„Na to zapomeň...nedonutíš mě, abych jela s tebou a je mi jedno, co jsem řekla předtím.“

Skřípala jsem zuby na schodech před školou. Will vyběhnul ze třídy hned po zvonění, a když jsem vyšla ze třídy čekal na mě opírající se o motorku. Uznávám, že ta motorka byla bezchybná a ráda bych se na ní projela. Jestli ale čekal, že si sednu k němu, tak se mýlí. Nechtěla jsem dělat scény, protože celá škola na nás, tedy spíše na mě civěla pohledem. Nehodlala jsem se otočit na Claire, protože jsem věděla, že by vypuklo peklo.

„Pracuješ v autodílně, ale nemáš vlastní auto...chápeš, jak hloupě to zní?“

Will se jen ušklíbnul a nic neříkal jen nasednul na motorku a čekal. Vážně jsem chtěla zmizet...

„Jdu pěšky...“

Seběhla jsem schody prošla kolem něj a nasadila tempo rychlé chůze. Za chvilku jsem za sebou uslyšela motor a pak se zastavil. Slyšela jsem za sebou kroky a oddechla jsem si, když jsem si myslela, že teda půjde pěšky se mnou. Omyl. Okolo mého pasu se omotaly dvě ruce a zvedly mě do vzduchu. Co to sakra!?... 

„Okamžitě mě vrať na zem“

Snažila jsem se pohybem vymanit ze sevření, ale zkušeně mě přetočil.

„Ty seš vážně divná, jiný holky bych k sobě na motorku nutit nemusel“

Slyšela jsem Willa.

„To je mi jasný, jenže já s tebou jet nemůžu...musím vyzvednou sestru.“

Konečně mě pustil na zem vedle motorky.

„Uděláme to takhle, strýček mě za to papírování přinutil tě vozit ze školy, takže mi řekneš, kde máš sestru, já tě tam dovezu a zbytek můžete dojít pěšky“

Prohlásil Will a podal mi helmu. Bylo mi jasné, že je rozhodnutý, takže jsem mu helmu možná silně vyškubla z rukou a nasadila si jí. Will se vítězně usmál a nasednul. Protočila jsem oči a posadila se za něj. Od školy začalo zběsilé hvízdání a pokřikování. Protočila jsem oči, i když to pod helmou nemohlo být vidět. Will nastartoval...a čekal. Věděla jsem, že na tomhle stroji se jen tak neudržím, takže jsem se ho chytla kolem pasu. Seděl přede mnou, ale určitě jsem slyšela, že něco zamumlal. Rozjeli jsme se, trochu mi vadila ta helma, chtěla jsem aby mi vítr čechral vlasy.

„Zaboč do třetí ulice zprava“

Křikla jsem dopředu.Will udělal, jak jsem řekla, tady na mě měla čekat Emily. Sundala jsem si helmu a slezla z motorky. Upravila jsem si batoh a rozhlédla se po ulici.

„Lorel, Lorel...tady!!

křičela Emily. Kličkovala mezi chodci a běžela směrem ke mě. Zamávala jsem jí. Emily stále běžela až doběhla ke mě a silně mě stiskla kolem pasu.

„Ahoj, Lorel, já měla úžasný den, co ty?..teď půjdeme k tobě do práce...a..“

Emily se zastavila upírala oči na Willa, který stále čekal na okraji chodníku. Došlo mi, že jsem mu měla poděkovat. Emily mě zatahala za kalhoty a nestydatě ukázala na Willa.

„Co to je za kluka Lorel?“

Odkašlala jsem si a sehnula se k ní.

„To je Will, přivezl mě sem.“

Emily se stále dívala na Willa a hodnotila ho. Nakonec se kurážně postavila a natáhla k němu ruku.

„Ahoj, já jsem Emily a Lorel je moje sestra.“

Málem jsem vyprskla smíchy, jak Will sledoval Emily. Nakonec, ale opatrně stisknul Emylinu ruku a dal jí ten svůj úsměv.

„Rád tě poznávám Princezno...“

 Princezno??? Emily od Willa skoro odskočila a valila na něj svoje oči, stejně jako já.

„Jenom Lorel mi říká Princezno...“

Vypískla Emily s schovala se za mě. Will teď studoval pohledem zase mě, ale tentokrát jsem neuhnula.

„No, to jméno k tobě sedí...vypadáš jako princezna, Princezno. Už musím jet, sejdeme se v hangáru“

Kývla jsem a s tím nastartoval a odjel. Když zmizel v zatáčce, tak jsem konečně vydechla. Přehodila jsem si batoh na druhé rameno a vzala Emily za ruku.

„Tak co můžeme?...“

Emily vzhlédla ke mě a šli jsme dál.

„Lorel?...ten Will je pěkný.“ ˇ

Řekla Emily asi po třech minutách ticha. Začala jsem se smát, tak tohle měla celou dobu v hlavě.

„OK,Princezno, líbí se ti, tak teď jej uvidíš znova, pracuje se mnou“

Emily mě zastavila a s otevřenou pusou na mě zírala.

„Tobě se nelíbí?...Claire chce po takových klucích telefonní číslo...já to několikrát viděla.“

Byla roztomilá. Zatahala jsem jí za jeden z copů, co jsem jí ráno spletla.

„Princezno, může být pěkný, ale tohle není kluk pro nás...“

řekla jsem a šli jsme dál. Pozorovala jsem okolí a Emily byla potichu.

„Myslím si, že to není pravda Lorel.“

Pískla Emily.