazit...“

Zněl ublíženě, ale neucukla jsem když se jemně dotkl mojí ruky. Odtáhla jsem se.

„Neurazils...“

Nevěděla jsem, jak už je to dlouho, co tady sedím v autě, ale teď jsem si přála, aby se objevili ostatní, že odjíždíme. Otevřely se dveře na straně řidiče a Will vystoupil z auta. Vypustila jsem vzduch z plic. Odešel... Pak se ale otevřely dveře na mojí straně. Will se opíral o auto, dveře mi nechával otevřené a ruku měl nataženou ke mně.

„Vylez z toho auta, nebo tě odsud vytáhnu....“

Zmateně jsem se na něj dívala, až si nakonec povzdechnul a udělal krok ke mně. Zvedl jsem ruce v gestu obrany.....

„Fajn, vždyť, už jdu...“

Ignorovala jsem jeho nabízenou ruku a vylezla z auta. Ovanul mě teplý vzduch a doznívající hudba z domu. Zrovna hrála pomalá skladba.

„Když už jsme přijeli na párty....nechceš si zatancovat?“

Uskočila jsem, když se mi nepozorovaně objevil za zády.

„Musíš mě pořád takhle děsit?.....a, ne nezatancuju, já netančím...“

Vztekle jsem na něj vyprskla a uraženě si zkřížila ruce na hrudi a vystrčila bradu, jako jsem to vídávala u Emily.

„Slibuju, že už to neudělám, když si se mnou zatancuješ...“

Opatrně jsem se na něj podívala. Blafoval?... Přešlápla jsem z nohy na nohu.

„Lákavá nabídka, ale pořád ne.“

„Ale, no tak, stačí mi jeden tanec..“

Byl neoblomný, asi jsem musela jít s pravdou ven.

„Máš smůlu, já........neumím tancovat.“

Řekla jsem skrz zaťaté zuby. Neslyšela jsem za svými zády žádné posměšky, smích, nebo otázky.

„V tom případě, tě to naučím...“

Will mě otočil čelem k němu. Váhala jsem.

„Ploužák zvládneš.....“

Will mě povzbudil úsměvem. Dal mi ruce kolem pasu a já jsem mu nejistě obtočila ruce kolem krku. Zaposlouchala jsem se do pomalé hudby vycházející z domu. Pomalu jsem se začala pohybovat. Ze začátku jsem stoupla Willovi několikrát neohrabaně na nohu, ale nakonec jsme našli společný rytmus. Líbilo se mi to, jeho oči mě prostě neustále fascinovali, zapomněla jsem na to, co mě čeká zítra, zapomněla jsem na to, jak Claire bude šílet, jestli se tohle dozví. Tancovali jsme dokud hudba neskončila a nenahradila jí rychlá. Stála jsem na místě, stále mě držel a i já jsem nechávala ruce kolem jeho krku. Vzpomněla jsem si, jak blízko jsem mu byla u nás na zahradě. Vadilo by mi, kdyby mě teď políbil?... Will mě pozoroval, chtěla jsem vědět o čem přemýšlí. Všechny myšlenky mě, ale opustili, když  se sklonil a políbil mě. Lekla jsem se, ale nakonec jsem mu malý polibek oplatila. Odtáhli jsme se od sebe.

„Věděl jsem, že tě políbím...“

Měl ten jeho arogantní úsměv. Nemohla jsem uvěřit, že jsem to udělala, že on to udělal....a v žádném případě jsem mu nemohla nechat, ten jeho namyšlený úsměv. Mírně jsem se pokrčila v kolenou a omotala svou pravou nohu trochu kolem té jeho. Trhla jsem a on padal po zádech do trávy. Uskočila jsem, aby mě nemohl stáhnou sebou. Otřela jsem si ruce do svých kraťasů a zadržovala smích.

„Zasloužil sis to....“

Posadil se v trávě a rukou si masíroval zátylek. Vzhlédnul a prohlížel si moji postavu od zhora až dolů. Mrkla jsem na mobil. Už bylo dost pozdě. Možná sem teď dala Willovi další nápovědu, ale bylo mi to jedno.  Natáhla jsem k němu ruku a pomohla mu vstát. Will si oprášil svoje kalhoty.

„Vážně jste s Emily dost cvičili, co?“

Naše domluva s Emily fungovala skvěle.

„Jdu najít ostatní...“

Začala jsem jít směrem k domu a doufala, že nokoho nebudu tahat z ne moc střízlivého stavu.

„Počkej, jdu taky...ale mohla bys ještě zůstat.“

Šli jsme k domu a už zase mě přepadnul ten pocit utéct.

„Jsem unavená, navíc zítra mám něco na práci...“

Uvědomila jsem si, co jsem řekla..Will nevěděl, ře nejdu do práce.

„Ty nejdeš zítra do práce?...proč mi to strýček neřekl?“

Neměl mu to říkat, nahlásila jsem to, ale nechtěla jsem aby to říkal Willovi.

„Herry asi zapomněl....“

Proplétala jsem se davem lidí ve snaze zahlédnout Aleca, Thomase, Michaela, nebo Claire. Nakonec jsem uviděla Aleca s Thomasem, jak podpírají Claire s obou stran každý za jedno rameno. Rychle jsem se snažila dostat směrem k nim. Bylo jasné, že Claire byla opilá a to hodně.

„Proboha, co se to stalo?“

Křičela jsem přes hudbu.

„Taky tě rádi vidíme....Claire to dost přehnala.“

Podívala jsem se na Claire. Vypadala strašně. Skoro nemohla stát na vlastních nohou. Přitočila jsem se k ní. abych jí vzala místo Thomase.

„Ale, ale...Lorelei, moje sestřička...přišla se trochu pobavit....“

Protočila jsem oči. Byla úplně zlitá. Už několikrát přišla domů opilá, ale ne tolik.

„Měli by jste jí odvézt“

Ozval se za mými zády Will.

„Wille?..čekala jsem na tebe, věděla jsem, že už je pozdě....už tě dostala co?..... vždycky mi vezme, to co chci a ničí mi život.“

Ignorovala jsem ty její žvásty, když jsme se s ní proplétaly davem na čerstvý vzduch.

„Zmlkni, Claire“

Syčela jsem jí do ucha přes zaťaté zuby.

„Ty, už mi nikdy neříkej, co mám dělat.....“

Vracela mi to, Claire. Položily jsme Claire na přední sedadlo spolujezdce, kde chvíli po tom usnula.

„Kde je Michael?“

Zeptala jsem se, když jsem si byla jistá, že Claire znovu neprobudím.

„Nevím, ale pravděpodobně tu zůstane s nějakou kočkou...“

Zvedla jsem prst.

„OK, ušetři mě detailů ať můžeme jet domů“

Alec nasednul na sedadlo řidiče s klíčky v ruce.

„Rozkaz, pane....Wille? Ty pojedeš na motorece?“

Thomas mi pomohl na korbu a sedla jsem si.

„Jo, jedu..“

Riskovala jsem jeden pohled na Willa. S rukama v kapsách se díval, jak jsme opustili místo, kdy jsme parkovali. Celou cestu, jsem přemýšlela, a pozorovala Claire, která vytuhla na sedadle spolujezdce. Tohle byla jedna z nejzbláznivějších nocí mého života...

K téhle kapitole jsme přidala i skladbu na vlastně rytmus ploužáku. Je to Apologize od One Republic. Já jí mám moc ráda :)