„Nezapomeňte na zítřejší test......nebudu tolerovat pozdní příchody!“

Nakřáplý hlas naší učitelky španělštiny se rozléhal po celé třídě. Uklidila jsem si sešity španělštiny do tašky a posbírala si své věci abych se přesunula na hodinu chemie do laboratoře. Ve třídě jsem pro někoho byla neviditelnou, pro učitele vzornou studentkou, Claire a její parta mě nenáviděla a na denním pořádku byli oplzlé narážky z klučičí strany.

„Táta ti píše, že se vrátí z práce později a musíš vyzvednou Emily“

Objevila se přede mnou Claire a svůj telefon mi podávala před obličej. Na displeji svítila esemeska od Erika. Erik byl velmi přepracovaný a Emily nechtěla a ani nemohla zůstávat doma sama. Soukromé hlídání také nebylo možné, protože se vyskytli komplikace. Odstrčila jsem mobil od svého obličeje.

„Já mám práci, proč s Emily nezůstaneš ty?“

Claire už znovu projížděla esemesky a žvýkala žvýkačku.

„Neslyšela jsi, zítra máme test, jdu se učit k Amandě a klukům“

Zakroutila jsem očima a mírně do ní strčila, aby mi uhnula z cesty. Pokusila se mi podkosit nohy, ale já rychle vyrovnala rovnováhu. Prošla jsem kolem ní a přitom se snažila vyhnout láhvi s pitím na podlaze....uhnula jsem a přitom jsem do někoho vrazila. S taškou přes rameno jsem těžko udržovala rovnováhu, pak se kolem mého pasu omotaly dvě ruce a držely mě ve vzpřímené poloze.

„Ahoj, Wille ještě jsem s tebou ani pořádně nemluvila od doby, co jsi se vrátil.....půjdeme se s holkama učit, přijdete s klukama k nám?“

Claire byla přitlačená na má záda a kdybych se otočila určitě bych viděla, jak zběsile mrká řasami a možná si natáčí pramínek vlasů na prst a kousá se do rtu. Trochu jsem sebou trhla a ruce mě pustily. Konečně jsem se mohla hýbat. Vzhlédla jsem a Willovo zelené oči už zase byli zaměřené na mě. Nemluvila jsem sním od našeho „seznámení“ v hangáru. Doteď jsem pomáhala Herrymu v kanceláři a on pracoval v hangáru. Chtěla jsem jej přetlačit pohledem aby uhnul, jako první ale nepovedlo se to....uhnula jsem já. Ustoupila jsem do strany a chtěla projít kolem něj. Claire poznala svojí šanci a tlačila se kupředu. Už jsem byla za ním...když jsem ucítila ruku na svém pravém zápěstí.

„Hej....počkej“

Nadechla jsem se a otočila se. Claire sledovala Willovu ruku kolem mého zápěstí a já s ním prudce trhla. Will se pousmál a pustil mě. Sáhl do zadní kapsy svých kalhot a vyndal bílou obálku, kterou mi podal.

„To ti posílá strýček.....“

Obálka byla čistě bílá, a já alespoň stokrát říkala, že peníze si za tohle nevezmu.

„Na to zapomeň, peníze si za tohle nevezmu.....“

Kroutila jsem hlavou a obálku nechala v jeho ruce.

„Myslel jsem si to, ale tohle nejsou peníze....je to plán“

Snažila jsem se rozlušit, jestli říká pravdu. Nakonec jsem sáhla po obálce a dala jí do kapsy.

„Počkat, vy se znáte?“

Claire měla vysoký pisklavý hlas a propalovala mě pohledem. Asi jsem se zapomněla zmínit, že s ním pracuju...Will se díval na mě a na Claire.

„Ty jsi mě neslyšela, že pracuju v autodílně...?“

Claire poklesla čelist.

„To, ale nevysvětluje, jak se znáte.“

Claire se přisunula blíž k Willovi.

„Ta autodílna patří mému strýci, a já tam vypomáhám“

Objasnil Will. Claire po mě hodila nenávistný pohled a plně se věnovala Willovi.

