Musela jsem odvézt domů Emily autobusem, byla utahaná jako kotě. Byla dokonce unavená natolik, že se doma jen najedla a zalezla do postele. Erikovi jsem vysvětlila proč je tak unavená. K mému překvapení Erikovi nevadilo, že Emily cvičila sebeobranu. Podle mě mu to, ale vadit začne, až pozná co sebeobrana obnáší. Erik byl dost roztěkaný..čekal na Claire, která se z učení od Amandy s Cassandrou vrátila pozdě v noci. Takže poslední, co jsem před usnutím slyšela byla Erikova přednáška. To bylo před týdnem....Mou každodenní rutinou se stalo připravování Emily do školy, příprava snídaně, zvládání školy s hodinami chemie s Willem....Will byl chytrý a taky pěkně otravný, moje rameno bylo dost citlivé a namožené od jeho štípanců, zatímco, já jsem doufala, že jeho noha bude plná modřin, do práce mě vozil pravidelně, někdy jsem vyzvedla Emily a někdy mě vezl až tam. Trénink se už bohužel nekonal. To mi ale nevadilo, připomnělo mi to staré časy. Z mých věcí jsem vyhrabala Leovi staré poznámky. Obsahovaly jeho práci, nákresy, popisy a výpočty bojových postojů, pozic a úderů. Všechny pozice jsem si prošla a několikrát jsem s Emily prováděla rozcvičku. Princezna je rozhodnutá nakopat Jakeovi a Simonovi zadek. Usmála jsem se, při vzpomínce na její výraz, když přísahala, že kluky porazí a pak se na důkaz, že to myslí vážně napila jednoho z Claiřiných ranních koktejlů. No, nevadí..pokaždé, když jsem zůstala v hangáru sama jsem zkoušela postoje a údery na boxovací pytel a každým dnem jsem se blížila ke dni, který jsem nenáviděla, datum, které jsem chtěla vymazat z kalendáře, datum, které znamenalo, že se můj život podruhé změnil. Stála jsem ve svém pokoji před skříní a dívala se na kalendář. Už jen 3 dny... 

„Lorelai, pojď dolů!“

Uslyšela jsem křičet ze zdola Claire. Seběhla jsem schody. Claire, Emily a Sharon prohledávaly obývák. Sharon se před dvěma dny vrátila ze služební cesty. Dnes měl být tzv. Dívčí den....Sharon vzala Emily s Claire na nákupy a do její kosmetické firmy. Nabízela mi, že můžu jezdit s nimi, ale odmítala jsem. Pochybuju, že bych vydržela nákupy s Claire...navíc, tohle patřilo prostě jen jim třem. Emily potřebovala být se svou mámou a sestrou.

„Děje se něco Claire?“

Opřela jsem se o zábradlí schodů a pozorovala, jak se Emily plazí po koberci.

„To se teda děje...kde jsou máminy klíče od auta?“

Claire přešla na vysokých podpatcích, na kterých bych se já zabila ke mně. Byla připravena vzít obchody útokem. A teď na podpatkách byla o pár centimetrů vyšší, než já, ale jen o kousek.

„Nevím, kde jsou...já je neměla, to ty jsi si včera půjčovala auto.“

Měla jsem pravdu, Claire včera jela do obchodu.

„Lorel, prosím, mohla bys nám pomoct hledat ty klíče“

Unaveně jsem si povzdechla a na Sharoninu prosbu jsem obešla Claire. Začala jsem zvedat a odklízet konferenční stolek. Byl plný modních časopisů a magazínů. Navíc si zde určitě Claire lakovala nehty, protože jsem našla několik lahviček laků na nehty. Nezáviděla jsem Erikovi, že musí bydlet pod střechou s nejen svojí manželkou, ale ještě se dvěma dospívající dcerami spolu se mnou. Uklidila jsem celý konferenční stolek, ale klíče jsem nenašla, Sharon prohledávala záhyby v pohovce a pod polštáři, Claire hledala v policích, zatímco Emily hledala pod křesly.

„Našla jsem je!..“

Všechny jsme zvedly hlavu, když  Emily vyskočila od jednoho křesla s klíči v ruce.

