Červený jeap zaparkoval pár metrů od nás hudba utichla a z auta začali postupně seskavovat kluci. Znala jsem je ze školy. Z korby seskočili dva. Jeden hnědovlasý se spoustou tetování na pažích a druhý s dlouhými vlasy v culíku s hnědýma očima. Ten první se myslím jmenoval Thomas a ten druhý Michael. Pak se otevřeli dveře na straně řidiče a vystoupil ten blonďák s brýlemi z dětského odpoledne. Každý z nich měl přes rameno sportovní tašku. Všichni vystoupili a plácli si s Willem a dvojčaty. Emily byla dost nesvá, takže mě chytla za ruku a schovala se za mě. Kluci mě zpozorovaly a já cítila jejich převahu. Emily mě úzkostlivě tahala za ruku zpět k hangáru.

„Páni...takže Henderson, vážně pracuje s auty...“

Řekl Michael s leskem v očích. Celá skupina kluků nás sledovala a Emily mě teď už přímo táhla pryč.

„Hele...kámo brzdi, ani se vlastně neznáme...“

Zabrzdil ho ten blonďák a přistoupil ke mě s rukou nataženou.

„Čau, já jsem Alec, a tohle je Thomas a tenhle blbec, je Michael.“

Stiskla jsem mu ruku a na všechny kývla, chtěla jsem už ruku pustit, ale stále mě celkem dost silně držel. Zamračila jsem se na něj a pustil mě.

„Jo, jasně ignoruj ho nejsem blbec, a ještě si to s ním vyřídím...“

Prohlásil Michael a strčil do Aleca až se trochu zakymácel. Alec mu to chtěl vrátit, ale Will vrazil mezi ně.

„To stačí....můžete si to vybít na žíněnce“

Kluci od sebe odstoupili. Jake a Simon začali skákat kolem kluků.

„Můžeme se dívat?....naučíš nás něco Wille?...“

Kluci se zasmáli a Will strčil kluky k hangáru.

„Možná jo, jděte dovnitř.“

Kluci se rozeběhli k hangáru.

„A ty jsi kdo?...“

Ozval se poprvé Thomas a ukázal na Emily krčící se za mnou. Emily se za mnou ještě víc skrčila a ve smrtícím sevření mi drtila ruku.

„Jo, jasně...tohle je Emily,moje sestra.“

Snažila jsem se odstoupit od Emily, ale postoupila se mnou. Kam se poděla ta její odvaha?...

„Ahoj “ pískla Emily.

Kluci asi věděli, že Emily není zrovna nadšená, takže nám udělali kousek prostoru. Emily zpoza mě vykoukla a já jsem jí postrčila dopředu. Civěla na kluky, ale ani se nehnula.

„Hotovo, už jsme to všechno připravili.“

Ozvalo se od hangáru. Jake a Simon zběsile mávali rukama. Michael šťouchnul do Willa.

„Dneska půjdeš k zemi, kámo..“

Will se ušklíbnul.

„Leda ve snu...“

Stáli jsme tam s Emily a mě přišlo, že je čas se vrátit dodělat práci.

„A co ty, krásko?...nechcete se podívat, jak se máte bránit“

Protočila jsem oči vsloup, nad tím co řekl. Dala jsem si ruku v bok  a zaměřila pohled na Willa.

„O co,jde to je ten trénink?...“

Will přistoupil ke mě.

„Jo, trénujeme tu s klukama...sebeobranu.“ 

Sebeobranu...To vysvětlovalo, ty jejich postavy a to, jak se dokázal vyhnout mým jednoduchým úderům, když jsem chtěla aby mě ráno  postavil na zem.

„Když, budeš chtít, můžu tě něco naučit...“

Švihla jsem pohledem k Michaelovi, který se na mě šklebil. Otočila jsem se a šla do hangáru, Emily se držela těsně za mnou a kluci kráčeli za námi. Kluci čekali u vchodu.

„Hej, ony se budou dívat, nebo co?...jsou to holky.“

 Ptali se Willa. Bála jsem se o Emily, byla teď moc tichá a stále se mě něchtěla pustit. Emily neměla moc, kamarádek, když přebíháte do sokromého hlídání a školy, není to nic zábavného. Zastavila jsem se a klekla si k Emily.

„Chceš se dívat, Princezno?...“

Emily se trochu zaleskly oči. Usmála jsem se na ni.

„Tak, jo...pípla Emily. Zvedla jsem se. V rohu hangáru, byli rozmístěny různě velké žíněnky a dokonce i boxovací pytel. Emily se rozhlížela všude.

 „Tak, jo ...všichni půjdete k zemi“

Ozval se Will a všichni se vydali směrem k šatnám.