Pustila jsem se do práce. Připravila jsem si kbelík s vodou a mop spolu s koštětem a prachovkou. Srovnala jsem věci na stolku v obýváku, utřela prach a vytřela obývák s kuchyní a chodbou. Pochybuju, že Claiřiny kamarádky, bude zajímat naše podlaha...K práci jsem si v obýváku do přehrávače pustila své oblíbené skladby a uklízela dům. Nakonec jsem uznala, že víc už dělat nemusím a všechno jsem uklidila. Podlaha byla ještě stálé mokrá, takže jsem musela dávat pozor. Uplynuly necelé dvě hodiny od odjezdu Sharon s Claire a Emily, což znamenalo. že jsem možná mohla dostat nějaký čas pro sebe. Odebrala jsem se do kuchyně, kde jsem si pro sebe připravila sklenici jablečného džusu a talíř s tousty. Pak jsem vzala své učebnice a sešity a snesla si je ze svého pokoje dolů. Otevřela jsem prosklené dveře, které oddělovaly kuchyni se zahradou a na stůl umístěný pod altánem jsem odnesla učebnice spolu se svou svačinou. Až přijede Claire, můžu se vrátit do pokoje....Posadila jsem se na lavici ke stolu a začala se učit na test. Upíjela jsem ze své sklenice a po malých soustech oždibovala toust. Chyběla mi jen sladká tečka. Odložila jsem učebnice a vběhla do kuchyně. Vyndala jsem malou skleněnou misku a nasypala do ní polovinu sáčku s gumovými medvídky. Cink....Otočila jsem hlavou k hodinám. Neslyšela jsem přijíždět auto. Sharon i Claire mají navíc klíče. Povzdechla jsem si.Claiřiny kamárádky musely přijít dřív, a teď tu zůstanou na krku mně. Neochotně jsem pomalu našlapovala po mokré podlaze ke dveřím. Chytila jsem kliku a snažila se o neutrální výraz. Cink... Otevřela jsem dveře. A za dveřmi jsem našla člověka, který by nebyl ani v první padesátce lidí, které bych čekala. Dívala jsem se do páru zelených očí. Měl na sobě volné tepláky, modré tričko a vestu, přes rameno měl přehozenou sportovní tašku. Vypadal trochu překvapeně, ale určitě ne tak, jako já.

„Co tady děláš...Wille?“

Stála jsem ve dveřích, zatím jsem ho nepozvala dál. Will si mě prohlédnul od hlavy až k patě až nakonec promluvil.

„Mno, Claire mě pozvala, má u mě lekci“

Stále se na mě culil s jeho dolíčky. Stála jsem prostě ve dveřích, neschopná se pohnout. Potřebovala jsem chvíli, abych to zpracovala. Claire pozvala Willa...Právě jsem uklidila dům, jen kvůli Claire a její lekci...

„Hej, můžu dovnitř, jsem tu dřív, ale v dílně jsem to dokončil rychleji, takže jsem tady...“

Odtrhla jsem se od svých myšlenek. Will mě pozoroval a nadhodil si popruh na rameni. Odstoupila jsem od dveří a pustila ho dovnitř.

„Pojď dál, ale zklamu tě...Claire není doma“

Will prošel kolem mě já jsem zavřela dveře. Pokynula jsem mu směrem do kuchyně.

„Aha, fajn, tak teda počkám...kdy se vrátí?“

Mrkla jsem k hodinám.

„Vypadá to, že během půl hodiny, by měli být zpátky“

Will šel za mnou do kuchyně.

„Oni?“

Will si přehodil tašku a posadil se na barovou židli.

„Jo, Sharon, Claire a Emily odjely na nákupy...dívčí den. Dáš si něco k jídlu, nebo k pití?“

Nabídla jsem mu a vyndala čistou sklenici.

„Díky, dám si sklenici vody.“

Nedívala jsem se na něj, jen jsem se otočila a natočila mu sklenici vody. Věděla jsem, že on mě pozoruje. Postavila jsem sklenici před něj.

„Promiň, ale proč jsi nejela i ty?“

Opřela jsem se zády rukama o chladnou kuchyňskou linku.

„Protože, nejsem typ holky, co zkouší hromady šatů a bot“

Will se ušklíbnul.

„Věř mi, že to mi už celkem došlo.“

Něco na jeho slovech, co řekl se mi líbilo. Aniž bych o tom nějak přemýšlela jsem se usmála.Will sledoval fotky rozestaveně v kuchyni na stěně na většině je hlavně Emily....a rodinné svátky, já ale nejsem na žádné z nich.

„Proč, tam nejsi?“

Podotknul Will a já se snažila vyhnout jeho očím.

„Nerada se fotím“

Odpověděla jsem mu radši jsem se podívala z okna. Můj pohled padnul na stůl na kterém jsem měla rozložené učebnice a svačinu.

