„ Každý ráno si přeju zabít vynálezce budíku....bez legrace.“

Probudila jsem se jako každé ráno ve svém pokoji ve druhém patře domu rodiny Viriových, kam se tak akorát vešla má postel, skříň, psací stůl s židlí a noční stolek. Mezi mé jediné osobní věci patřili fotografie z mého dětství a můj cestovní kufr. I přesto jsem byla ráda za to co mám. Vstala jsem „ Fajn “ Mám 30 minut na to se vysprchovat a obléct, než se zvýší riziko, že sem vtrhne má nevlastní sestra Emily. Emily je teprve sedm a podle mně je to to nejzvědavější stvoření na Zemi. I tak je to ale můj nejoblíbenější člen rodiny Viriových, mých pěstounů. Složila jsem peřinu, a šla se vysprchovat. Nikdy nestrávím moc času před zrcadlem a ani dnešek nebyl vyjímkou. Jako obvykle jsem si své kaštanově hnědé vlasy svázala do chaotického drdolu, nanesla trochu řasenky a šla se převléct. I dnes jsem se jen postavila před zrcadlo a vzala si své oblíbené džíny a přes hlavu si přetáhla černé tílko. Přes tílko jsem si přetáhla starou mikinu, aby zmizelo mé tetování na rameni, Erik a Sharon Viriovi tetování nesnáší, pro mně je součástí mého života další mám na levé boku. První jsem si nechala udělat ve 14 letech a Leo sám si se mnou nechal jedno udělat.

Naposledy jsem se podívala do zrcadla, a ješťe než jsem vyšla ze dveří jsem popadla široký kožený náramek, který jsem si navlékla na levou ruku a skryla tak své tetování na zápěstí. Kráčela jsem v tichosti dolů po schodech. Druhé patro patří dětem Viriových malé Emily a její starší sestře Clare, která je stejně stará jako já a jeden pokoj pro mně. První patro je Erikovo a Sharon. V přízemí se nachází obří kuchyně, jídelna, obývák a jedna z 5 koupelen. Sešla jsem dolů do kuchyně, už ze schodů jsem slyšela, že Emily je vzhůru a sleduje Spongeboba. Opřela jsem se o rám dveří v obýváku a pozorovala ji. Seděla v křesle ve svém růžovém pyžamu s obřími králičími pantoflemi na nohou , dlouhé blonďaté vlasy jí trčely do všech stran a se zaujetím sledovala televizi. Přesunula jsem se do kuchyně a začala jsem připravovat snídani pro celou rodinu. V momentě, kdy jsem otevřela lednici, jsem slyšela utichnout televizi, ozvalo se cupitání po podlaze a když jsem se otočila spatřila jsem Emily jak se snaží vyškrábat na barovou židli. Nakonec se jí to podařilo a věnovala mi jeden z jejích neodolatelných úsměvů.

„Dobré ráno, Princezno “

Uvítala, jsem ji jako vždy. Emily milovala princezny a její pokoj o tom věděl své.

„Dobré ráno, Lorel.“

Ozvalo se od baru. Postavila jsem před Emily misku s čokoládovými lupínky, a pro sebe si také jednu připravila, a co nejrychleji ji snědla. Začala jsem pracovat na extra silné černé kávě pro Erika a Sharon. Erik je právník a Sharon vede kosmetickou společnost. Pro naší královnu, jak jsem Clare přezdívala jsem musela nakrájet 7 druhů ovoce a udělat koktejl s odtučněným mlékem. Na lednici  jsem pro tento případ měla vyvěšený seznam ovoce a potravin, které jí smím připravit a kolik kalorií obsahují. Vše bylo připraveno, a já mohla pokračovat. Emily už taky dojedla svou snídani a šla se převléct. O pět minut později stála vedle mně v obrovské prádelně a jako vždy měla v ruce svého plyšového medvěda „Tlapku“ pro štěstí.

Začali jsme s mojí obvyklou prací, nevím proč mi pomáhala, když jsem sem před dvěma roky do téhle rodiny dostala, Emily byla jediná, kdo se usmál, a první co řekla bylo jestli jí na ruku nakreslím medvěda jako moje tetování.Emily mám ráda, Erik a Sharon hodně cestují  a Clare se své sestře nevěnuje, já jsem nikdy nebyla se svými vrstevníky ale nevadilo mi to Leo se mnou měl trpělivost.......Emily, ale nikoho takového neměla a já jsem se rozhodla, že budu její kamarádkou. Zatímco jsme třídili prádlo Emily mně bombardovala otázkami od A do Z, blíží se její narozeniny a ona neví jestli si má přát novou princeznu nebo plyšáka a nebo kolo....Dokončili jsme práci v prádelně a vrátili se do kuchyně. U stolu seděl Erik v černém obleku s hrnkem kávy a četl noviny.Naproti němu seděla Sharon v bledě modrém kostýmku s dokonalými vlasy a četla zprávy na notebooku. Emily se Erikovi a Sharon vrhla kolem krku, a každému dala ranní pusu. Já jsem jako vždy řekla dobré ráno a dostalo se mi stejné odpovědi. S košem plným prádla jse chtěla projít dveřmi a stihla jsem to jen tak tak, dveřmi prošla vždy perfektní Clare. Dlouhé vyžehlené blond vlasy , make-up, náušnice, extra krátké kratásy a mini tílko. S mobilem v ruce se opřela o kuchyňskou linku a do ruky vzala svůj pohár, přivonila a přes okraj sklenice se na mně podívala.

„Co v tom je Lorelai?“

Lorelai...Mé celé jméno, které s oblibou používala. Vyjmenovala jsem jí všech 7 druhů ovoce a odešla. Ušla jsem sotva tři kroky a slyšela jak Clare vykládá něco o své postavě a o zahájení nového školního roku . Clare byla něco jako královna místní střední školy....školy na kterou jsem měla pozítří nastupovat i já. Dnes jsem si měla jít vyzvednout učebnice a vyplnit papíry pro přijetí. Bude to poprvé co půjdu do školy. Uklidila jsem koš s prádlem ( něco jako služebnou a chůvu pro Emily jsem začala dělat pro větší kapesné, o  Emily jsem se ale starala ráda a byla to spíše zábava než povinnost), obula jsem se a s taškou přes rameno jsem vyběhla ze dveří. Ze dveří jsem zavolala kam jdu, a kdy se vrátím, dnes jsem měla volno až do večera nemám, žádné povinnosti. Z kuchyně se ozvalo Emilyno zavýsknutí abych jí přinesla její oblíbené gumové medvídky. Proběhla jsem kolem garáží a přes obrovskou zahradu kolem bazénu, prošla jsem hlavní branou a vydala se směrem ke škole. Na rohu ulice jsem si rozepla mikinu a sundala kožený náramek. Kráčela jsem ulicí a v ruce svírala psí známky, které jsem nosila na krku.