„Ale tati, Will je ze školy navíc, ty lekce mu zaplatím, Lorelai....“

Erik Claire zastavil zdvižením ruky.

„O tom se s tebou budu bavit později, chci vědět co se mezi vámi dvěma děje....od začátku školního roku je to horší a horší...“

Věděla jsem, co tím myslí....můj vztah s Claire nebyl nikdy dobrý, ale nedocházelo k hádkám ani jiným incidentům. Claire zmlkla a postavila se...

.„A ty se divíš, rozbila naší rodinu, zničila mi život a teď se snaží mi přebrat i kluka....nechápu proč jsme jí musely adoptovat...“

Claire skoro vřískala.

„Claire, okamžitě toho nech.....Lorel je tvá sestra“

Sledovala jsem a její výbuch proti Erikovi.

„Ona není má sestra.....je jen sirotek, který se přiživuje na nás....“  

Zatnula jsem zuby, měla pravdu, bolelo to, když to řekla, pravdu, kterou jsem nenáviděla.

„A dost!....Claire jdi do svého pokoje o trestu se s tebou budu bavit později...“

Claire se supěním běžela do domu, zahlédla jsem, že její oči se leskly. Erik se sesunul na židli s hlavou v dlaních. Po půl minutě ticha vzhlédnul. Mlčela jsem. Těkal pohledem mezi mnou a mým pouzdrem.

„Lorel,....ehm, řekli nám, že tohle umíš, ale......to tě naučil on?“

Věděla jsem na co se mě ptá. Leo byl on. Erik nikdy nevyslovil jeho jméno....nikdy. Přikývla jsem.

„Eriku, už se to nestane, jen mi dej čas...za pár dní budu v pořádku. “

Stiskla jsem rukojeť pouzdra a chystala se vstát.

„Ne, tak rychle.....Sharon mi řekla, že chceš půjčit auto, a oba víme, kam pojedeš..“

V tu chvíli mi mráz přejel po zádech....Nesmí mi to zakázat....

„Eriku, já musím jet, nežádám nic, než jen tenhle jeden den...“

Erikův obličej změknul.

„Nikdy jsem ti v tom nechtěl bránit Lorel a ani Sharon, jen si uvědom, že teď jsme my tvoje rodina.“

Dala jsem Erikovi rychlý pohled.

„Já vím Eriku....a moc ti za to děkuju.“

Vydala jsem se rychlými kroky směrem k domu. Sharon jsem našla, jak žehlila prádlo, ale měla strnulý výraz a ignorovala mě. Z Claiřina pokoje duněla hlasitá hudba po celém patře. Zavřela jsem proto dveře svého pokoje a šla si dát sprchu. Pouzdro jsem schovala zpátky do skříně pod své oblečení. Vysprchovaná a převlečená do pyžama jsem zalezla do postele. Emily už spala dávno, ani si nepřišla pro pusu na dorou noc. Nemohla jsem usnout, stále dokola jsem se převracela, až jsem si na kolena vzala notebook. Otevřela jsem video, které jsem dostala ke svým dvanáctým narozeninám. S Leem jsme čast natáčeli videa z našich některých tréninků, a Leo nikdy nechtěl abych zapomněla, na to, kdo jsem...pustila jsem video. Sledovala jsem reportáž televizních novin o nalezené holčičce, kterou zachránil voják vracející se z Afghánistánu...po reportáži se objevovaly fotky mě, jako batolete až po fotografie z mých narozenin, a volných chvil s Leem v naší dílně....video mělo končit fotografií našeho srubu, ale já jsem jej rozšířila, každý rok jsem přidávala nějaké fotky, až po konečné fotky novinového článku autonehody hlásající titulek „Opilý řidič, způsobil autonehodu“ Hřbetem ruky jsem si utřela vlhké oči a zaklapla notebook. Převrátila jsem se na druhý bok a něco mě píchlo do lokte. Sáhla jsem pod polštář. Můj mobil...a přijatá zpráva...Otevřela jsem zprávu, byla od Willa. 

Will: Mě se jen, tak nezbavíš... 

Vymazala jsem zprávu. Nesmím riskovat, aby se opakoval dnešek. A musím být opatrná. Zkontrolovala jsem budík a zavřela oči. Usnula jsem.

***

Vzbudila jsem se, když jsem ucítila malé ruce, které mě lechtaly na nohou. V polospínku jsem se otočila a peřinu si přehodila přes hlavu.

„Emily, nech mě ještě spát...“

Zamumlala jsem z pod peřiny. Neměla jsem náladu vstávat. Slyšela jsem tlumený smích.