„Sharon, říkala, že budete s Claire venku...je to pravda?“

Odvedla jsem řeč jinam, ale Will to nijak nekomentoval.

„Jo, chtěla lekci ve vrhání nožů, takže jsem tady“ 

Vsadím se, že její zájmy jsou čistě o vrhání nožů..

„Zajímalo by mě, na co teď myslíš?“

Škubla jsem hlavou Willovým směrem.

„Jen mě něco napadlo...mimochodem, na co chceš vrhat nože?...“

Will mrknul.

„Přivezl jsem si sebou dva terče. Myslíš, že bych je mohl na zahradě rozložit?“

Pokrčila jsem rameny.

„Myslím, že  v tom nebude problém.“

Will vstal a odešel z kuchyně. O moment později se vrátil se skládacími stojany na terče v rukách. Podržela jsem mu dveře otevřené,  aby mohl projít. Šla jsem za ním, a cestou jsem ještě sáhla po misce s medvídky a jeho pouzdru. Měla jsem nutkání porovnat jeho sadu s tou mou. Položila jsem pouzdro a medvídky na stůl. Sklidila jsem učevnice a věci na stranu, tak aby nepřekážely.

„Můžeš mi sem jít pomoct?“

Will zrovna otvíral jeden ze stojanů, ale chce to určitou sílu a zručnost. Došla jsem k němu a postavila se naproti němu, ohnula jsem se a zmáčknula páčku na spodní straně, která měla stojan udržet pohromadě. Byla o něco níž, než jsem byla zvyklá. Páčka cvakla a stojan se otevřel. Společně jsme otevřeli i druhý stojan.

„Odkud víš, jak to otevřít?“

Ztuhnula jsem a snažila se rychle něco vymyslet.

„Už jsem to dříve dělala...“

Otočila jsem se k Willovi zády a šla se napít.

„Kdy?“ 

Od 6 let... To jsem mu, ale říct nechtěla.

„Před rokem, nebo dvěma jsem viděla člověka, který to otvíral...“

Will na to asi skočil, ale já jsem mu nechtěla dát další šanci se vyptávat.

„A co ty, odkdy vrháš nože a učíš sebeobranu?“

Will si sednul na opačný konec lavice.

„Už odmalička, mě strýček vyprávěl své příběhy z armády a zvláštní jednotky, učil mě bojovat a já jsem si oblíbil vrhat nože, a nějak jsem v tom prostě vytrval... já vím, zní to hloupě, ale...“

„Ne, nezní to vůbec hloupě, já to chápu.“

Trochu neochotně jsem na sebe svrhla Willovu pozornost.

„Opravdu???...nepovídej, taky jsi snad trávila dětská odpoledne cvičením bojových postojů?“ 

Ano... Skrčila jsem se na lavici a vzpomínky mi prolétaly myslí.

„Netrávila jsem, ho tak, ale věř mi, že tě vážně chápu...“

Odmlčela jsem se a čekala na jeho reakci.

„A jak vypadalo tvoje dětství, jsi adoptovaná, takže kdy jsi se dostala k Viriovým?“

 A otázky jsou čím dál tím lepší... 

„Sem jsem se dostala, když mi bylo skoro patnáct, celý život jsem byla v pěstounské péči..rodiče jsem nikdy nepoznala.“

„Sakra, promiň, to jsem netušil.“

Podívala jsem se na něho. Myslel to vážně, díval se na mě, ne někam jinam.

„To je v pohodě“

Nastalo ticho, oba jsme byli myšlenkami jinde.

„Proč jsi šla do školy, až teď? Jsem si přišla v pátnácti, ale ze škoy si tě nepamatuju. Měl chytré postřehy...

„Psychiatr nařídil, že nejsem připravená, až teď“

To byla pravda, po autonehodě jsem byla v pořádku, přesto se to odborníkům nelíbilo. Byla řada na mě z výpovědí.

„Proč jsi vynechal rok školy?“

Will dlouze vydechnul a rukou si prohrábl vlasy. Asi jsem se ho neměla ptát na tohle.

„Nemusíš mi na to odpovídat, já jen, že...„

„Ne, v pohodě, máš pravdu, je to fér..“

Nadechnul se a já zadržela dech.

„Strávil jsem rok na polepšovně, kvůli mému otci...alkoholik. Byl agresivní a jednou uhodil mámu ...vrátil jsem mu to, za to jsem strávil dobu na polepšovně. Víš, že mi jednou Jake a Simon, napsali dopis o tobě?“

Moje obočí mi vystřelilo navrh hlavy.