„Tak to tam určitě přijedu, něco se mi stalo s autem a.....“

Dál už jsem nemusela nic poslouchat otočila jsem se a mířila chodbou plnou studentů do učebny chemie. Byla jsem tam jako první, tak jsem se posadila do poslední lavice vzadu. Vytáhla jsem obálku z kapsy a otevřela jí. V obálce byl složený kus papíru s mojí pracovní dobou, přestávkami na oběd a tak dál.Jediné co bylo zvláštní byli dvouhodinové mezery dvakrát v týdnu. V hlavě jsem si udělala poznámku, že se na to musím Herryho zeptat. Vedle mě na volné místo dopadl batoh. Ani jsem se nepodívala, a studovala jsem plán.

„Tady je obsazeno..“

Doufala jsem, že to bylo vetřelcem pochopeno, ale zřejmě ne..

„Podle mě tu volné místo je“ 

Vážně musím mít takovou smůlu?...Will odsunul židli vedle mě a posadil s nohama nataženýma před sebou. Studovala jsem plán.

„Fajn, tak mi vysvětli co znamenají ty dvouhodinové pauzy tady a tady“

Ukázala jsem na plán. Will si ode mě vzal plán.

„To jsou tréninky, někdy máme s klukama trénink“

Podal mi papír zpátky a já si ho strčila do kapsy.

„Takže ty jsi nevlastní sestra Claire Viriové...“

Neptal se jako otázku. Byl to fakt. Pokrčila jsem rameny. Byl to být jasný signál, že o tomhle se sním bavit nebudu.

„Můžeš se přesunout na své místo, za chvíli začíná hodina.“

Najednou se zasmál a já musela uznat, že se smál nádherně.

„Promiň, ale já mám místo tady...“

Řekl to s takovou namyšleností, vykopla jsem pod lavicí nohou a kopla ho do nataženého lýtka. Zasyčel bolestí a stáhnul se. Odvrátila jsem se a čekala, až mě nazve mrchou a odejde. Najednou mi rukou projela bolest. On mě štípnul...Třela jsem si rukou místo u ramene, kam mě štípnul. Chtěla jsem mu ještě něco udělat za to, jak se na mě šklebil s ďolíčky ve tváři. Do třídy se ale začaly hrnout studenti, takže jsem se posadila a nasupeně oddechovala. Do třídy vstoupila hlavní dívčí skupina. Claire, Amanda, Cassandra a ještě několik holek. Všechny sborově zalapali po dechu, když viděli, kdo sedí vedle mě. Will na ně mávnul s tím úsměvem ze kterého asi každá holka roztává. Zazvonilo a třída se začínala plnit. Claire procházela kolem naší lavice a dost okatě na lavici dopadl zmuchlaný kus papíru. Jen jsem nevěděla jestli to bylo pro Willa, nebo pro mě. Ohlédla jsem se, jestli dá Claire nějaké znamení, ale ne.Dívala jsem se na papír a cítila na sobě jeho pohled. Pokrčila jsem rameny. Will se natáhnul a rozbalil kus papíru...přečetl si ho. Odkašlal si..

„Myslím, že tohle je pro tebe“

S povzdechem jsem sáhla po papíru. Na papíru bylo napsáno jen několik slov Claiřiným rukopisem. RUCE PRYČ!! musela jsem se kousnout do rtu, abych se nerozesmála, jak dramatická byla. S úsměvem jsem zmuchlala papír do kuličky a přímo se strefila do koše, na druhém konci třídy. Will vedle mě hvízdnul. Zazvonilo, všichni na svých židlích zpozorněly a do třídy sebejistým krokem vkročila naše profesorka. Beze slov začala psát na tabuli chemické vzorce. Opsala jsem si je a tužkou poťukávala na lavici. Tak hodina pokračovala, pár dotazů ze strany učitele a dost.

„To je pro dnešní hodinu vše, máte volno“

Prohlásila profesorka 5 minut před koncem hodiny. Zbalila jsem si věci a odpočítavala minuty do zazvonění.

„Jak se dostaneš do práce?...mohl bych tě svézt.“ 

No, jasně..Už jsem se nadechovala, ale Will výhružně zvednul prst.

„Neberu to jako, že bych tě chtěl svést, ber to jako přátelskou nabídku, jsme kolegové, strýčkovi se stejně nelíbí, že chodíš sama pěšky.“

Je pravda, že předsta každodenního chození tam a zpátky mě unavovalo. Will mě sledoval a vážně mi dělalo problém říct ne, když na mě upíral své smaragdové oči. Zatraceně, ty oči...

„Tak, fajn“.

Hned jak, jsem to řekla mi došlo, že jsem si právě zadělala na problémy.