„Lorel, vstávej....už je skoro....deset hodin“

Zajásala Emily nepochybně kvůli tomu, že věděla, kolik je hodin. Zaúpěla jsem a odkopla peřinu. Do očí mě udeřilo světlo z okna. Začaly se mi vracet události ze včerejška a kdy jsem rozlepila oči..můj pohled přistál na kalendáři u skříně. A je po náladě.... Tíživý pocit úzkosti a vzteku se usadil hluboko ve mě. Vždycky se to stalo, nevím proč se to všechno s každým rokem vracelo zpátky. Pocit prádnoty a osamnění se vrátili.

„Lorel?...tobě je špatně?“

Zamrkala jsem na Emily, která stála u kraje postele a v ruce držela jejího plyšového krokodýla. Dnes měla na sobě modré kraťasy a žluté tričko. Vlasy měla spletené do mnoha copánků kolem hlavy.Nechtěla jsem být na Emily protivná, ale nebyla jsem ve stavu připravená hrát si dnes s Emily.

„Jen se dneska necítím ve své kůži, Princezno“

Prošla jsem kolem ní a zavřela jsem se v koupelně. Oblékla jsem se do domácího oblečení. Tepláků a trička, vlasy svázala nahoru a opustila koupelnu.

„Emily?..co to děláš?“

Emily stála na židly, kterou si přisunula, ke skříni a četla si poznámky v mém kalendáři. Trhla sebou, jak se mě lekla....bála jsem se, že z židle spadne, tak jsem byla ve střehu, ale naštěstí byla v pořádku.

„Jen jsem se dívala...co znamená tenhle kroužek tady?“

Emily položila ukázováček na zakroužkovaný datum pozítří.

„To nic, neznamená.....co, kdyby sis šla hrát Emily..“

Emily sebou škubla, chovala jsem se hrozně, ale nemohla jsem za to, potřebovala jsem být sama.

„Tatínek, říká, že tě mám nechat být, protože ti nějakou dobu nebude dobře....ale, že se z toho brzo dostaneš?“

Povzdechla jsem si a postavila Emily ze židle na zem.

„Jasně, že jo Princezno“

Emily se usmála až nakonec vyběhla z mého pokoje. Celý den probíhal v tiché domácnosti. Claire byla naštvaná, kvůli jejímu domácímu trestu - žádné večírky a kluci. Sharon celý den pracovala na svém notebooku a Erik nevykročil ze své pracovny. Emily byla ve svém pokoji, nebo na zahradě, já jsem dělala domácí úkoly a učila se. Spát jsem šla velice brzo naučená, na všechny testy a s ještě horší náladou. Ráno probíhalo vše, jako při starém. Vstala jsem brzo připravila ranní kávu a ovocný koktejl, který Claire nevypila a rovnou jej vylila. Všechno jsem ignorovala jediné, co jsem si přála bylo zalést do mé postele a nevstávat. Emily se o mě celou dobu strachovala při tiché cestě do školy mi celou cestu držela ruku, a beze slova jsme dorazily ke škole. Odvedla jsem Emily do třídy a šla ke svojí skříňce.  Nechtěla jsem vstoupit do třídy. Will mi už znovu nenapsal, ale já jsem nevěděla, kolik toho ví...Navíc Claire si asi toho moc nenechala pro sebe. Převlékla jsem se a popadla učebnice. Do učebny jsem dorazila, jako první a posadila se na místo, přesně, když zazvonilo. Učebna se začala plnit. Koutkem oka jsem pozorovala dveře. Claire, Cassandra a Amanda obsadily svá místa, po nich další studenti až jako poslední šli do třídy Alec, Thomas, Michael....Will?...Nepřišel, Kývla jsem klukům na pozdrav, Alec s Thomasem mi mávly přičemž Michael na mě mrknul. Jeho flirtování se stalo vtipnou součástí našeho přátelství. Cítila jsem úlevu, že nepřišel, ale i zvláštní pocit...celou hodinu jsem přemýšlela, jestli to má něco společného se včerejškem. Učitel si mě celou hodinu vůbec nevšímal. Zazvonilo a já zbalila věci. Vydala jsem se přes třídu k Alecovi, Rhomasovi a Michaelovi, kolem jejichž lavice byl pěkný hlouček holek. Přitočila jsem se knim nechtěla jsem aby to vypadalo, jako, že Willa sháním, ale potřebovala jsem vědět, jestli jim Will něco neřekl. Alec mě viděl, jako první, ale Michaelově pozornosti jsem taky neušla.....zrovna držel kolem pasu Caroline Liverxovou, podle mě byla jako sladký bonbonek v nevinném balení. Všechny holky na mě civěly s nenávistí v očích, když jsem se dostala ke stolu. Neměli proč...měla jsem jasno, že jsme přáteli i když Michael to tak rozhodně nebral.

„Super, že jsi přišla potřeboval jsem s tebou mluvit.“

Alec si posunul brýle na nose a projížděl smsky na mobilu.