„Oh, skvělé zlato..můžeme jet.“

Oddechla si Sharon a začala si uhlazovat svůj dnes modrý kostýmek.

„Skvělý, ségra...jede se nakupovat“

Zatleskala Claire a už běžela do chodby se obout. Protočila jsem oči a upadla jsem na pohovku do hromady pohodlných polštářů, kde jsem zavřela oči.

„Ty zase nejedeš Lorel?...“

Otevřela jsem oči, když jsem uslyšela Emilynu tichou otázku. Nikdy jsem nejela, ani jednou. Emily se nade mnou skláněla s rozpuštěnými vlasy, které jí padaly do obličeje se smutným úsměvem. Posadila jsem, obrátila jsem jí zády a začala jí z vlasů splétat jednoduchý cop.

„Nejedu, Princezno, tohle je den pro tebe s tvojí mámou a sestrou.“

Emily mírně našpulila pusu.

„Ale ty si taky moje sestra, Lorel“

Začali mě pálit oči. Pro mě byla, taky jako sestra, sestra kterou jsem nikdy neměla, myslela jsem si, že v téhle rodině nikoho nenajdu, ale našla jsem Emily. Potlačila jsem slzy. Dopletla jsem jí cop a zakončila jej gumičkou, kterou jsem měla na ruce. Otočila jsem jí k sobě.

„Jasně, že jsem tvoje setra, ale dovedeš si mě představit, jak zkouším make-up a vybírám s Claire šaty na ples?“

Emily se zamyslela a pak se usmála.

„Ne, to nedokážu, ale mohla bys jít jen se mnou, budeme obě princezny.“

Usmála jsem se tentokrát já a natočila jí ke dveřím.

„Jasně, obě budeme princezny, na ples mi můžeš vybrat i šaty...“

Emily se zastavila ve dveřích a otočila se, a studovala moji tvář, jestli to myslím vážně, pak zamávala a hnala se k autu.

 Jestli vůbec na ples půjdu...Znovu jsem dopadla zády do polštářů.

„Opravdu, nechceš jet s námi?“

Opět jsem se posadila. Sharon se opírala o pohovku a dívala se na mě. Myslela, to vážně, nikdy jsem u neviděla odpor vůči mě, prostě mě zvala, sice se o mě nestarala, tolik jako o její vlastní dcery, ale mě to nevadilo, měly jsme spolu zvláštní vztah, ale fungující. Zavrtěla jsem hlavou.

„Víš, že ne Sharon, ale vážím si toho“

Sharon obešla pohovku a elegantně se posadila vedle mě.

„Lorel, chci ti poděkovat, za to, co tady děláš....a kdyby jsi něco potřebovala, řekni si...“

Sharon se dívala na zeď za mými zády nebo do země. Cenila jsem si toho, co řekla.

„Díky, Sharon“

Nastalo trapné ticho, to bylo ale přerušeno.

„Mami, musíme jet, za dvě a půl hodiny musíme být zpátky!...“

Ozval se klakson a Claiřin křik. Obě jsme s Sharon leknutím uskočily a vstaly. Sharon si upravila úbor a vlasy, pak začala couvat ke dveřím.

„Nevíš, co se má stát za 2,5 hodiny?“

To jsem netušila, takže jsem jen pokrčila rameny. Sharon zabočila za roh, a já slyšela klapat její podpatky chodbou, pak se ale zastavily a vracely se. Sharon byla zpátky v obýváku.

„Lorel, je mi to trapné, ale Claire si asi někoho pozvala, asi kamarádky...mohla bys tady trochu uklidit...a taky na zahradě, říkala, že budou na zahradě. Samozřejmě ti to přičtu, ke kapesnému a klidně ti půjčím auto“

Polknula jsem udělala bych to asi stejně. I tak jsem dělala spoustu domácích prací kvůli zvýšenému kapesnému. Šetřila jsem si na další školné a taky na budoucnost po střední škole.

„Dobře, udělám to“

Sharon se usmála a vyběhla z domu, za chvíli jsem slyšela, jak auto opouští příjezdovou cestu. Odfrkla jsem si. „No, vzhůru do práce...