„Vidíš, Claire...já říkala, že jí přivedu“

Emily mě táhla ze ruku už od dveří mého pokoje a jak, to tak vypadalo nehodlala mě pustit do doby něž budeme na zahradě, takže teď mě pevně držela za ruku a oznamovala její vítězství.

„To vidím Emily....“

Kdyby mohly Claiřiny pohledy zabíjet, padla bych k zemi jen, co jsem překročila práh. Claire seděla na lavici a neúprosně nás sledovala.

„No, je vidět, že jste tým..“

Zaměřila jsem pohled na Willa, opíral se o stůl a v ruce přehazoval jeden z větších nožů. Chtěla jsem vědět, která vlastnost je na něm vyryta.

„Jo, jsme tým a vyhrajeme“

Jásala Emily a povolila stisk na mé ruce. Na shodech jsem jí udělala stejný culík, jako jsem měla já, protože trvala na tom, že musíme mít něco stejného a jelikož její rúžové tepláky a bílé tričko moc neladili s mými černými věcmi...napravila jsem to.

„Fajn, tak můžeme začít, jen dojdu do auta pro další nože, tyhle jsou moje a je jich málo...“

Měl pravdu osm nožů bylo celkem málo a ani já bych nenechala jen, tak někoho s nimi házet.

„A mě by jsi s nimi házet nechal...ne?“

Claire využila situace a vzala do ruky jeden z menších nožů a začala jej převracet v prstech. Čekala jsem, kdy se řízne o ostří, ale měla štěstí.

„Jůůů...můžu se podívat, chci je taky vidět..“

Konečně Emily pustila mojí ruku a doběhla ke Claire. Stále jsem se strachem sledovala Emily, jak přejíždí po rukojetích a vyvaluje oči.

„Buď opatrná Princezno, jsou velmi ostré..“

I Will hlídal aby se Emily neříznula. Došla jsem k Emily a přes rameno se na sadu podívala....chyběla Čest..i můj nejoblíbenější. Můj pohled se stočil k noži, který držel Will v ruce.

„Proč jsou tam ty nápisy?“

Emily nespustila pohled z Willa, když něco chtěla vědět, tak byla schopná svou odpověď dostat.

„Ty nože patřili strýčkovy...byl v armádě a tohle jsou vlastnosti, které musí voják mít“

Tyhle slova už jsem slyšela. Konečky prstů jsem přejela po koncích rukojeti. Tyhle nože si prostě zasloužily úctu.

„A co, kdyby Emily s Lorelai házely těmi noži, co přineseš a my dva jsme házeli těmihle“

Rychle jsem rukou ucukla zpátky. Claire se nás snažila vyšachovat.

„To nebude třeba, já jsem vybavená...“

S tím jsem odběhla do domu, a z kuchyně jsem vzala své pouzdro, které jsem tam nechala. Bylo stejné, jako Willovo, nože byli vyrobené na zakázku pro každého člena speciální jednotky, stejné nože, ale jiné iniciály. Na mých nožích bylo L.H....Leonard Henderson, schodou okolností to byli i mé iniciály. Popadla jsem pouzdro a vrátila se s ním ke stolu na zahradě. Claire už s Willem byli u svého terče a nacvičovali. Emily na mě čekala. Pouzdro jsem položila na opačnou stranu stolu, než ho položil Will. Otevřela jsem jej.

„Páni!“

Emily s vyvalenýma očima těkala pohledem z jednoho pouzdra na druhé.

„Kde jsi je sakra vzala?“

Claire se nakláněla nade mnou a natahovala ruku, aby se jich dotkla. Nechtěla jsem aby se jich dotýkala ona, takže jsem její ruku chytila za zápěstí. Ruku stáhla.

„Koupila jsem je po internetu, v nějakém výprodeji.“

Nechtěla jsem toho prozradit až příliš.

„Vypadají stejně, ale podle mě, když jsi je koupila po internetu, budou to nějaké kopie, než ty Willovo.“

Will byl zticha, ale cítila jsem, že mi vzadu někdo vypaluje díru do krku. Věděla jsem, ře jestli se mu dostaně některý z mých nožů do ruky, najde ty iniciály. Herry mu to musel říct.

„No, tak začneme, nebo ne?“

Vzala jsem pouzdro a položila jej do trávy několik metrů od našeho terče. Will určil každému startovní čáru. Vzala jsem ze svého pouzdra nůž Odvahy a postavila se k terči.

„Copak, ty víš, jak házet?“

Slyšela jsem v Claiřině hlase výsměch.

„Lorel, je nejlepší, říkala jsem ti, že vyhrála tu hlavní cenu..“

Emily si stoupnula vedle přede mě a hájila mě. Přetlačovaly jsme se s Claire pohledy, ani jedna z nás neuhnula.

„Co, se to tady děje?“

Všichni jsme se otočily za hlasem. Erik se vrátil z práce, měl na sobě ještě oblek.