„...tady to je, Herry ti bzkazuje, že máš dneska volno a nemusíš do práce.“

Zamračila jsem se..proč mám volno?, požádala jsem o volno na pozítří...

„ Tenhle výraz už poznám, a ne, nepíše se tady jak to, že máš volno...“

Protočila jsem oči, nemám dnes náladu na to, jak moc do mě Alec viděl za tu dobu, co jsme se znali.

„To je super, máš volný večer, Kotě....právě si byla pozvaná na párty.“

Trhla jsem hlavou k Michaelovi, který už pustil Caroline a opíral se o židli.

„ Tentokrát, už naposled, ještě jednou mi řekneš kotě, a já se postarám o to aby jsi se týden nemohl posadit...“

Michael se trochu stáhnul, ale to asi jen proto, že nějaká daká další holka mu podávala její telefonní číslo.

„Wau, tady je někdo v dost špatný náladě, není divu, že včera byl v takový ráži...“

Zvykla jsem si na to, že Thomas se ozval v těch nejzvláštnějších chvílích.

„Hej, co to má znamenat?...“

Thomas mi toho už víc neřekl, takže mojí další nadějí byl Alec. Šklebil se na mě, a já jsem tušila jestli mu Will něco neřekl. Alec se, ale jen otočil a natáhl ruce ke klukům.

„Navalte prachy...výhra.“

Thomas i Michael vytáhli z kapsy pětidolarovku a vtiskli jí Alecovi do dlaně. Thomas něco zabručel a Michael nesouhlasně vrčel.

„Měl jsi jen velkou kliku...“

Alec schoval peníze do kapsy.

„Výhra je výhra, sázku jste prohráli“

Mračila jsem se.

„Co, to sakra mělo bejt?“

Kluci se začali smát. Nemělo to cenu, otočila jsem se a šla na další hodinu...

„Vyzvednem tě v osm, buď připravená...“ Tak to leda ve snu...

***

„Lorelai, můžu dál?“

Ztišila jsem hudbu, kterou jsem měla hodně nahlas a trochu porovnala učebnice rozházené na posteli. Otočila jsem se ke dveřím.

„Můžeš, jít dál, Eriku..“

Dveře se pomalu otevřely dokořán, až v nich stál Erik. Rozhlížel se po pokoji, až zaměřil pohled na mě...a zamračil se.

„Vážně, jdeš na večírek v tomhle?“

Seděla jsem na posteli v teplácích a tričku.

„Promiň, cože jsi to říkal?“

Erik se opíral o dveře s nohou ohnutou.

„Víš, asi před třemi minutami zazvonili dole u dveří tři kluci, že tě přijeli vyzvednout na večírek....nemám nic proti tomu, ale mohla jsi to alespoň oznámit, jí vím, že nejsme tvý rodiče, ale stačilo by kdybys......“

„Eriku, stop!“

Erik zmlknul. Musela jsem si v hlavě udělat pořádek. Nakonec jsem si povzdechla a přehodila nohy přes okraj postele, vlasy jsem si stáhla do gumičky.

„Říkala jsem jim, že nikam nejdu..zjevně jim to nedošlo.“

Obouvala jsem si pantofle.

„Mám je teda nechat vyhodit?“

Usmála jsem se na Erika, docela ráda bych viděla, jak zavře Michaelovi dveře před nosem.

„To je v pohodě Eriku, řeknu jim to sama“

Protáhla jsem se kolem Erika a šla po schodech s Erikem v patách. Přesně uprostřed dveří se na mě šklebil Michael, napravo od něj se o zeď opíral Alec a jen, co mě uviděl sklonil pohled k zemi a začal kroutit hlavou. Thomas byl nalevo od Michaela a za jeho zády na něj ukazoval s grimasou, že to byl jeho nápad. Postavila jsem se do dveří, Michael se stále šklebil a přejel pohledem moje oblečení.

„No, myslel jsem, že by sis mohla vzít na sebe něco jiného, ale jestli chceš jít takhle bránit ti nebudu...“

Zvedla jsem jedno obočí. Alec mi kývnul na pozdrav a Thomas se opíral o zeď.

„Který z vás neslyšel, když jsem říkala, že nejdu?“  

Michael se zubil.

„Řekla, jsi, že leda ve snu....takže je večer, to už bys měla snít, takže si představuj, že to je sen..a jestli chceš můžeš být v tom snu se mnou.“

Erik si za mnou odkašlal.

Tvrdě jsem se na Michaela podívala, bylo jasný, že za tímhle stojí v první řadě on.

„Na žádnou párty mě nedostaneš...a pozor na jazyk.“

Zasyčela jsem na něj. Vážně jsem neměla moc sebekontroly. Co jsem ale čekala jako poslední bylo to, co udělal Alec..