„Vážně, psali mi o hádkách s Princeznou a jednou napsali, že si přivedla starší posilu. A že to té posile dost sluší...“

Konec už trochu zašeptal. Zamračila jsem se na něj a zůžila na něj oči. Proč se musel pořád, tak smát?...Natáhla jsem pod stolem nohu a kopnula jej do pravé nohy. Will zasyčel bolestí a stáhnul se. Zásah...Smála jsem se a skoro jsem si nevšimla, jak se Will zvedá, vyskočila jsem z lavice a chtěla utéct, Will byl, ale rychlejší. Kolem pravého zápěstí se mi obtočila ruka a trhnutí jsem byla otočená k němu. I přes mou výšku, byl skoro o hlavu vyšší než já. Pohled se mi uzamknul s jeho smaragdovýma očima. Pak jsem od něj rychle uskočila mým levým ramenem mi projela bolest.

„Au, nemohl bys toho, už nechat.“

Držela jsem si své rameno, které bolestně pulzovalo. Will se opíral o stůl a ušklíbal se na mě s leskem v očích.

„Já?...to ty jsi si začala. Kvůli tobě mě strýček poslal k zemi po třetím úderu“

Hrál uraženého, ale stejněmi neunikl malé zvednutí jeho koutků. Tuhle hru můžou hrát dva... Rameno už mi přestalo pulzovat.

„Vážně?..to ty jsi tady ten otravný.“

Došla jsem až k němu a strčila do něj. Ani se nehnul, přetlačovali jsme se pohledem, Will sklonil pohled a vydechnul. V duchu jsem dosáhla vítězství....vyhrála jsem. A nebo ne? Teprve teď mi došlo, že stojím velmi blízko něj, on se nedíval dolů na zem...díval se na moje rty. Rychle jsem ustoupila o krok zpátky. Ale Will mě nenechal, chytl mě kolem pasu a nepustil mě. Možná by mě i políbil...kdybych mu neudeřila do zápěstí a jeho reflexy mě pustily. Nikoho nehledám...jsem sama...Otočila jsem se k němu zády, špatně se mi dýchalo a srdce mi bylo jako splašené. Uslyšela jsem jak, na cestu zaparkovalo Sharonino auto. Je čas se balit.... Přešla jsem rychle ke stolu, Willa jsem si nevšímala.

„Lorelai, já...“

Začala jsem zavírat své sešity a učebnice, rovnala jsem je na hromadu na kterou jsem položila talíř s prázdnou sklenicí.

„Zapomeň na to..“

Dál jsem se tomu nevěnovala, slyšela jsem, jak se otvírají dveře od auta a Emily něco nadšeně křičí v domě.

„Hej,ty tu nezůstaneš?...je to kvůli mě?“

Will mi podal dva sešity, které zůstaly na stole. Vypadal sklíčeně, ale nebylo to kvůli němu. Snažila jsem se sešity a nádobím v mé náruči udržet rovnováhu.

„Ty za to nemůžeš, jen....“

Už sem to nemusela dopovědět.

„Čau, Wille...promiň, trochu jsme se zpozdily.“

Claire k nám ladně přicházela v nových červených kraťasech a žlutém tílku. Těkala pohledem mezi námi dvěma.

„Ahoj, Claire..přijel jsem o něco dřív, jestli ti to nevadí.“

Claire se k Willovi přitočila a zastínila mě. Využila jsem toho a začala pomalu odcházet do domu.

„Oh, Lorelai..Emily tě hledala“

Zakřičela Claire. Došlo mi co mi chtěla říct...ať zůstanu uvnitř.

„Vždyť, už jdu..“

Neotočila jsem se jen, jsem šla dopředu, až jsem stála v kuchyni. Položila jsem nádobí do dřezu a učebnice s bouchnutím dopadly na kuchyňský stůl.

„Lorel, můžeš mi prosím tě..uh...“

Sharon nesla do kuchyně tašky plné nákupu a skoro s nimi na podpatcích zakopla. Přiskočila jsem k ní a položila jsem tašky na linku. Začaly jsme vyndavat potraviny z tašek na stůl.

„Takže, jak to tak vypadá..Claire si kamarádky nepozvala.“

Odtušila Sharon a přes skleněné dveře pozorovala Willa s Claire. Neodpovídala jsem....jen jsem si vzpomněla na to, co potřebuju.

„Ty, Sharon, ráda bych si půjčila tvoje auto na celý den“

Sharon zamrzla uprostřed vybalování. Nikdy jsem nic nepotřebovala, takže asi nepočítala s tím co jsem řekla.

„Nežádala bych tě o to, ale je to důležité.“

Sharon zvedla obočí. Vím, že ona i Erik věděli o mé minulosti, věděli i něco o tom, co umím, ale nikdy to neviděli...

„Dobře, kdy to auto potřebuješ?“  

Vyčistila jsem si krk.

„Za tři dny“

Teď už jsme neuklízely nákup, jen jsme stály a opíraly se o linku.