„Ahoj, tatíí..“

Rozběhla se Emily a skočila Erikovi kolem krku.

„Zdravím, pane..já jsem Will Ryker, Claire má u mě lekci vrhání nožů“

Will přešel k Erikovi a natáhnul k němu ruku. Erik si ho prohlížel, až nakonec nabízenou ruku stisknul.

„Čau, tati..Will mě zrovna učil.“

Erik pustil Willa a sednul si ke stolu. Ležérně si přehodil nohu na pravé koleno a čekal.

„Ahoj, zlato....Lorel..“

Erik na mě s úsměvem mávnul. Oplatila jsem mu to.

„Eriku“

Erik si posadil Emily na klín.

„No, rád se podívám, jak budete cvičit, nevadí to, že ne?“

Kousnula jsem se do rtu. Erikova otcovská stránka, v tuhle chvíli používal ten tón, který znamenal, že mu nikdo nebude odmítat...a Claire to věděla.

„Jasně, že ne....vlastně se k nám připojila i Lorelai, věděl si, že v pokoji schovává pouzdro s vrhacími noži?“ 

Nevěděl...Erik zvednul obočí na vrh hlavy. Erik byl hlavním účastníkem při všech sezení před mou adopcí. Četl mé dokumenty a životopis. Mé nože byli jednou z mála věcí, které jsm si mohla nechat.

„Opravdu?..no, to jsem nevěděl?“

Otočila jsem se zády, a raději přehazovala nožem v mé ruce. Nedovolím, aby jsem je musela odevzdat.

„Tati, Lorel je úžasná...ona určitě vyhraje.“

Emily se držela Erika kolem krku a začala se skoro dusit smíchy, když jí Erik začal lechtat.

„Aha, takže vy sotěžíte?“...

„Ano, pane, chtěli jsme to zkusit, slibuju, že nechám vaše dcery vyhrát“

Will si docela zahrával s ohněm. Erik byl neškodný, ale i tak, to byla odvaha.Erik trhnul hlavou k Willovi.

„Will Ryker...už vím, tvůj strýc má autodílnu, ve které pracuje Lorel..vy spolu pracujete?“

Tohle musím zastavit...

„Jo, pracuje tam se mnou, a teď začneme, nebo ne?“

Erik mlčel a pohodlně se posadil.

„Jistě jsem zvědavý, co kdyby jsi šla Emily za maminkou, určitě potřebuje pomoc.“

Emily se zamračila.

„Ale, já chci vidět, jak Lorel, vyhraje..“

Nakonec, ale seskočila z Erikova klína a běžela do domu.

„No, tati, Lorelai vypadá, že se v tom vězení, něco naučila..“

Otočila jsem se ke Claire. Už při mém příchodu si kvůli mému tetování vybudovala iluzi o vězení, a já jsem jí přitom nechala.

„Claire Elisabeth Viriová, tohle už od tebe nechci slyšet.“

Claire protočila oči a postavila se k terči s jedním z menších Willových nožů.

„Můžeš mi Wille zkonrolovat jestli stojím správně?“

Stála úplně špatně, potřebovala zpevnit nohy, zvednout loket a nůž svírala špatně...

„Stojíš perfektně.“

Silně jsem se kousnula do rtu, jinak bych vybuchla smíchy. Přes rameno jsem se podívala na Willa. Will na mě mrknul. To, bylo pěkný, ale moc si nepomáhá... Claire hodila a kupodivu se trefila blízko středu, ale nůž se odrazil.Důležité je, aby nůž zůstal v terči...Usmála jsem se a snažila se to schovat.

„To bylo dobré, zlato...“

Claire propalovala pohledem díru do středu terče.

„Teď je na řadě, Will“

Claire odstoupila a vedle mě si stoupnul Will. Oznámkovala jsem ho. Měl perfektní postoj i úchop, ale já jsem lepší. Will se rozmáchnul a hodil. Nůž se zabodnul cca 40 centimetrů od středu. Udělal to schválně. Fajn, můžeme hrát... 

„To bylo úžasné Wille...cvičíš často?“

Erik měl pohled jen za zabodnutém noži

„Je to můj koníček, takže dost často...“

Will se otočil ke mně.

„Jsi na řadě...“

Protočila jsem nůž ve své ruce.

„Prohraješ...“ 

Sklonila jsem se k pouzdru a vrátila nůž na místo, místo něho jsem si vzala jeden z menších. Postavila jsem se ke startovní čáře a přeměřovala vzdálenost se silou hodu. Přitom jsem si protáhla obě dvě zápěstí. Will mě zkoušel, ale to já můžu taky...není to zábava, když někdo hned strefí střed. Věděla jsem, že mě všichni pozorují, Erik, Claire a Will sledovali každý můj pohyb. Zaujala jsem jednoduchý postoj. Automaticky se mi v hlavě začaly přehrávat Leovi lekce a rady.  Zklidnila jsem svůj dech...zaměřila...a hodila.Nůž se na mém terči zabodl na skoro samý okraj terče. Člověk bez zkušeností by tipoval na štěstí nebo náhodu, ale nikdo jako já by to neřekl.....bylo to plánované. Odstoupila jsem z čáry.