„Ale, no tak, chodíš ty vůbec někdy se bavit?...ve škole si pro všechny záhadou a měla by sis dát volno, takže jsme tady aby jsme tě dodkopali na tu párty...řekněte pane, Virie, byla někdy se bavit?“

Trhla jsem po Alecovi pohled zrádce. Neotáčela jsem se a jen jsem čekala, co Erik řekne. Bylo chvíli ticho. Řekni ano, řekni ano...Modlila jsem se, ale asi jsem se moc nesnažila.

„Už je to dlouho, ale jestli má dcera nechce, tak....“

V duchu jsem skákala do vzduchu a vítězně jsem se usmívala na Michaela.

„Co se tady děje?...Jaká párty?...Kdo je tady?...“

A problémy jsou tady... Claire se natlačila ke dveřím vedle mě, takže mi znemožňovala je slušně zavřít klukům před nosem.

„Čau kluci...co tady děláte?“

Už z Claiřina postoje a tonu hlasu se mi chtělo protočit oči, právě byla ve své flirtovací fázi.

„Čau Claire, přijeli jsme vyzvednout tady Lorel na párty, ale asi jí nedostaneme od jejího učení.“ 

Claire blýskla očima ke mně.

„Mno, a co kdybych s vámi šla místo Lorelai já?“

Strávila jsem s kluky dost času abych věděla, jak se tváří když je jim něco proti srsti, a tohle byla ta situace.

„Nikam nepůjdeš Claire, nepřišli vyzvednout tebe, takže jestli nepůjde Lorel, nepůjdeš ani ty, ber to jako trest, za to minule“

Claire vedle mě ztuhnula.

„Ale, tati, to nemyslíš vážně.....“

Claire byla otočená k Erikovi a zkoušela štěněčí oči.

„To myslím vážně, Claire.“

Claire se urazila, ale asi jsme neměla tak doufat.

„To znamená, že když půjde Lorelai, tak můžu jít taky, ne?“

Viděla jsem ten výraz na jejím obličeji a už jsem jí propalovala pohledem.

„To záleží na Lorelai...“

Trhla jsem pohledem k Erikovi, jenže to už se mi kolem zápěstí omotala Claiřina ruka a táhla mě ke schodům.

„Když nás omluvíte...musíme si teď promluvit, jako sestry.“

Claire mě táhla po schodech nahoru, až jsem obě zapadly za dveře mého pokoje. Claire si sedla pomalu na mojí postel a já jsem se opřela o mojí skříň.

„Zapomeň, na to Claire....já nikam nejdu.“

Claire si prohlížela svojí manikůru až nakonec vstala.

„Hele, ta párty je prostě událost, všichni tam budou....navíc ty jsi prostě úplný outsider, nebýt mě, tak jsi školní vyvrhel....já tady dnes v noci nezůstanu, takže nemám jinou možnost, ale jdeš taky.“

Byla si, tak sebejistá, až se mi z toho dělalo špatně.

„Děláš si srandu, pokud vím, tak tady bych měla klást podmínky já, je jenom na mě, jestli někam půjdeš, a to myslíš vážně?...školní vyvrhel, nebýt tebe....co jsem ti, kdy udělala?..sakra.“

Skoro jsem zuřilla vzteky, a chtěla jsem aby i ona konečně pochopila.

„Možná máš pravdu, je to jen na tobě, jestli půjdeme na tu párty....tak, jednou udělej něco, tak aby si neničila můj život a pojď na tu párty...víc nežádám.“

 „Jůůůů...vy jdete na párty?“

Obě jsme otočily pohledy ke dveřím ve kterých stála Emily už převlečená do pyžama.

„Ano, jdeme Emily....co, kdyby jsi pomohla Lorelai s přípravami?“

Zúžila jsem oči na Claire, která už přešla ke dveřím.

„Kdo řekl, že půjdu?“

Ignorovala mě a prošla kolem Emily.

„Jestli nemáš, co na sebe, můžeš si vzít něco ode mě.“

S tím odešla a zavřela za sebou dveře. Za chvíli jsem slyšela, jak křičí na kluky a Erika dole, že bude do 20-ti minut hotová. Odpovědí jí bylo Michaelova otázka jestli nechceme pomoct a potom jeho hlasité bolestivé zaupění. Tipovala jsem, že za to mohl Alec. Uložila jsem si do paměti poznámku, že mu za to musím poděkovat, nebo mu přidat ránu, za to, jak mě dole zradil.Civěla jsem na dveře, ve kterých zmizela Claire a v hlavě mi probíhaly myšlenky.

„Můžu ti pomoct s přípravami Lorel?..viď, že můžu?“

Po zádech jsem dopadla na postel a Emily vyskočila za mnou.

„Asi nám nic jiného nezbývá, Princezno.“