„To, ale zameškáš školu...“

To jsem věděla, ale měla jsem pravidelnou docházku a dobré známky, nemohla jsem si dovolit zmeškat to, tenhle den jsem vždy trávila sama. Tvrdým pohledem jsem se dívala Sharon do očí. Musí jí to dojít...Sharon po chvíli nasadila neutrální výraz a pokračovala s nákupem. Došlo jí to...vzpomněla si jaké datum bude.

„Dobře, můžeš si půjčit moje auto“

V duchu jsem jí děkovala. Zbalila jsem své učebnice a po schodech si to namířila do svého pokoje. Když jsem strčila do dveří svého pokoje, udělala jsem půl kroku než se mi kolem pasu omotaly dvě ruce.

„Lorel, Lorel...dívej“

Položila jsem učebnice na postel a sedla si na okraj. Emily tancovala před mým zrcadlem v nové růžovo-modré sukni. Stále točila piruety a dělala veselé obličeje. Pustila jsem si naplno hudbu, zavřela dveře a okna. Rozložila jsem učebnice po celé posteli a lehla si do nich. Po chvíli ke mě přiskočila Emily. Ležela vedle mě, obě jsme kopaly nohama do rytmu skladby a nakonec jsme obě křičely i texty. Začaly jsme s Emily tancovat po pokoji a skákat na posteli.

„Co, je to tady za kravál...“

Dveře do mého pokoje se prudce otevřely a v nich stála velice naštvaná Claire.

„Mně si to minule vypnula, a já teď taky nestrpím tenhle vyrvál...“

Emily se schovala za jeden z polštářů. Uklidnila jsem svůj splašený dech a čelila jsem jí.

„Jen se tady bavíme, pokud vím, tak ty máš zábavu dole...“

Claire si dala ruku v bok a napřímila se.

„To si piš....Will by mě rád naučil vrhat nože, jestli mi rozumíš, mohly byste vypnout ten kravál...“

Emily vykoukla zpoza polštáře.

„Will je tady?....Kde?...Chci mu ukázat, co už umím.“

Na odpověď nečekala, vystřelila z mého pokoje a ani se neohlédla. Zůstala jsem s Claire sama.

„Takže mě poslouchej, zničila si tuhle rodinu, ale mě už ne, Willa jsem si zamluvila já....je ti to jasný?“

Nic jsem neříkala, raději jsem se kousla do jazyka. Claire se otočila na podpatku a odkráčela. Najednou mi začalo být v pokoji strášné vedro. Otevřela jsem proto své malé střešní okno. Z okna jsem měla výhled na zahradu. Emily zrovna kopla Willa pod koleno, a Will se se smíchem složil k zemi. Zakryla jsem si pusu rukou a smála se. Emily začala dělat vítězný tanec, až začala skákat a ukazovat nahoru k mému oknu. Zamávala jsem jí a pak od okna odstoupila, když se Wil začal zvedat ze země a podívat se do okna. Ztišila jsem hudbu a lehla si zpátky ke svému učení. Uběhlo asi 10 minut, než hudba v mém telefonu utichla a ozval se ton nové zprávy. Odpojila jsem telefon z přehrávače a zprávu otevřela 

Will: Ok, Emily mě právě složila k zemi...nevíš o tom něco?

 Vrátila jsem se s telefonem na postel. Herry nás minulý týden donutil uložit si čísla pro případ nouze. 

Já: Je velice talentovaná.... :)

 Trochu jsem se přisunula k oknu, Will stál za Claire a upravoval jí postoj. Jeho mobil ležel na stole a rozsvítil se. Will  se otočil směrem k mému oknu. Rychle jsem uhnula.

 Will: Emily, chce taky házet, můžeme zkusit soutěž dva na dva...

 A jako na zavolanou jsem pak na schodech uslyšela hlasité dupání. O moment později skočila Emily ke mně na postel a snažila se nakouknout mi přes rameno.

„Lorel, pojď dolů...chci taky vrhat nože a Claire, říká, že soutěžit můžeme jenom, když půjdeš dolů“

Zavibrovala mi SMSka.

 Will: Já s Claire proti tobě a Princezně...

 Emily na mě zkoušela své štěněčí oči. Rozhodla jsem se a odepsala. 

Já: Nemůžeš porazit Henderson... 

Zaklapla jsem mobil a hodila ho na polštář. Odsunula jsem Emily stranou.

„Běž se připravit Princezno, jdeme vyhrát...“

Emily vyskočila objala mě kolem krku a zmizela ve svém pokoji. Svázala jsem si vlasy do culíku a převlékla se do tepláků a tílka. Otevřela jsem skříň a z pod oblečení vyndala své černé pouzdro. Možná na mě dolehla celá situace s přibližujícím se datumem, nebo Claire, ale jestli jsem něco věděla, tak to, že já v tomhle vyhraju...Popadla jsem pouzdro a odešla s pokoje.