„Nevadí, Lorel....“

Erik mi dával naději, kterou jsem nepotřebovala , ale i tak jsem to ocenila.

„Dá se předpokládat, že i můj hod byl lepší...“

Claire už držela v ruce další nůž, tentokrát velký....držela Obětavost. Will jí udělal místo a přesunul se ke mně. Stál vedel mě v tichosti. Erik nás pozoroval, a proto asi nic nezkoušel.Claire se napřáhla a čekala.

„Wille?...“

Will přistoupil ke Claire a nadzvedl jí loket, pak jí něco pošeptal do ucha a vrátil se na místo. Claire hodila....tentokrát zůstal nůž v terči, a tentokrát i blízko středu. Měla prostě jen velké štěstí.

„Claire chvíli zírala na terč....vidíš tati, jsem dobrá, kdyby mě třeba Will učil častěji...“

Erik se usmíval, ale jeho pohled říkal jasné ne.

„To bylo skvělé, zlato...ale tohle není sport pro tebe.“

Claire uhnula, když si k ní stoupnul Will. Přeměřoval vzdálenost a pak udělal jednoduchý manévr s hozením s poloviční otočkou. Nůž se zabodl těsně vedle Claiřina hodu. Kývla jsem a ignorovala úšklebek na jeho tváři. Vzala jsem z pouzdra svůj nůž Odvahy a moc dlouho se nerozmýšlela. Provedla jsem celou otočku kolem dokola a nůž se zabodnul přibližně 10 centimetrů od terče. Otočila jsem se k Willovi a zvedla obočí. Těkal pohledem z nože zabodnutého v terči ke mně. Usmála jsem se a pokrčila rameny.

„Mami, koukej Lorel, vyhrává....“

A teď, jak to tak vypadalo, jsme měli i celé publikum. Emily dotáhla Sharon k lavici, kde si všichni sedli. Znervoznila jsem, nikdy jsem necvičila před nimi. Ze strachu, aby mě neodsuzovali. Sharon chytila Erika kolem ramen, když mě viděla stát s pouzdrem u nohou. Erik jí pokynul aby se posadila a zachovával neutrální výraz. Na jeho pohledu bylo něco...jiného, znala jsem ten pohled, ale nikdy jsem nevěděla, co znamenal.

„Končím, Will může házet za nás oba....“

Nečekala jsem, že se Claire, tak rychle vzdá. Will nakonec kývnul a postavil se na čáru.

„Ukončíme to...“

Will na mě mrknul a pak rychle vrhnul nůž. Přesný střed... 

„Jůů...mami, viděla jsi to?“

Emily výskala na Sharonině klíně. Byla řada na mě. vzala jsem nůž s nápisem Cti. Zklidnila dýchání a hodila. Přesný střed stejně jako Will. Ustoupila jsem od čáry, srdce mi tlouklo a měla jsem zrychlený dech...milovala jsem to. Ten pocit, kdy nůž opustí mou dlaň a zasáhne střed. Získala jsem odvahu se otočit. Dala bych cokoliv, abych měla foťák a mohla Claire vyfotit...Emily mi vběhla do náruče a Sharon s Erikem seděli na lavičce, jako kamenné sochy. Byla jsem až moc zaneprázdněná sundaváním Emily od sebe, že jsem si nevšimla Will, který sklízel nože zpátky. Ale ne, ty jeho. Zamířil rovnou k mému terči a vytáhnul nože opatrně ven. Vytáhnul první ze středu a přehodil si jej v ruce. Potom prohlížel stranu rukojeti. Vím, co tam hledal...iniciály. A taky je našel. Došel až ke mě a nože mi podal. Věděla jsem, že má otázky a byla i velká šance, že si spojí dvě a dvě dohromady.

„Tak, to už pro dnešek stačí...Wille rád jsem tě poznal, ale musím se svými dcerami něco projednat.“

Škubnula jsem hlavou k Erikovi. Erik byl naštvaný, ale proč? Nebýval naštvaný, ale tohle bylo poprvé, co jsem jej tak viděla. Will stočil pohled ke mě a pak rychle zbalil všechny věci a o pět minut později, už jej Sharon vyprovázela pryč z domu. Uklidila jsem své nože zpátky a zavřela pouzdro.

„Obě si sedněte sem..Emily...ty běž za mámou“

Emily byla ráda, že se odtod může dostat, takže mě jen pevně objala a odběhla pryč. Posadila jsem se na lavici na opačný konec. Tohle nevypadalo dobře...neměla jsem jim ukázat, co dokážu.

„S oběma si chci promluvit...“

Erik mluvil vyrovnaně, ale chladně a to nezvěstilo nic dobrého...